12. NOVÁ ÚMLUVA
 
Left
 
 
Šel jsem shánět MacSwaina. Z městského adresáře ani z telefonního seznamu jsem se nedověděl nic. Procházel jsem herny, trafiky, pokoutní výčepy – nejdřív jsem se rozhlédl, a pak jsem opatrně sondoval. Marně. Chodil jsem po ulici a koukal, jestli neuvidím někoho s nohama do O. Marně. Rozhodl jsem se, že se vrátím do hotelu, dám si dvacet a budu v hledání pokračovat večer.
V odlehlém koutě hotelové haly odložil nějaký člověk noviny, za nimiž se skrýval, a vykročil ke mně. Měl nohy do O, prasečí rypák a byl to MacSwain.
Letmo jsem na něho kývl a kráčel jsem ke zdvižím. Doběhl mě a zabručel:
„Hele, nemohl byste mi věnovat minutku?“
„Minutku možná,“ zůstal jsem stát a zatvářil jsem se, že mě moc nezajímá.
„Pojďme někam, kde nebudem lidem na očích,“ řekl.
Dovedl jsem ho nahoru do svého pokoje. Posadil se rozkročmo na židli a strčil si zápalku mezi zuby. Usedl jsem na pelest postele a čekal, až promluví. Chvíli žvýkal sirku a pak spustil:
„Naleju vám čistého vína, kamaráde. Já –“
„Chcete mi říct, že jste věděl, kdo jsem, když jste se ke mně přitočil?“ zeptal jsem se. „Chcete mi dále prozradit, že vám Bush říkal, abyste na něho nesázel? A že jste to taky neudělal – až teprve později? A že jste věděl o tom jeho škraloupu ve Filadelfii proto, že jste býval sám u tajných? A chcete mi taky povědět, že jste počítal s tím, že můžete něco shrábnout, až Bushe přimáčknu ke zdi a vy si na něho přisadíte?“
„Ať mě šlak trefí, jestli jsem vám tohle všechno chtěl prozradit,“ odpověděl. „Poněvadž to ale stejně všecko víte, můžu jenom dodat, že se to shoduje.“
„Kolik vám to vyneslo?“
„Shrábnul jsem šest stováků.“ Posunul si klobouk do týla a rozžvýkaným koncem zápalky se poškrábal na čele. „A pak jsem to všechno pustil a přišel ještě o dvě vlastní stovky ve vrhcábech. Věřil byste tomu? Šest set pěknejch kulaťoučkejch dolárků mi jeden den spadne do klína a druhý den musím žebrat o pár pěťáků, abych měl ráno na kafe.“
Odpověděl jsem, že to je opravdu malér, ale takhle že to dneska už na tom světě chodí.
Zamumlal no jo, strčil zápalku mezi zuby, žvýkal ji a dodal: „Proto jsem si řekl, že vás navštívím. Býval jsem taky v téhle branži a –“
„Proč vám Noonan vylil perka?“
„Perka? Mně? Nechal jsem toho sám. Když se mi žena zabila při autonehodě, káplo něco z pojišťovny a já toho nechal.“
„Slyšel jsem, že vás vyhodili, když se zastřelil Noonanův brácha.“
„To jste tedy slyšel špatně. Odešel jsem sice krátce potom, ale můžete se zeptat Noonana, že jsem s tím praštil já sám.“
„Tolik mi na tom nezáleží. Ještě mi máte povědět, proč jste vlastně za mnou přišel.“
„Jsem na suchu. Vím, že jste zaměstnán u Continentalu a mám asi tak páru, co tady máte udělat. Mám hlášky z obou stran, co se v tomhle městě peče. Jako bývalý polda vím, kam jít a kudy na to, abych vám přinesl potřebné informace.“
„Chcete mi dělat špicla?“
Podíval se mi zpříma do očí a řekl nevzrušeně:
„Není třeba, aby člověk vždycky všecko jmenoval tím nejhorším jménem.“
„Dám vám tedy úkol, MacSwaine.“ Vytáhl jsem z kapsy prohlášení Myrtle Jennisonové a podal jsem mu je. „Řekněte mi o tom něco.“
Pečlivě papír pročítal, jeho rty tiše tvořily slova a podle jejich pohybu poskakovala i zápalka, kterou držel mezi zuby. Zvedl se, položil listinu na postel a zamračeně na ni hleděl.
