Brzy poznal, že se jedná o vodu a nad tímto objevem se zamyslel. Zastavil koně a poslouchal. Větve praskaly, chraptivé volání se neslo křovím a koně řičeli.

Kid hned neodpověděl. Pronásledovatelé zřejmě věděli, že se Kid pustil směrem, z něhož není uniku.

Kid nechal Muriel na místě a přikázal jí, aby dávala pozor. Při náznaku nebezpečí měla volat.

Kid seskočil ze sedla a spěchal dál. Po jedné minutě stál 11a příkře spadajícím břehu široké řeky, jejíž zpěněně vlny rychle uháněly pryč. Pomalu a zamyšleně ohledával Kid břeh. Asi padesát kroků mohl jít vpřed, ale dál už ne. Trnitě keře hustě pokrývaly celý břeh až k vodě. Kid se vrátil a zkoušel štěstí na druhé straně, ale výsledek byl stejný.

Pak se vrátil k Muriel a vyzval ji, aby šla s ním. Se svěšenými hlavami klusali koně za nimi.

„Nezbývá nic jiného, než přeplavat na druhou stranu,“ řekl Kid, „kdybychom sc vrátili, padli bychom těm darebákům do náručí. Stranou také nemůžeme jet, protože bychom potřebovali prosekat cestu křovím?’*

„Musíme plavat. Prohlédněte si vodu. Vpravo se zvedají skály a zužují koryto řeky. Kdyby se nám podařilo dostat se až tam. ale ..

„Žádné ale,“ přerušila I10 Muriel. „Když se neodvážíme, zbývá jen vrátit sc. A to vůbec nepřichází v úvahu.**

„To jste řekla rozumně a udatně, slečno Brownová,** přizvukoval Kid. Musíme sc dostat co nejdál proti proudu. Pomocí koní se nám musí podařit dosáhnout druhého břehu.“

„JE jasné, že je máme,** jásal Růst Delane, když sc zastavil s Lew Wellingein 11a malé plošině.

„Ještě ne,“ mrzutě odvětil Welling, „jsem přesvědčen, že tento Kid, o němž jsem slyšel tolik věcí, se pokusí o všechno.**

„O co?“ ptal se Růst výsměšně. „Křoví jsme obklíčili v polokruhu a vzadu je

„Nemyslím, jsem o tom přesvědčen, to znamená,“ opravoval se, „že se teď o to snad nepokusí, ale určitě ve chvíli, kdy na ně půjdeme.**

„Mýlíš se,“ příkře odpověděl Welling. „Hcnderson a Bolton byli vždy spolehliví, Kid ale byl chytřejší.**

Po několika hodinách, když na východě už svítalo a hvězdy bledly, dal Welling rozkaz K prohlídce křoví! S revolvery připravenými ke střelbě postupovali muži vpřed. Dlouho čekání je rozčililo. Rychle běželi po úzké stezce a zastavili se 11a břehu. V měkké pudě spatřili otisky kopyt a dvou párů bot. Nebylo těžké udělat si ze stop závěry.

Welling nařídil, aby sc vrátili do tábora. S bručením se muži shromáždili. Nesmírně je rozčilovalo, že jim Kid unikl.

Muriel také zmizela, Hangman se nevracel a Welling s moudrou prozíravostí nařídil, aby vyklidili bojiště.

„Hangman by tady už musel být. 1 kdyby nepoznal, kde je náš tábor, je tu ještě Gurncy. Kid shromáždí muže a přijde k nám. A když jsem někdy chtěl něco vědět, pak je to otázka: Proč Kid dobrodruh takhle jedná?"

„Lhostejné," zamračeně řekl Delane. „Myslím, že máš pravdu, Lcw. Musíme si vyhledat nový tábor a to rychle. Do čtrnácti dnů přijdou Fullerovi koně a je jasné, ze si koně musíme zajistit."

Později přivedlo několik zločinců Kidova koně a Wellingovi se zvíře tak zalíbilo, že si je ponechal.

