16. ODCHÁZÍ JERRY
Před První národní bankou se tísnil dav. Protlačili jsme se ke dveřím, kde jsme zastihli McGrawa s kyselým obličejem.
„Bylo jich šest a byli v maskách,“ hlásil komisaři, když jsme vešli dovnitř. „Objevili se v půl třetí. Pět jich fouklo i s prachama. Hlídač jednoho složil – Jerryho Hoopera. Leží tamhle na lavici a je už studený. Na silnicích stojí zátarasy a taky jsem udělal telegraficky potřebná opatření. Jen jestli už není moc pozdě. Naposled je viděli, když zahnuli v černém lincolnu do King Street.“
Šli jsme se podívat na mrtvého Jerryho, který ležel na jedné z lavic v hale a byl přikrytý hnědým pláštěm. Střela vnikla do těla pod levou lopatkou.
Bankovní hlídač, děda, který vypadal, že by kuřeti neublížil, vypnul prsa a vyprávěl nám, jak se to stalo:
„Ze začátku to vůbec nevypadalo, že by se dalo něco dělat. Objevili se zčistajasna, než si někdo uvědomil, kolik uhodilo. A vůbec nijak nepospíchali. Pěkně si to nabírali a v tu chvíli se nedalo nic dělat. Já jsem si ale řek: ‚Hoši, teď si medíte, no jen počkejte, jak vám zatopím, až půjdete odtud.‘
A taky jsem držel slovo, to si pište. Sotva vytáhli paty, vylít jsem za nimi ze dveří a napral to do nich z revolveru. Kdybych měl víc patron, složil bych bejval ještě někoho, to si pište, i když to není nic lehkého takhle mířit, když stojíte v –“
Noonan zastavil jeho monolog tím způsobem, že dědka popleskával tak dlouho po zádech, až mu vyrazil dech, a přitom ho ujišťoval: „To bylo opravdu prima. To bylo opravdu prima.“
McGraw přetáhl plášť přes nebožtíka a zavrčel:
„Nikdo nikoho z lupičů nepoznal. Poněvadž ale s nima byl Jerry, je jasné, jak facka, že tu ránu udělala Šeptalova parta.“
Komisař spokojeně kývl a řekl:
„To ti nechám na starosti, Macu. Chcete trčet tady, nebo se vrátíte se mnou na radnici?“
„Ani to, ani ono. Mám rande a chci se přezout do suchých bot.“
Před hotelem stál malý marmon Dinah Brandové. Dinah jsem ale nikde neviděl. Šel jsem nahoru do svého pokoje a dveře jsem nechal odemčené. Sundal jsem klobouk a kabát a vtom Dinah bez zaklepání vešla.
„Propána, u vás to ale smrdí kořalkou,“ řekla.
„To moje boty. Brodili jsme se s Noonanem v rumu.“
Přešla k oknu, otevřela je, sedla si do okna a zeptala se:
„Proč?“
„Myslel si, že toho vašeho Maxe najde v zapadáku, který se jmenuje hospoda Cedar Hill. Šli jsme tam, prostříleli jsme barák jak ementál, odbouchli při tom pár Taliánů, prolili nějaký ten hektolitr kořalky a nechali tu chatrč v plamenech.“
„Hostinec Cedar Hill? Myslela jsem, že je už nejmíň rok zavřený.“
„Vypadalo to tak, ale patrně si tam někdo udělal sklad.“
„Maxe jste tam ale nenašli?“ zeptala se.
„Když jsme tam tvrdli, vloupal se nám do Elihuovy První národní banky.“
„Viděla jsem to,“ řekla. „Vyšla jsem zrovna od Bengrena, to je obchod o dva domy dál. Došla jsem ke svému vozu a uviděla jsem, jak z banky vycouval nějaký vazoun. V ruce držel pytel a revolver a přes obličej měl černý šátek.“
„Byl Max s nimi?“
„Kdepak, na to on není. Poslal by Jerryho a svoje lidi. Proto si je drží. Jerry tam byl. Poznala jsem ho i přes ten černý šátek – sotva vylezl z vozu. Všichni měli na obličeji černé šátky. Čtyři vypadli z banky a běželi k vozu, který stál u chodníku. Jerry a ještě někdo seděli ve voze. Když ti čtyři došli na chodník, vyskočil Jerry z auta a šel jim naproti. Vtom padly výstřely a Jerry se složil. Ostatní naskákali do vehiklu a hnali se odtud. Co dělá ten váš dloužek?“
Odpočítal jsem deset dvacetidolarových bankovek a deseticent. Slezla z okna, aby si peníze vzala.
„To je za to, že jsem Dana zneškodnila, abyste mohl Maxe líznout,“ řekla, když schovala peníze do kabelky. „Ale co za to, že jsem vám dala hlášku, kde proti němu najdete důkazy, že zabil Tima Noonana?“
„Musíte počkat, až ho obžalují. Kdo mi zaručí, že ty důkazy opravdu sedí?“
Zakabonila se a zeptala se: „Co děláte s těmi penězi, které neutratíte?“ Tvář se jí rozjasnila. „Víte, kde je teď Max?“
„Ne.“
„Co za to, když vám to povím?“
„Nic.“
„Řeknu vám to za kilo.“
„Nechci vás takhle zneužívat.“
„Za pět pětek.“
Zavrtěl jsem hlavou.
