QUINTA PARTE

Maturidade

Cást První

I

Leckce na kytaru

Policarpo Quaresma, známý spíše jako major Quaresma, vrátil se Domů jako obvykle ve čtyři hodiny patnáct minut odpoledne. Tak to chodilo už hodně přes dvacet let. Po odchodu z válečného arzenálu, kde byl zaměstnán jako podsekretář, procházel obchody, koupil nějaké ovoce, někdy sýr a nikdy nezapodmněl na chleba ve francouzském pekařství.

Tyto pochůzky mu netrvaly ani hodinu, takže přesně ve trĭ čtryřicet nastupoval do tramvaje a ve čtyři patnáct překročil práh svého domu v odlehlé ulici svatého Januaria, tak přesně, jako by byla vyšla hvězda či nastalo zatměni, zkrátka jako nějaky jev matematicky určéný, předvídaný a předpověděný.

Sousedé už tyto jeho zvyky znali, a proto v domě kapitána Cláudia, kde se večeřelo o půl páté, hned jak ho viděli přecházet, volávala paní na služebnou: „Podívej, Alice, ŭz je čas, major Quaresma už šel kolem.“

A tak to šlo každý den již skoro ťricet let. Major Quaresma bydlel ve vlastním domě; kromě svého platu měl jěšťě jiné příjmy, takže mohl vést nákladnější život, než um dovoloval jeho úřednický plat, a proto byl všemi sousedy ctěn a vážen jako člověk zámožný.

Nikoho nepřijímal, žil v klášterní odloučenosti, třebaže byl zdvořilý k sousedům, kteří ho považovali za podivína a mrzouta. Neměl v okolí přatele ani nepřatele a jediný člověk, který ho neměl rád, byl doktor Segadas, známy místní praktický lékař, který se nemohl smířit s tím, že Quaresma má knihy: „K čemu, když nemá akademický titul? To je domýšlivost!“

Triste fim de Policarpo Quaresma. Reprodução da página inicial da tradução publicada na Tchecoslováquia (Praga, Editora Odeon, 1974). Tradução de Jarmila Vojtísková.