ŠERIF Tom Butler a Tuck Fuller jeli v čele pul tuctu těžce ozbrojených kovbojů k severu. Mnoho se nemluvilo.

Kavalkáda jezdců vjela do širokého a plochého údolí. Půda tu byla měkká a zřetelně byla vidět široká stopa, táhnoucí se celým údolím. Butler seskočil ze sedla a prohlížel stopy. Vedly ze severu k jihozápadu a přicházely ze směru, kterým chtěla kavalkáda jet. *

Podle Bullerova odhadu tudy projelo nejméně čtyřicet jezdců a hlubší otisky znamenaly, že muži měli s sebou nákladní koně. Projeli tudy asi před šesti hodinami.

„Do toho, vpřed!" rozhořčeně vykřikl šerif. Tušil, kdo zanechal tyto stopy a to ho rozčililo. „Musíme," pokračoval klidněji, „dostat se co nejrychleji do údolí, které nám popsal Hangman. Obávám se, že nám ptáčci uletěli a když se má domněnka potvrdí, nezbude nám nic jiného než se pustit do pronásledování."

„Lhostejné," rozhořčeně odpověděl Butler. „Je nás jen osm, jak jste právě řekl, ale to nás nesmí zadržel."

Muži opět nasedli 11a koně a pokračovali v cestě s dvojnásobným spěchem.

„Nejpozdéji za tri hodiny musíme byt u cíle, jestli nám Hangman pověděl pravdu,*¹ poznamenal Fuller.

Mlčky pokračovali v cestě. Butler byl tak přesvědčen, že stopy zanechala Wellingova tlupa, že zapomněl na veškerou opatrnost. Sledoval svou cestu s jistotou člověka, který ví, že ho nečeká žádné' nebezpečí.

Teď dosáhla kavalkáda stezku, která byla po obou stranách vroubena hustými křovinami. Z levě strany zaznívalo hučení vody. Po další hodině sjížděli muži z příkrého svahu. Koně se opírali nohama a muži se nakláněli dozadu v sedle. Kameny a hroudy se řítily do hloubky.

Na úpatí svahu vytáhl šerif z kapsy náčrtek a zběžně jej prohlížel. Pak jeli dál, proklínaje při tom skrytost ukrytu a po další čtvrthodině byli jezdci u cíle.

Již z dálky viděli, že chaty jsou prázdné. Různé předměty, které zločinci nepotřebovali, tady zůstaly. Dveře a okna byly otevřené. Rozdupaná půda a prázdné ohrady mluvily srozumitelnou řečí.

Muži scskákali z koní a prohlíželi údolí. Narazili na čerstvý hrob. Butler udělal nějaký vtip a netušil, že lady nalezl svůj hrob Robin Hoot.

Tuck Fuller zamračeně chodil kolem a v bezmezné zuřivosti zatínal pěsti. Všechny naděje byly marné. Zločinci prchli a vzali s sebou i Muriel. S hledáním se muselo začít znovu.

Co se mezitím přihodí? Co udělají ti darebáci s děvčetem? Tušil Welling. jak byl vyslanec přijat? Kde byl Kid?

Jen pomalu se Fuller uklidňoval a jasně uvažoval. První bolest, první zklamání zmizelo. Nutil se myslet na něco jiného, ale stále a stále se mu myšlenky vracely k Muriel a k jejímu nejistému osudu.

Také šerif Butler byl rozčilený. Prohlížel chaty, proklínal a posléze vysvětlil, že bude nejlepší vrátit se na ranč.

„Ale přece jste chtěl pronásledovat zločince,“ připomínal mu Fuller. „Říkal jste, že úplně postačíme.*¹ „Ovšem.**

„Myslel jsem na to, když jsem viděl stopu,** řekl Butler. „Ale to je omyl. Tlupa jela na jihozápad a vaše usedlost leží na jihovýchodě. Mimo to nepojede k vám Welling se vším, ale nejprve si najde nový úkryt."