„Pětadvacet.“
„Nepotřebuji ho,“ řekl jsem. „Je mi jedno, kde je. Proč s tou nabídkou nejdete za Noonanem?“
„Jo, z toho tak něco zkuste trhnout. Používáte kořalku jen jako parfém, nebo je tu taky nějaký pití?“
„Tady je flaška takzvaného Dewaru, kterou jsem dnes odpoledne zabral v Cedar Hillu. A v kufru mám flašku Krále Jiřího. Co si vyberete?“
Zvolila si Krále Jiřího. Dali jsme si každý sklenku naředěného a já jsem řekl: „Sedněte si a bavte se, než se převléknu.“
Když jsem po dvaceti minutách vyšel z koupelny, seděla Dinah u stolu, pokuřovala cigaretu a prohlížela si můj notes, který jsem měl v postranní kapse příručního kufříku.
„Tady jsou myslím zapsány výdaje, které jste naúčtoval v jiných případech,“ řekla, aniž zvedla hlavu. „Ať se propadnu, jestli tomu rozumím, proč jste vůči mně takový škrtil. Hele, tady je u položky šest set dolarů poznámka inf. Za ty informace jste někomu zaplatil, že? A hned pod tím je sto padesát dolarů za dův. Čert ví, co to má být. A tuhle je jiný den, když jste utratil skoro tisíc dolarů.“
„To budou čísla telefonů,“ řekl jsem a vzal jsem jí notes z rukou. „Kde vás vychovali? Hrabat se v zavazadlech!“
„Mám klášterní výchovu,“ odpověděla. „Každý rok jsem dostávala cenu za vzorné chování. Věřila jsem, že když si holčičky dají do čokolády lžíci cukru navíc, dostanou se do pekla pro nenasytnost. Do osmnácti jsem nevěděla, že existují sprostá slova. Když jsem první takové slovo uslyšela, nechybělo zrovna moc a byla bych omdlela.“ Odplivla si na koberec, naklonila křeslo dozadu, přehodila nohy přes sebe, dala je na mou postel a pak se zeptala: „Co o tom soudíte?“
Shodil jsem ji nohy z postele a řekl jsem:
„Mně vychovali v přístavní krčmě. Neplivejte mi tady na podlahu, nebo s váma vyrazím dveře.“
„Nejdřív se ještě napijem. Poslyšte, co byste mi dal, kdybych vám pověděla, jak to opravdu bylo s tou stavbou radnice, na které nikdo neprodělal – to, co stálo v listinách, které jsem prodala Donaldu Willssonovi?“
„To mi nic neříká. Zkuste to s něčím jiným.“
„Třeba proč musela do blázince první žena Lewa Yarda?“
„Nemám zájem.“
„King, náš šerif, měl před čtyřmi lety osm tisíc dolarů dluhů; teď mu patří celý domovní blok v obchodní čtvrti. Nemůžu vám dát všechny detaily, ale můžu vám říct, kde je najdete.“
„Jen se snažte,“ povzbudil jsem ji.
„Kdepak. Vy nic nechcete koupit. Děláte si zuby, že se něco dovíte zadarmo. Ta skotská není špatná. Odkud ji máte?“
„Přivezl jsem si ji ze San Franciska.“
„Proč ten nezájem o informace, které vám nabízím? Myslíte, že je koupíte levněji?“
„Takové informace mi teď nejsou moc platné. Musím sebou hodit. Potřebuji dynamit, kterým bych je mohl rozštípnout.“
Zasmála se a vyskočila. Velké oči se jí leskly.
„Mám jednu vizitku Lewa Yarda. Co kdybychom tu láhev Dewaru, kterou jste sebral, poslali s vizitkou Petovi! Nepovažoval by to za vyhlášení války? Jestli bylo v Cedar Hillu skladiště lihovin, patřily jistě Petovi. Když dostane láhev s Lewovou vizitkou, nebude si myslet, že Noonan dostal příkaz, aby jeho skrýš zničil?“
Uvážil jsem její návrh a pak jsem řekl:
„Je to moc amatérské. Nenaletěl by na to. A stejně bych ještě nepovažoval za vhodné, aby v téhle etapě byli jak Pete, tak Lew s Noonanem na kordy.“
Ohrnula rty a řekla:
„Vy si myslíte, že všemu rozumíte? S vámi je těžko vyjít. Vezměte mě dnes večer někam ven? Mám nový kostým, na který budou všichni zírat.“
„Jo.“
„Zastavte se pro mě kolem osmé.“
Teplou dlaní mě pohladila po tváři a řekla: „Pá, pá,“ a vyšla ven, když začal drnčet telefon.
„Můj a Dickův halama jsou oba v bejváku tvého klienta,“ oznamoval mi Mickey Linehan po drátě. „Ten můj byl pilnější než valchař se dvěma máky, ale zatím nevím, co má za lubem. Něco nového?“
Řekl jsem že nového není nic, a lehl jsem si na postel, abych se pokusil vydumat, co asi pojde z Noonanova útoku na hospodu Cedar Hill a z přepadení První národní banky Šeptalem. Dal bych byl dost za to, kdybych mohl zaslechnout, o čem se v Elihuově vile bavil Šeptal, Pete zvaný Fin, a Lew Yard. Tuto schopnost jsem ale neměl a hádání se mi nikdy moc nedařilo, takže jsem za půl hodiny přestal namáhat mozek a hodil si dvacet.
Bylo už skoro sedm, když jsem se probudil. Umyl jsem se, oblékl, strčil do kapsy revolver a půllitrovou láhev skotské a odebral jsem se k Dinah Brandové.
