s v cli o koně. Pres vzdálenost šesti mil viděl domy Smallgate a zlatou stuhu řeky. Věděl, že je na správné stopě.

..Doufám, že se ve Smallgate setkám s Hootem,“ zabručel. „Muž se cítí v bezpečí a dnes už. dál nepojede.'⁴

/a Smallgate se zvedaly sněhem pokryté Knižní hory. Severovýchodním směrem. několik set mil odsud, bylo Marysvale, nejsevemější železniční stanice státu l l.lll.

Kida čekal těžký úkol. V posledních měsících bylo častěji vyslovováno jméno Robin Hoot. Jako zločinec byl vypuzen z Idaho a teď byl kdesi v Utahu. Šeptalo se o lom. že se chce spojit s Levv Wellingem. Welling se usídlil v Knižních horách a lidé z něj měli strach.

Před týdnem dostal Kid rozkaz, aby zničil Hoota, tohoto proslaveného zloděje dobytka, podvodného hráče a pistolníka.

..To jsem zvědav, jak se to vyvine." Z kabátu sňal policejní hvězdu a schoval ji v kapse. „Seržant Gumcy na čas zmizí a na jeho místo nastoupí Kid-dobrodruh!"

Už týdny mamě Hoota sledoval. Věděl o tom, že je pronásledován? Asi ne - Hoot nikdy nepřehni. Pravděpodobně postupoval rychle dál, aby se setkal s Wellin-

Kid zaslechl zprávu, že několik mužů se usadilo v Knižních horách. Jistě nevěděli nic o Wellingovi a jeho tlupě. Zločincům .však záleželo na tom, aby zamezili osídlování kraje. Jakmile tu budou farmy, přijedou další lidé. Samota a bezpečí bude v pekle.

Kid se rozhodl, že se vyptá na podrobnosti. Snad by těm lidem mohl pomoci. Jejich práce byla téměř srovnatelná s činností průkopníků, kteří v minulém století táhli s volským spřežením prérií. 1 když tady už nebyli loupeživí Indiáni, ohrožovali je Welling a muži jeho druhu.

Samo jméno Lew Wellinga vyvolávalo hrůzu a strach. Nebylo možno předvídat následky, kdyby se spojil s Robinem l lootem. Hoot byl vtipný, vynalézavý. Welling hrubý a zákeřný. Zločinci ze všech států se sešli v jeho bandě a stali se metlou celého kraje.

Poznenáhlu se začínalo stmívat. Kid se cílil unavený; vždyí dnes ujel padesát nul. Měl zaprášený obličej a cítil hlad. Kůň klusal do rokle, která vedla ke Smallgate. Náhle varovné zařičel. Z úzké postranní stezky vyjel jezdec. I jeho kůň zařičel a zastavil.

C izinec byl štíhlý chlapík s černými vlasy a šedýma, neosobníma očima. Měl bledý obličej a nápadné úzké rty. Na horním rtu se pyšnil malý knír. Ústa rn<M pevně sevřená.

Život plný nebezpečí přivedl Kida do styku s nižnými lidmi. Naučil ho poznávat je. Ocenil muže před sebou. Chladný, vášnivý chlapík, velký hráč - to byla domněnka, rychlý střelec, podezíravý, číhavý a bdělý. Muž, jakých bylo v kraji hodně.

Ale tohoto chlapíka charakterizovalo ještě cosi jiného. Snad to byl výraz jeho očí, snad celé jeho chování. Něco nesouhlasilo. Byl to člověk, kterému se nemohlo důvěřovat.

„Haló!“ odpověděl na Kidův pozdrav. Hlas se hodil k jeho zjevu. Pozorné si K idn prohlížel. „Hm, hádám, že vás znám, muži,“ pokračoval klidně.

„Jednou jsem viděl váš obraz. Je to už dlouho, ale dobře si pamatuji obličeje “

„Říkejte mi Jim Mallonay.⁴⁴ Když si všiml záblesku v Kidových očích, usmál v* a dodal: „Slyšel jste snad o mně?“

Kid přikývl. Pamatoval se, že Mallonay patřil k tlupě, jež kdysi dala úřadům hodně práce. Nakonec byla přece jen rozbita. Někteří zločinci byli pověšeni, jiní přišli do káznice a ostatní uprchli. Mallonay patřil k ostatním. Kid se divil, že Jim řekl otevřeně své jméno. Na veřejnosti byl Kid sice znám jako dobrodruh, ale za zločince nebyl nikde považován. Mezi dobrodruhem a zločincem byl jistý rozdíl. Jen málo lidí vědělo, že byl v policejních službách. Většina lidí ho pokládala za „slušného⁴⁴ dobrodruha. Nezůstalo utajeno, že vyřídil několik proslavených pistolníků jako Hardy McWesta, jeho bratra a další. Mínění o něm bylo různé. Jedni v něm viděli ochránce utlačovaných a druzí pokládali pronásledování zločinců za jeho oblíbený druh sportu.

Pravdu netušil nikdo, tím méně zločinci. Kdy^y byl Kid vystupoval jen jako policista, zločinci by se shlukli a brzy by s ním byl konec. Takhle si nebyli jisti, jak to s ním vlastně je.