„Butlere, musíme vynaložit všechno úsilí, abychom s tou věcí skončili. Do čtrnácti dnů musím převzít osmdesát koní u Thuryského průsmyku a k lomu potřebuju všechny muže."

„Vyloučeno. Je to už dohodnuté a nevím, kde bych obchodníka zastihl. Do čtrnácti dnů mne očekává se stádem u průsmyku."

„Přijde čas, přijde rada,⁴⁴ moudře řekl šerif. „Hádám, že jsme tady nic neztratili. Nejlépe bude, když se vrátíme. Chvíli budeme sledovat stopy, ale myslím, že nám brzy zmizí.“ . -

„Je přece jasné, že Welling si nevyhledá nový úkryt a přitom zanechá stopy, které může sledovat i malé dítě.“

V devět hodin ráno viděli stopu tlupy poprvé. Nyní bylo pět hodin odpoledne. Šerif Butler slezl ze sedla teprve tehdy, když už nemohl rozeznat otisky. Příští den pokračovali v cestě.

Brzy zpozorovali první snahy o smazání stop. Šerif Butler se zamračeně pousmál. „Až s tím Welling začně vážně, budeme s naší moudrostí u konce ..

Tlupa jela opět korytem potoka a trvalo dlouho, než šerif přišel na to, že tentokrát jela proti proudu a ne po proudu, jako dosud.

V poledne se kavalkáda zastavila. Fullcr opustil tábor a loudal se bez cíle kolem. Náhle sebou trhl. Z tábora se ozývaly rozčilené hlasy a Fullerovi se zdálo, že pokřik zní nějak vítězoslavně. Spěšně se vracel k táboru a spatřil své lidi v kroužku. Stranou viděl dva zpěněné a unavené koně.

Kovbojové ho spatřili, ustoupili a Tuck chraptivě vykřikl. Štíhlá postava dívky mu běžela vstříc a v příštím okamžiku držel v náručí Muriel. Nevypadala sice skvěle, vlasy měla rozuchané, obličej zamazaný a poškrábaný, ale z toho si Tuck nic nedělal. S divokou radostí v srdci tiskl k sobě dívku.

„Děvče, konečně tě mám!“ Nestaral se o kovboje, ale vzal Muriel stranou «a pohlédl na ni.

Butler pokynul kovbojům, aby nechali oba mladé lidi o samotě a obrátil se na Kida.

Kid se vděčně chopil láhve whisky a posilnil se. Pak počal vyprávět. „... nezbylo nám nic jiného, než přeplavat řeku,⁴⁴ končil. „Křoviny byly obklíčeny Wellingo-vými lidmi a my jsme odtamtud mohli utéct jen tímhle způsobem. Všechno šlo dobře. Jen zbraně jsem ztratil. Fullerova snoubenka se chovala hrdinně. Poněvadž jsem neměl zbraně, museli jsme postupovat dvojnásob opatrně. Neměli jsme co jíst a kdybychom nenašli čirou náhodou pramen, bylo by se nám vedlo špatně. Dnes ráno jsem narazil na širokou stopu a předpokládal jsem, že ji zanechal Welling. Zamýšlel jsem se po ní vrátit do tábora zločinců, chtěl jsem si tam opatřit zásoby a pak jet na ranč.“

„Skvělé, výborné!⁴⁴ volal šerif. „Serž ... pane Gumey, to by lak lehko nikdo nesvedl. Vy vjedete prostě do tábora, vezmete děvče a ztratíte se čtyřiceti pronásle-dovatclum. Nyní chápu, proč Welling prchl. Jisté se bojí, že shromáždíte muže a vrátíte se."

„Co budete dělat teď? Pokládáte za vhodné', abychom se štvali dále za tlupou?"

..Vůbec ne," odpověděl Kid. „Welling nezanechá za sebou stopy a zbytečné bychom jen mařili čas hledáním. Jsem pevně přesvědčen, že zločinec nedá Fullero-vi pokoj a že se brzy přihlásí. První jeho plán se nepodařil a tak teď použije násilí. Kdyby .. " Kid se odmlčel a rychle vstal, když si všiml mladého muže, který se tlačil mezi kovboji a mířil k němu.