„Nejdřív si potřebuju něco zjistit,“ pronesl velmi odměřeně. „Za chvilku jsem zpátky a pak vám celou tu historii povím.“
Zasmál jsem se a řekl jsem: „Nebuďte blázen. Víte přece, že vás pryč jen tak nepustím.“
„To teda nevím.“ Zavrtěl hlavou a pořád se tvářil tak odměřeně. „To nemůžete vědět. Chcete říct, že se o to pokusíte.“
„V tom s vámi souhlasím,“ odpověděl jsem. V duchu jsem si říkal, že MacSwain je svalnatý a silný, že je o šest nebo sedm let mladší a váží o nějakých patnáct až dvacet kilo méně než já.
Stál u nohou postele a odměřeně na mě hleděl. Seděl jsem na pelesti a díval jsem se na něho pohledem, jakého byly mé oči v té chvíli schopny. Okukovali jsme se tak vzájemně skoro tři minuty.
Zčásti jsem využil toho času k tomu, abych odhadl vzdálenost mezi námi a uvážil, že když se překulím na záda a natočím tělo trochu stranou, můžu se mu strefit podrážkou do obličeje, kdyby po mně skočil. Byl příliš blízko, abych na něho vytáhl pistoli. Znovu jsem probíral tenhle bitevní plán, když promluvil:
„Ten fórový prstýnek za ten tác nestál. Vynesl mi s bídou dvě stovky.“
„Sedněte si a vykládejte.“
Znovu zavrtěl hlavou a odvětil:
„Nejdřív bych chtěl vědět, jak toho použijete.“
„Chci potopit Šeptala.“
„To nemyslím. Co bude se mnou?“
„Budete mě muset doprovodit na radnici.“
„Tak to ne.“
„Proč byste nešel? Vždyť budete jen svědčit.“
„Jenže jsem svědek, kterému může Noonan přišít braní úplatků a zatajování zločinů, anebo mi oba ty paragrafy hodit na krk najednou. A to s gustem provede, když bude mít příležitost.“
Takové rozklady by nás patrně nedovedly daleko. Řekl jsem:
„Nedá se nic dělat. Budete k němu muset zajít.“
„Tak mě tam zkuste dostat.“
Posadil jsem se rovně a sklouzl jsem pravicí ke kyčli. Vrhl se po mně. Skulil jsem se na záda, natočil tělo stranou a šel po něm nohama. Byla to pěkná finta, jenže nevyšla. Když se po mně tak nakvap hnal, strčil do postele a já přepadl na podlahu.
Dopadl jsem na záda, a zatímco jsem se snažil odkutálet se pod postel, tahal jsem z kapsy revolver.
Poněvadž jeho rozběh moje tělo nezastavilo, MacSwain se silou setrvačnosti přenesl přes nízkou pelest postele a dopadl vedle mě na hlavu a udělal kotrmelec.
Přiložil jsem ústí pistole k jeho levé skráni a řekl jsem:
„Vypadáme jako dva šašci z cirkusu. Vaší zásluhou. Nehýbejte se, než se zvednu, nebo vám udělám průvan do palice, až vám vyteče mozek.“
Vstal jsem, sebral jsem listinu, uložil ji do kapsy a dovolil jsem MacSwainovi, aby se zvedl.
„Dejte si klobouk do pořádku a utáhněte si kravatu, abyste mi na ulici nedělal ostudu,“ řekl jsem, když jsem mu přejel rukou po těle. Zbraň u sebe neměl. „A zapamatujte si, že držím v kapse svrchníku ruku na bouchačce.“
Upravil si klobouk a kravatu a řekl: „Koukněte, já vím, že v tom lítám a že nemá smysl se rozčilovat. Budu se chovat jak beránek, ale zapomeňte na tu rvačku, jo? Hele, myslím, že se budou na všecko koukat jinak, když si budou myslit, že jsem s váma šel dobrovolně.“
„O. K.“
„Díky, kamaráde.“
 
Noonan obědval. Museli jsme čekat v předpokoji asi půl hodiny, než se objevil a uvítal mě svým obvyklým:
„Jak se vede?… To je opravdu prima…“ a podobně. Na MacSwaina nepromluvil, jen se na něho nevlídně podíval.
