13. 200 DOLARŮ, 10 CENTŮ
 
Left
 
 
Když zazvonil telefon, měl jsem rozepnutou košili.
Volala Dinah Brandová a stěžovala si, že mě shání už od deseti hodin.
„Udělal jste něco s tím, co jsem vám řekla?“ zeptala se.
„Uvažoval jsem o tom. Vypadá to docela slušně. Myslím, že to snad vyřídím dnes odpoledne.“
„Počkejte s tím, než si spolu promluvíme. Mohl byste přijít hned?“
Pohlédl jsem na prázdnou bílou postel a řekl ano bez valného nadšení.
Další koupel ve studené vodě mi moc nepomohla, neboť jsem ve vaně skoro usnul.
Když jsem stiskl tlačítko zvonku u jejího bytu, pustil mě dovnitř Dan Rolff. Tvářil se a choval tak, jako by se v noci nic mimořádného nepřihodilo. Dinah Brandová mi vyšla naproti do haly a pomohla mi svléknout svrchník. Měla na sobě hnědé vlněné šaty s pět centimetrů dlouhým rozpáraným švem na rameni.
Odvedla mě do obývacího pokoje. Sedla si vedle mne na gauč a řekla:
„Chci vás požádat, abyste pro mne něco udělal. Máte mě trochu rád, že?“
Připustil jsem to. Teplým ukazováčkem mi jezdila po kloubech levé ruky a vysvětlovala:
„Chtěla bych, abyste v tom, co jsem vám řekla v noci, už nic nepodnikal. Nepřerušujte mě. Počkejte, až to dopovím. Dan měl pravdu. Neměla bych takhle Maxe zaprodávat. Bylo by to děsně špinavé jednání. A vy stejně máte zájem hlavně o Noonana, nemám pravdu? Takže když budete hodný chlapeček a Maxe z toho tentokrát vynecháte, opatřím vám na Noonana tolik materiálu, že bude bručet v base do smrti. Tohle by se vám zamlouvalo víc, že? A vy mě máte aspoň tak rád, že nepoužijete ty informace o Maxovi, které jsem vám dala, když jsem byla na něho nazlobená, že ne?“
„Co víte o Noonanovi,“ zeptal jsem se.
Hnětla mi biceps a zamumlala: „Slíbíte mi to?“
„Prozatím ne.“
Našpulila na mne ústa a řekla:
„Budu mít Maxe ráda až do smrti – na rovinu. Nemáte právo dělat ze mě práskače.“
„Co bude s Noonanem?“
„Nejdřív mi to slibte.“
„Ne.“
Zaťala mi prsty do paže a pronesla ostře:
„Že už jste byl za Noonanem?“
„Jo.“
Pustila paži, zamračila se, pokrčila rameny a řekla nevesele:
„No a co můžu teď dělat?“
Zvedal jsem se, když se ozvalo:
„Sedněte si.“
Byl to chraplavý šepot Maxe Thalera.
Otočil jsem se a uviděl jsem ho, jak stojí s velkou pistolí v drobné ruce ve dveřích do jídelny. Za ním byl brunátný muž se zjizvenou tváří.
Když jsem si sedal, zatměly se i druhé dveře, které vedly do haly. Dovnitř vešel muž bez brady a s ohrnutým rtem, kterému Šeptal říkal Jerry. V každé ruce držel revolver. Ten kostnatější z těch dvou blondýnů, kterého jsem viděl v King Street, mu nakukoval přes rameno.