..Muriel mi všechno vyprávěla," vřele řekl Tuck a podal Kidovi ruku. „Jmenuji se luck Fuller"

..Pro mne je to největší služba, pane Gumey. Nejsem řečník a proto vám jen řeknu: díky."

..To úplně stačí, ale teď bych chtěl něco k jídlu, hlady nemohu ani mluvit."

Kovbojové se pustili do práce a po vydatném posilnění se kavalkáda vydala na cestu. To už šerif věděl, že Robin Hoot je mrtvý.

Muži přiměli koně k rychlé jízdě a jeli až do noci. Druhý den pozdě odpoledne vyjeli na svah, odkud mohli přehlédnout Stříbrné údolí.

Kid jel první a náhle varovně vzkřikl. K němu přijel šerif a Fuller a jejich obličeje vyjadřovaly hrůzu. Tam, kde dříve stály chaty, byly zříceniny. Ohořelé kmeny trčely do vzduchu, tráva byla černá. Za chvíli byli u nedotčených olmid. Muži se rozhlíželi, vzájemně se na sebc dívali a pak si šerif odlehčil vybranými kletbami.

Hlavní budova byla od ostatních oddělena pásem půdy a lak byla uchráněna před požárem.

Náhle se objevil Bobby Kell. Měl bledý obličej a pod očima hluboké stíny, jeho mdlé pohyby prozrazovaly únavu.

Muži seskočili ze sedel a obklopili ho. Všichni mluvili najednou, už je Fuller zarazil a vyzval Kella, aby mluvil.

„Kolny jsem opravil," pomalu řekl Bobby. Obrátil se a kráčel vpřed. Jeden z kovbojů se ujal koní a ostatní prohledávali zbytky shořelých srubů, jen Fuller, Kid, Muriel a šerif následovali Kella.

„Když jste odjeli," vyprávěl Bobby, když se všichni shromáždili, „zůstal jsem lady s Rosit sám. Ostatní museli být u dobytka a nemohli odejít. Darwin se přijel zeptat, je-li všechno v pořádku. Musím říct, že jsem nemyslel na nebezpečí. I langmun byl spoután a nepovažoval jsem za možně, že by se mohl zbavit pout. Když jsem se vracel z procházky, viděl jsem, že Rosic prchá před Hangmanem a střelil jsem po něm. Obrátil se a utíkal ke dvěma osedlaným koním. V zápalu zapomněl vzít s sebou druhého koně, na něhož jsem nasedl já a hnal se za ním.

.Hangman po ninč vystřílel všechny náboje. Poněvadž se díval víc dozadu než dopředu, neřídil koně a zvíře šláplo do jámy a začalo kulhat. Dohonil jsem toho darebáka a přemohl ho. Nejednal jsem s ním v rukavičkách. Když jsem se vracel, viděl jsem všechno z dálky. Dům hořel a já jsem mohl jen nečinně přihlížet. Hangman rozdělal oheň na několika místech.“

Bobby ukázal ke stáji. „Svázal jsem ho do uzlíku a jsem přesvědčeny, že tentokrát se neosvobodí. Rossie to šla říct Darwinovi. Každou chvíli tu musí býl."

Fullcrův pohled hledal Muricl a její udatný úsměv ho povzbudil. Vzpřímil sc. ..Ty za to nemůžeš, Bobby. Měl jsem tu nechat víc lidí. Na lom se nedá nic měnil a lak začneme od začátku. Nic nám v tom nezabrání."

Hangman ležel v rohu stáje a měl zavřeně oči. Neodpověděl na žádnou otázku a nehýbal se.

Za hodinu přišla Kosic s Darwinem. Andy hrozně zuřil a nejraději by zločince zastřelil. Jen pomalu se uklidnil.

Butler s Kidovým dovolením oznámil Gumeyovo tajemství. Zpráva, že Kid je jízdním policistou, vyvolala údiv.