Vešli jsme do komisařovy pracovny. Přitáhl k psacímu stolu křeslo pro mě, pak se posadil sám, ale bývalého poldu ignoroval.
Podal jsem Noonanovi prohlášení nemocné ženy.
Přelétl je jediným pohledem, vyskočil z křesla a pěstí velkou jak meloun praštil MacSwaina do obličeje. MacSwain letěl přes místnost, až se zastavil o zeď. Stěna se otřásla pod tím náporem a zarámovaná fotografie zobrazující Noonana a další městské notábly, jak vítají nějakého hodnostáře ve fraku, padla na podlahu vedle sraženého.
Tlustý komisař se k němu dokolébal, zvedl zarámovaný obraz a rozbil ho na padrť o MacSwainovu hlavu a ramena.
Noonan se vrátil zpátky ke stolu, spokojeně si odfoukl a pronesl radostně:
„Tenhle chlap je krysa k pohledání.“
MacSwain si sedl a rozhlížel se. Krvácel z nosu, z úst a z hlavy.
Noonan na něho zařval:
„Hele ty, pocem!“
MacSwain odpověděl: „Už jdu, pane komisaři,“ vyškrabal se na nohy a přispěchal k psacímu stolu.
Noonan řekl: „A teď řekni pravdu, nebo tě na fleku zabiju.“
MacSwain řekl:
„Ano, pane komisaři. Je to tak, jak to napsala, jenom ten prsten neměl cenu tácu. Dala mi ho a přidala ještě dvě stovky, abych mlčel jak ryba, poněvadž jsem se zrovna přichomýtl k tomu, když se ptala: ‚Time, kdo to udělal?‘ a on povídá: ‚Max!‘ Pronesl to tak nějak hlasitě a pronikavě, jako by to chtěl ze sebe dostat dřív, než umře, poněvadž pak bylo hned po něm, skoro ještě dřív, než to ze sebe dostal. Pane komisaři, takhle se to sběhlo. Ale ten prsten neměl vůbec tu cenu –“
„K čertu s prstenem,“ odsekl Noonan. „A nezasviň mi koberec krví.“
MacSwain našmátral v kapse špinavý kapesník, kterým si otřel nos a ústa a breptal dál:
„Pane komisaři, takhle to bylo. Jinak všecko ostatní bylo tak, jak jsem to tehdy hlásil, jen jsem se nezmínil, že jsem ho slyšel říct, že mu to udělal Max. Já vím, že jsem neměl –“
„Drž hubu,“ řekl Noonan a stiskl jedno z tlačítek na stole.
Vstoupil uniformovaný strážník. Komisař ukázal palcem na MacSwaina a řekl:
„Odveď toho chlapečka do suterénu, ať si ho vemou hoši do práce, dají mu pořádnou nakládačku a pak ho strčí za mříže.“
MacSwain zoufale zaúpěl: „Šmarjá, pane komisaři!“ ale polda ho vyvedl dřív, než mohl ještě něco dodat.
Noonan mi podal doutník, druhým doutníkem poklepal na listinu a zeptal se:
„Kde je ta dorota?“
„V městské nemocnici, na umření. Chcete ji vzít do presu? Tohle písmo by asi před soudem neobstálo – krapet jsem ho vylepšil, aby vypadalo efektněji. Další bod – slyšel jsem, že Peak Murry a Šeptal už netáhnou za jeden provaz. Nebyl Murry jeden z těch, co mu dosvědčili alibi?“
Komisař řekl: „To byl,“ zvedl telefon, pronesl: „MacGraw,“ a pak: „Sežeňte Peaka Murryho a požádejte ho, aby ke mně zaskočil. A Tonyho Agostiho seberte kvůli tomu vrhání nožem.“
Odložil sluchátko, zvedl se, rozdýmal doutník a řekl přes kouřovou clonu:
„Nehrál jsem s vámi s otevřenými kartami.“
Myslel jsem si, že to jeho konstatování rozhodně není zveličené, ale mlčel jsem, zatímco pokračoval:
„Vy dobře víte, jak to chodí. Víte, jak to s takovým případem vypadá. Musíte poslouchat tohohle a tamhletoho. Že člověk tady dělá šéfa policie, ještě neznamená, že je opravdu pán. Možná, že jste trnem v oku někomu, kdo mi může zavařit spoustu nepříjemností. Nezáleží na tom, jestli vás považuju za správného chlapa. Musím držet s těmi, co drží se mnou. Je to jasné?“
Přikývl jsem, aby viděl, že mi to došlo.