Dinah Brandová se zvedla z gauče, obrátila se zády k Thalerovi a oslovila mě hlasem, který se zalykal vztekem:
„Za tohle já nemůžu. Přišel bez pozvání, řekl mi, že lituje včerejšího výstupu, a navnadil mě tím, že kdybychom vám předhodili Noonana, mohlo by nám to vynést hezkou hromádku peněz. Vidím, že to byl pustý švindl, ale já mu na ten špek skočila. Přísahám vám, že nelžu. Měl čekat nahoře, až co tomu návrhu budete říkat. O jeho kumpánech jsem neměla ponětí. Já –“
Jerry pronesl protáhle:
„Kdybych jí pokropil hnátu, sichr by si sedla a možná by taky sklapla zobák. Co?“
Ve výhledu na Šeptala mi zacláněla Dinah. Odpověděl:
„Zatím počkej. Kde je Dan?“
Hranatý mladý blonďák řekl:
„Leží nahoře v koupelně. Musel jsem ho klepnout přes kokos.“
Dinah Brandová se otočila čelem k Thalerovi. Švy punčoch na jejích plných lýtkách byly zkrouceny do es. Řekla:
„Maxi, jsi hnusný, špinavý –“
Zašeptal velmi klidně: „Zavři hubu a uhni z cesty.“
Překvapila mě tím, že oboje udělala a mlčela, zatímco Thaler se obrátil ke mně:
„Tak vy se teda s Noonanem pokoušíte hodit smrt jeho bratra na krk mně?“
„Nemusíme se o to pokoušet. Vychází to samo sebou.“
Zkřivil tenké rty a řekl:
„Jste stejný neřád jako on.“
Odpověděl jsem:
„To musíte nejlíp vědět vy. Držel jsem s váma, když vás chtěl falešně nařknout. Tentokrát má pravdu on.“
Dinah Brandová opět vybuchla, zamávala pažemi uprostřed pokoje a křičela: „Vypadněte odtud, všichni, celá ta vaše banda. Je mi úplně fuk, co jste si nadrobili, snězte si to sami. Zmizte odtud.“
Mladý blondýn, který složil Rolffa, se protlačil kolem Jerryho a s úšklebkem na tváři vešel do místnosti. Chytil dívku za paži a zkroutil jí ji za zády.
Pootočila se k němu a pěstí druhé ruky ho třískla do žaludku. Byla to hromská rána, za kterou by se nestyděl ani chlap. Pustil paži a odpotácel se hezkých pár kroků.
Blondýn otevřel ústa, zhluboka se nadechl, vytáhl z kapsy zabiják a udělal krok kupředu. Z tváře se mu vytratil úšklebek.
Jerry se smál, až se jeho skoro neviditelná brada ztratila úplně.
Thaler zašeptal chraplavě: „Nech toho!“
Blondýn ho neslyšel. Vrčel na dívku.
Pozorovala ho s obličejem tvrdým jak stříbrný dolar. Přenesla váhu těla na levé chodidlo. Počítal jsem, že si blonďák vykoleduje kopanec, jen co se k ní přiblíží.
Blondýn dělal, že se prázdnou levačkou pokouší Dinah chytit, a zatím se rozehnal zabijákem proti jejímu obličeji.
Thaler znova zašeptal: „Nech toho,“ a vystřelil.
Střela zasáhla blondýna pod pravým okem, takže se otočil kolem vlastní osy a svezl se zády napřed Dinah Brandové do náruče.
Teď nastala pravá chvíle, abych zasáhl.
Během celé té divoké scény jsem sjížděl rukou ke kyčli. Teď jsem vytrhl pistoli a vypálil po Thalerovi.
Snažil jsem se zasáhnout ho do ramene. To byla chyba. Kdybych byl mířil na hlavu, mohl jsem ho zasáhnout do pazoury. Bezbradý Jerry se mohl zalknout smíchy. Vystřelil dřív než já. Jeho rána mi ožehla kůži na zápěstí a zkazila mušku. Thalera jsem netrefil, ale přesto střela složila brunátného chlápka, co stál za ním.
Nevěděl jsem, nakolik je poranění na ruce vážné, a přehodil jsem revolver do levačky.
Jerry se po mně znovu pokusil střelit. Dívka mu to ale zmařila, poněvadž na něho hodila mrtvého blonďáka. Slámově žluté vlasy mrtvého šlehly Jerryho přes kolena. Skočil jsem po něm, když se pokoušel chytit ztracenou rovnováhu.
Tím skokem jsem unikl Thalerově střele. Já a Jerry jsme se v jednom klubku odkutáleli do haly.
Nebylo těžké Jerryho složit, ale musel jsem pracovat rychle. Za zády jsem měl Thalera. Strefil jsem se Jerrymu dvakrát pěstí do brady, nakopl jsem ho a nejméně jednou nabral hlavou. Zrovna jsem hledal místo, kam bych ho kousl, když najednou zůstal bezvládně ležet. Jen tak pro jistotu, abych věděl, že nepředstírá bezvědomí, praštil jsem ho ještě tam, kde měl mít bradu, a po rukou a kolenou jsem se odplazil od dveří haly.
Sedl jsem na bobek, opíral jsem se patami o zeď a pistolí jsem mířil na východ z místnosti, kterou ovládal Thaler. V té chvíli jsem neslyšel nic kromě šumění krve v hlavě.