Většina kovbojů odjela do hor, poněvadž dobytek nesměl byt bez dozoru a těch několik mužů. kteří byli u stáda, nemohlo zabránit případnému útěku dobytka.

Pak promluvil Fuller o koních, kterc převezme u Thuryskěho průsmyku. Potom se Kid zmínil o plánu, který přítomně nadchl.

THURYSKÝ průsmyk byl v pohoří Delane. Široká cesta stoupala stále výš a okolí bylo každým krokem hroznější. Tu a tam stály trnitě kaktusy. Cesta byla nerovná a plná děr. Vládlo zde ticho, jen občas se ozval ptačí zpěv.

Náhle bylo ticho přerušeno. Vzduch se třásl hlukem řičících koní. Za několik minut se objevili v zatáčce první.

Vpředu jel zaprášený kovboj a práskal dlouhým bičem. Po obou stranách stáda jeli další.

Všichni byli zpocení, oděv měli zašpiněný a na nohavicích pěnu. Hodina za hodinou míjela, až k večeru se ocitli v rokli.

Tam muži napojili koně a zabezpečili stádo, dopřáli si několik minul odpočinku před přípravou jídla. Pohodlně si lehli na zem a nestarali se o nic. Když se částečně zotavili, sebrali roští a rozdělali oheň.

Po večeři rozbalili pokrývky. Jejich šéf byl asi čtyřicetiletý,' Jonathan Belamy 7 Kentucky.- * . . ..

Doprovázelo ho šest lidí. „Doufejme, že nebudeme na Fullcra dlouho čekat,“ řekl Belamy a pohodlné se natáhl. „Nemáme moc času a bylo by hloupé, kdybychom se lady zdrželi.⁴⁴

„Zítra,“ znéla odpověď. „Na minuty se to nenechá určit, ale zítra tu má být. Může přijít už ráno ...“ Belamy nedokončil větu. Něco nesouvislého zabručel a přidržel si hořící větev u dýmky. Pak řekl: „Nepozorovali jste něco podezřelého? V tomto kraji řádí Welling. Jeden den jízdy odtud je Homole.⁴⁴

Kovbojové se zabalili do pokrývek. Ačkoliv bylo léto, byly v horách chladné noci; Ostrý vítr vál z hor a zanášel ohnivé jiskry z ohně do výše.

Kolem stáda chodil hlídač a poslouchal každý podezřelý zvuk. Po třech hodinách ho vystřídá další.

Hodiny minuly klidné. Oheň odumíral a vítr jednotvárně šelestil ve sporém porostu. Pomalu bledly hvězdy.

Dříve než slunce vyšlo, byli už muži na nohou. Nemuseli tak brzo vstávat, ale dělali to už ze zvyku.

Zraněná noha jednoho koně byla ošetřena, provazy předních nohou odstraněny a zvířata vyčištěna.

„Když Fuller dnes nepřijde, musíme dál,⁴⁴ poznamenal Belamy. „Nemáme tady žádnou pastvu.⁴*

„Jistě,⁴⁴ zabručel jeden z kovbojů, „ale je teprve devět hodin.⁴⁴

„DO toho,** řekl Welling. „Chci být pryč, než přijde Fuller. Kolik mužů je u stáda?⁴⁴

„Ať jsou jich třeba dva tucty,*⁴ zabručel Dclane, „stejně nás bude dvakrát tolik.*⁴

Zločinci si přivedli koně, dostali od Wellinga příkazy a vyjeli. Cesta vedla vzhůru do svahu a nebyla pohodlná. Welling rozhodl, že do tábora se pojede úplně otevřeně. V prvním okamžiku je kovbojové budou považovat za Fullerovy muže. Úder musí být proveden dřív, než se kovbojové vzpamatují.

Polovina zločinců zůstala vzadu, aby mnoho jezdců nevzbudilo nedůvěru obětí.

Lew Welling jel v čele a po jeho boku jel Růst Delane a pak následovalo dvacet vybraných členů bandy.