„Takhle to chodilo,“ řekl. „Ale ode dneška se všechno změní. Tohle je naše nová úmluva. – Když máma umřela, byl Tim ještě chlapec. Kladla mi na srdce, abych na něho dal pozor, a já jí to slíbil. A pak ho Šeptal zavraždil kvůli tý rajdě.“ Uchopil mě za ruku. „Víte kam mířím? Tohle se stalo před půldruhým rokem a vy jste první, kdo mi dává příležitost, abych v tom Šeptala zkoupal. Ode dneška není v Personvillu osoba dost mocná, aby umlčela váš hlas, to vám povídám.“
To mě potěšilo a také jsem mu to řekl. Vyměňovali jsme si poklony až do chvíle, kdy byl uveden hubený čahoun s kulatým obličejem, posetým pihami, v němž výrazně čněl nos ohrnutý vzhůru. Byl to Peak Murry.
„Zrovna jsme si říkali,“ spustil komisař, když nabídl Murrymu židli a doutník, „kde asi byl Šeptal v době, když zemřel Tim. Toho večera jsi byl taky venku u jezera, že?“
„Jo,“ řekl Murry a konec nosu mu zešpičatěl.
„Se Šeptalem?“
„Nebyl jsem s ním pořád.“
„Byl jsi s ním ve chvíli, když padly výstřely?“
„Kdepak.“
Komisařovy zelenavé oči se zmenšily a zatřpytily. Zeptal se mírně: „Víš, kde Šeptal v té chvíli byl?“
„Kdepak.“
Komisař si spokojeně oddechl a zaklonil se v křesle.
„Hromský dílo, Peaku,“ prohlásil, „přece jsi nám tehdy vykládal, že jste spolu stáli u baru.“
„Jo, to jsem řekl,“ souhlasil čahoun. „Jenže šlo o to, že on mě o to požádal a já rád pomůžu kamarádovi.“
„A taky se necháš rád zabásnout pro křivou přísahu?“
„Hele, nech si to,“ Murry si odplivl do plivátka. „Před žádným soudem jsem nic netvrdil.“
„A co Jerry a George Kelly a O’Brien?“ zeptal se komisař. „Taky tvrdili, že byli s ním jen proto, že si jim o to řek?“
„O’Brien to říkal. O ostatních nevím. Vycházel jsem z baru, když jsem potkal Šeptala, Jerryho a Kellyho, a vrátil jsem se s nimi na panáka. Kelly mi řekl, že někdo odbouchl Tima. Načež Šeptal prohlásil: ‚Jednomu neškodí mít alibi. Byli jsme celou dobu tady, že?‘ a podívá se na O’Briena, který stojí u barového pultu. O’Brien povídá: ‚Jasně, že jste tu byli,‘ a když se Šeptal podívá na mě, tak já taky kejvnu. Dneska ale nevidím důvod, proč bych ho měl krýt.“
„Tak Kelly řekl, že Tima někdo odbouchl? Neříkal, že ho našli ležet mrtvého?“
„Odbouchli ho, takhle doslova to říkal.“
Komisař řekl:
„Děkuju, Peaku. Neměls to tehdy dosvědčit, ale co se stalo, stalo se. Co dělají potomci?“
Murry řekl, že jsou všichni zdrávi, jen ten nejmenší by měl krapet víc přibrat. Noonan zatelefonoval do kanceláře státního návladního, a než Peak odešel, Dart a policejní stenotypistka s ním sepsali protokol.
Noonan, Dart a stenotypistka se vydali do městské nemocnice za Myrtle Jennisonovou, aby od ní získali úplnou výpověď. Nejel jsem s nimi. Potřeboval jsem se vyspat, a tak jsem řekl komisaři, že za ním zajdu později, a vrátil jsem se do hotelu.