Dinah Brandová vykročila ze dveří, kterými jsem se vykutálel, podívala se na Jerryho a pak na mě. Usmála se s jazykem mezi zuby, ukázala hlavou dovnitř a vrátila se do obývacího pokoje. Opatrně jsem ji následoval. Šeptal stál uprostřed místnosti. Jeho ruce byly prázdné stejně jako výraz jeho tváře. Nebýt zlomyslných úst, vypadal by jako krejčovská figurína ve výkladní skříni.
Dan Rolff stál s ústím pistole přitisknutým k levé ledvině malého hazardního hráče. Rolffův obličej byl téměř celý zakrvácený. Ten blonďák který teď ležel mrtvý na podlaze mezi Rolffem a mnou – ho pořádně udeřil.
Křivě jsem se usmál na Thalera a řekl: „No, to je krásné,“ než jsem uviděl, že Rolff drží druhý revolver namířený na moje kulaťoučké bříško. To už tak krásné nebylo. Já ale také držel v ruce napřažený revolver. V nejhorším případě jsem měl stejnou šanci jako on.
Rolff řekl:
„Zahoďte bouchačku.“
Podíval jsem se na Dinah, myslím, že trochu udiveně. Pokrčila rameny a řekla:
„Zdá se, že tu poroučí Dan.“
„Tak? Někdo by mu měl říct, že to nemám rád.“
Rolff opakoval: „Zahoďte bouchačku.“
Odsekl jsem:
„Ani mě nenapadne. Shodil jsem deset kilo, abych toho ptáčka lapnul a dalších deset kilo na to můžu ještě obětovat.“
Rolff řekl:
„Mě nezajímá, co vy dva máte mezi sebou, a nemám v úmyslu, abych komukoli z vás –“
Dinah Brandová přešla na druhou stranu místnosti. Když byla za Rolffovými zády, skočil jsem mu do řeči a oslovil jsem ji:
„Když mu to teď překazíte, získáte dva přátele – mě a Noonana. Thalerovi už stejně nemůžete důvěřovat, takže nemá smysl mu pomáhat.“
Zasmála se a řekla:
„Co za to, miláčku?“
„Dinah!“ zaprotestoval Rolff. Byl v pasti. Stála za ním a byla dost silná, aby ho zneškodnila. Bylo skoro jisté, že na ni nevystřelí, a dalo se pochybovat, že by jí mohl jinak zabránit, aby udělala to, co si umínila.
„Sto dolarů,“ nabídl jsem.
„Kristepane!“ zvolala. „Opravdu jsem z vás vymáčkla nějaké peníze? Ale to je málo.“
„Dvě stě.“
„Překonáváte se. Ale já vás pořád ještě neslyším.“
„Tak se namáhejte,“ řekl jsem. „To mi stojí za to, abych nemusel Rolffovi vystřelit revolver z ruky. Víc ale nedám.“
„Rozběhl jste se dobře. Nesmíte polevit. Čekám na vaši třetí nabídku.“
„Dvě stě dolarů a deset centů, to je konečné slovo.“
„Vy starý hlade,“ řekla. „S váma nehraju.“
„Jak račte.“ Zamračil jsem se na Thalera a varoval jsem ho:
„Až k něčemu dojde, dejte si velký pozor, abyste se nehýbal!“
Dinah vykřikla:
„Počkejte! Chcete si skutečně něco začít?“
„Thalera si odvedu za každou cenu.“
„Dvě kila a desetník?“
„Jo.“
„Dinah,“ zavolal na ni Rolff, ale neodvrátil ode mě tvář, „ty to přece –“
Dinah se ale zasmála, přiblížila se těsně k jeho zádům, objala ho svými silnými pažemi, strhla mu ruce k tělu a přidržela je u boků.
Pravou rukou jsem Thalera odstrčil a mířil jsem na něho revolverem, zatímco jsem Rolffovi vytrhl jeho pistole z rukou. Dinah tuberáka pustila.
Udělal dva kroky ke dveřím jídelny, vyčerpaně pronesl:
„To není –“ a zhroutil se na podlahu.
Dinah běžela k němu. Postrkoval jsem Thalera dveřmi do haly, kolem Jerryho, který ještě spal ve výklenku pod schodištěm, kde jsem předtím viděl telefon.
Zavolal jsem Noonana, řekl jsem mu, že mám Thalera a kde jsem.
„Panenko skákavá!“ řekl. „Nezabíjejte ho, dokud tam nepřijdu.“