Belamy zaslechl hluk a svolal své muže. „Haló, chlapci, Fuller přijíždí!*⁴

První jezdci se objevili a Belamy jim běžel vstříc. Znal Fullera osobně a zarazil se. když ho neviděl. Ale ještě nemyslel na nebezpečí.

Jinak kovbojovi Ti měli neklamný pohled a okamžitě poznali, že nepřijeli žádní pastevci. Jeden z nich varovně vzkřikl a jeho přátelé vytáhli z pouzder revolvery.

Uprostřed běhu se Belamy zastavil, zbledl a sáhl pro zbraň, ale to už zaznělo obávané zvolání: „Ruce vzhůru!⁴⁴

Pastevci si uvědomili, že odpor je marný a vzdali se. Dva tucty revolveru na ně mířily a z obličejů cizinců vyčetli rozhodnutí, že jsou ochotni střílet.

„Haló, muži, nestane se vám nic, když budete rozumní,“ řekl Welling Belamy-mu, kterého správně odhadl jako náčelníka. „Řekněte svým lidem, aby se chovali rozumné, nebo ...“ Významně mávl rukou a ošklivě se usmál.

Oči majitele koní jiskřily potlačovanou zuřivostí. Stál tady se zdviženýma rukama a obrátil hlavu ke svým lidem.

Zločinci seskočili ze sedel a spoutávali kovboje. Na okamžik se nikdo nedíval na kovboje Parkera, který tuto chvíli využil. Jediným skokem se ocitl na Delanové koni, sklonil se zvířeti ke krku a nasadil mu ostruhy. Bylo to dílo jedné vteřiny.

S kletbou zvedl Welling ruku a střelil za prchajícím, který iněl už třicet kroku náskok.

Na Wellingův rozkaz vyskočilo několik mužů do sedla a hnalo se za prchajícím. Delane proklínal, že právě jeho kůň se ztratil. Hluk pronásledování brzy zmlkl.

Mezitím byli kovbojové spoutáni. Lcw napomínal své lidi ke spěchu, protože každým okamžikem mohl přijít Fuller. Za chvíli už zločinci odháněli koně. Dvanáct mužů se ujalo stáda a zmizelo s ním.

Belamy přihlížel a před očima se mu zatmělo. Zaskřípal zuby a proklínal svou smůlu. Nemyslel na to, že se ocitl v moci zločinců a má před seboti nejistý osud. nýbrž přemýšlel o tom, že utrpěl značnou ztrátu. Škodu nenese Fuller. ale on sám. Fuller bude žádat své koné, na to mčl právo.

Na tuto okolnost nepomyslel Welling, jinak by byl s přepadem počkal, dokud Fuller nepřevezme, koně. Ale Welling měl prozatím něco jiného na práci. Dohlížel na odhánění. Delane dával pozor na zajatce.

„Prozatím je vezmu s scbou,“ odpověděl zločinec. „Rozhodnu později,'co se s nimi stane. Teď musíme pryč!'⁴

Kovbojové byli vyzdviženi do sedel, nohy jim pod sedlem svázali. Uzdy všech sedmi koní byly spojeny lasem, jehož konce přivázali k dvěma sedlům zločinců.

KID rychle sklouzl ze sedla a varovně položil prst na ústa. Šerif Butler a Fuller zaslechli hluk kopyt na kamenité' půdě. Za touto trojici jel Andy Darwin s pěti muži. I ři kovbojové zůstali na ranči. Fuller zahnal dobytek do chráněné kotliny, kde bylo dostatek potravy a vody a kde jeden nebo dva lidé stačili k hlídání.

Stále víc se přibližoval neviditelný jezdec a nemohlo dlouho trvat, než se objeví na hořením okraji svahu.

„Výstřely/* řekl Kid významně. Rozhlédl se. Vpravo od něho ležely balvany, mezi nimiž rostly keře. Celek sice tvořil nedostatečnou ochranu, ale uvidí se.

„Rychle, koně tamhle!" zvolal Kid. „Revolvery ven a dávat pozor. Cizinec se pravděpodobně přibližuje od Thuryského průsmyku a moc bych se nedivil, kdyby to byl jeden z honáků koní.**

Sotva ukry li koně, na hořením okraji svahu se objevil jezdec. Vzdálenost byla příliš velká a tak nebylo možné poznat jeho obličej. Po několika vteřinách Fuller

„Gui ney, toho muže znám. Je to jeden Bclamyho kovboj a jmenuje se Parker. Co

„Vysvětlení již přichází/* přerušil ho Kid a ukázal na jezdce, kteří rovněž už sjížděli ze svahu. Bylo to asi deset mužů, kteří honili Parkera.

Kid vyskočil a zavolal kovboje. Parker zpozoroval Kidovo znamení a změnil

směr. Nedal se tak snadno překvapit a mimoto věděl, že z tohoto směru přijede l uller a domníval se, že se jedná o Fullerovy muže.

Zločinci byli tak překvapeni, že na několik vteřin zůstali jako ochromení. Strhli koně, ale poněvadž jeli nejvyšší rychlostí, nešlo to tak rychle.

Kid. Butler, Darwin, Fuller strhli po jednom zločinci ze sedla a kovbojové také nezaháleli. Celý boj netrval ani deset minut. Zločinci byli rychle spoutáni.

„Podívejme se. starý známý/⁴ řekl Kid, když si prohlížel všechny zločince po řadě. „My jsme se přece viděli v Marysvale/⁴

Kid zavolal Fullera a šerifa stranou. „Welling pravděpodobně přepadl koně “

„Ještě nebyli vaše." šklebil se Butler. „Ale dostaneme je Jsem zvědav, jestli přijdou lidé ze Smallgate k průsmyku.**

Butler totiž poslal jednoho Fullerova muže do Smallgate s příkazem, aby dobrovolníci přišli k Thurskému průsmyku, že se jedná o Lew Wellinga.

„Pozor!⁴⁴ tiše zvolal Parker, když spatřil na svahu šest mužů, kteří pomalil projížděli a pečlivě prohlíželi stopy.

„Pět, šest kusů,“ spokojeně řekl Butler a prohlédl si revolver. „Po měsíce jsem neviděl nikoho z Wellingových lidí a teď nám krásně vbíhají do náruče ... Ruce vzhůru, pospěšte si!“

Kovbojové se vrhli na jezdce, brzy je spoutali a položili vedle jejich přátel. Zločinci se tvářili zuřivě a zklamané.

„Teďk válečné poradě/* zvolal Kid. „Dosud jsme měli lehkou práci, ale myslím, že Welling tak rychle ruce nezvedne.“

NOVÝ úkryt Lew Wellinga byl v kulatém údolí uzavřeném příkrými stěnami. K jihu vedl východ, který mohl bránit jeden muž proti mnohonásobné přesile.

Tento průchod byl sotva široký, aby jím dva jezdci vedle sebe mohli projet. Byla to téměř štola, asi dvacet stop dlouhá a vytvořená z hladkých stěn, které se nahoře zužovaly. *

Údolí samo bylo pusté a kamenité, proto dal Welling dopravit zvířata na jiné místo, které bylo stejně dobře chráněné, ale mělo i dostatek vody a pastvy.

Do tohoto chráněného úkrytu dopravili zajatce. Růst Delane byl u lidí, kteří střežili koně, Welling doprovázel kovboje.

Zločinci v minulých dnech postavili sruby, sice jednoduché a nepohodlné, ale přece jen skýtající ochranu proti dešti a zimě.

Zajatce dali do jednoho srubu. Pouta jim zločinci sňali, ale připomněli jim, že před chatou je několik ozbrojených mužů, kterým by bylo potěšením, kdyby mohli pokus o útěk překazit střelami.

, „Co tcd?“ ptal se šeptem Belamy. „Musíme rychle odtud, nebo tlupa někam odežene mé koně a pak plám po naději/⁴

„Navrhněte nám něco, šéfe, a když v tom bude jen nepatrná vyhlídka na úspěch, pokusíme se o to.“

Belamy přemýšlel. Neměli žádnou zbraň. Krajinu neznali a před dveřmi stáli ozbrojení strážci.

Ani Wellingova chata neskýtala žádné pohodli. Jen uprostřed pokoje stál stůl a několik židlí. Postel a skříň ještě chyběly. V rohu stála železná truhla, s níž měl Welling těžkou práci.

Vchod do rokle střežili dva muži. několik jich stálo u chaty zajatců a ostatní byli u Wellinga. Mimo Wellinga a zajatců tady bylo dvanáct lidí: stejný počet odehnal koně a zbytek tlupy sc štval za kovbojem.

..Byla to hloupost, že jsme poslali tolik lidí za kovbojem,*⁴ vysvětloval šéf zločinců. „Kdybych věděl, že pronásledování bude trvat tak dlouho, nesvolil bych k tomu. Muž. by nám nebyl nebezpečný. A když naši lidé narazí na Fullera, budou mít nepříjemnost i.“

„K čertu s dobrodruhem!“ Zuřil, že se Gumeyovi podařilo odvést Fullcrovu snoubenku a mimoto zastřelit Robina Hoota. Hluboko ve Wellingově hrudi vězel strach před Gumeyem. Ale poněvadž si to Welling nechtěl přiznat, ulehčoval si kletbami.

Muži byli podivně neklidní! Cítili nejistotu a jejich obličeje byly mrzuté. „Co sc stane s vězni?⁴*

„Nevím. Belamy má pravděpodobné peníze a domnívám se. že za svou svobodu rád něco zaplatí. Při vedle ho scm!“

Jeden z mužů se vzdálil a za chvíli se vrátil s obchodníkem. Belamy pohlédl na muže. Jeho obličej byl bezvýrazný.

„Halo, muži.“ řekl Welling, ..doufám, že jste si ujasnil své postavení. Jakou má váš život cenu?“ „Na kolik mne odhadujete?⁴*

Dřív, než zločinec mohl odpovědět, ozval se v údolí hlas. Spěšné kroky sc blížily chraptivý hlas volal Wellinga. Lew vstal a dal obchodníka odvést zpět.

Když Belamy v doprovodu jednoho zločince zmizel, vřítili se do chaty dva muži. Vlasy měli rozcuchané, obličeje zamazané a zakrvácené a diví i potřebovali, než promluvili rozumné slovo. „Pronásledují nás, Lew. Musíme odtud pryč!**

„Kdo my?“ ptal se Lew. Poznal oba muže, byli z. těch, kteří odváděli koně do bezpečí.

„Koně jsou ztraceni a naši lidé taky. My jsme se probili a ihned jsme jeli sem Pronásledovatelé toho kovboje zřejmě vběhli do nějaké léčky a přiznali, kam jsme dopravili koně. Určitě prozradí i tenhle úkryt, a proto... pryč!**

„Odehnali jsme koně do údolí a odešli jsme do chat, když nás náhle přepadli. Nejméně třicet mužů. V posledním okamžiku jsme se zachránili a prchli jsme scm.“

Welling horečně přemýšlel. Včera byli koně uloupeni a dnes už. byli pryč. „Kolik je hodin?**

Venku se ozvaly vystřely, výkřik, dusot kopyt na kamenité půdě údolí. „Příliš pozdě!“

Jediným skokem se Welling ocitl u dveří, rozevřel je a vybčlil ven. V bčhu vytáhl revolver. S pustými kletbami ho následovali jeho společníci.

Hlídači u vězňů spatřili mnoho rychle přijíždějících jezdců. Rozpoutala se divoká palba. Jezdci zastavili koně, seskákali ze sedel a zaútočili.

Welling vyběhl z chaty a dvacet kroků před sebou uviděl vysokého a štíhlého muže. Bleskurychle vylétla jeho ruka.

Boj byl krátký. Když zločinci poznali své beznadějné postavení, vzdali se. Zahodili zbraně a zvedli ruce.