Poslední třetina rokle opět stoupala a ústila na menší skalní výběžek, odkud byl dobrý výhled do údolí. Bylo asi dvě míle dlouhé a míli široké. Řeka je dělila na dvě části. Po březích leželo město.

„Zdá se/⁴ sarkasticky poznamenal Jim. „Jednou jsem slyšel, že pěstitelé ovcí mají své pastviny v horách. Mnoho cizinců tudy projíždí, zločinci - rozumíte/⁴

„Chtčl jsem se dozvčdčt, vyznáte-li se tady/* znčla chladná odpověď. „Nic ve zlém, Guiney.⁴*

Mlčky jeli vedle sebe. Blízkost vody oba koné rozčilovala. Sami se dali do .rychlejšího klusu.

„Přijďte k Zelené kupě. Je to nejlepší krčma. Můžete si zatančit a zahrát a je tam dobrá společnost/⁴ řekl Mallonay a dal najevo, že se chce s Kidem rozloučit.

Kid hádal, že ve Smallgate žije asi pět set duší; většina domu byla na té straně, kde byl. Kid musel jet obloukem, aby se dostal na hlavní třídu blízko řeky. Na konci městečka uviděl malý domek s pěkně pěstěnou zahrádkou. Na plotě visel nápis: Pokoj k pronajmutí.

Stařena, majitelka domu, byla ráda, že našla nájemce. Stáj tu byla rovněž, a tak Kid byt najal. Později se ženy vyptával na zdejší poměry.

„Vlastně tu žijeme docela klidně/⁴ svěřovala mu stařena váhavě. „Poslední dobou tudy projížděli lidé, kteří se mi vůbec nelíbili... Doufám, že mých slov nezneužijete .. ./* dodala podezíravě.

„Nu, ano. Co bych vám ještě řekla/* pokračovala stařena. „Dnes sem přijel chlapík, který by měl bez výslechu viset/*

Její silný hlas uklidnil Kidovu bouřící se krev; soudil, že se jedná jen o Robina Hoota.

„Ano, ten muž je typický šibcniěník. Velký, temný, se zdvořilostí pravého pistolníka. Sedí v Zelené kupě a jistě tam nastane nějaká bitka. Totiž... Lizzy Connoly jo tam. A její snoubenec Bili Stone je šíleně žárlivý a k tomu ještě horkokrevný. Kdyby ten cizinec/* a kousla se do rtů. „Nic jsem neřekla.⁴*

„Jistě/⁴ s úšklebkem potvrdil Kid, „když to takhle vydrží, nebude dlouho pršet/⁴

Zvědavě ho pozorovala. „Co tady vlastně děláte, mladíku? Jak se jmenujete?**

• Zachvěla se. „Ach, Kid-dobrodinh. Jste právě takový, jako vaše pověst. Prý jste dobrodruh a pistolník, ale přece jste jiný. Musím přiznat, že se v tom nevyznám.⁴'

„Máte pravdu a také ne/⁴ poznamenal po chvíli. „Na nikou mi nelpí špína, ale lidi jsem už zabil/⁴

„Gurney/⁴ řekla stařena s materskou přísností, „myslím, že o vás bylo vylháno hodně věcí/⁴

„To může být pravda,“ poznamenal Kid se slabým úsměvem. Vzpřímil se. Popište mi, prosím, cestu k šerifovi.⁴⁴

UNAVENÝ Jim Mallonay vešel do krčmy. Okamžik stál ve dveřích a ostře se rozhlížel po místnosti.

Bylo tu plno lidí, tlačících se kolem nálevního stolu, další seděli u rozviklaných stolků. Dva černí číšníci měli plné ruce práce, aby vyhověli četným objednávkám hostů. Laciný a pestrý závěs dělil místnost na dvě části. Mallonay se v takových podnicích dobře vyznal. Zamířil k té části, kde se hrálo.

V pravém rohu seděli dva muži u starého piana a střídavě zpracovávali klávesnici. Uprostřed místnosti se točilo několik párů podle hudby. Vzduch byl hustý tabákovým kouřem.

Chraptivý smích opilých mužů se mísil s vřískotem několika děvčat. Jim Mallonay se zašklebil. Sem patřil. Robina Hoota zatím neviděl.

Jeho dohad se potvrdil. Tři stoly byly obstoupeny diváky. Hlasité slovo se neozvalo. Hráči nikdy nemluví hlasitě. Jejich pohyby byly podle jejich povahy spěšné nebo pomalé. Ale hlasy zněly bez výjimky klidně a přidušeně. Před muži ležely na stole peníze, před jedním více, před druhým méně.

Zvláštní pocit ovládl Mallonaye - kouzlo hry. Sevřel v ruce svazek bankovek a popošel k prvnímu stolu. Pak se zastavil a hledal Hoota. Ten seděl u stolu s nějakým cizincem a hrál karty. Mallonay mohl Robina Hoota pozorovat. Přestože Hoota znal už dlouho, poutala ho stále znovu jeho vysoká a pružná postava.

Robin Hoot se narodil v Texasu a měl v sobě všechnu vleklou lhostejnost země. z níž pocházel. Nikdy se nerozčiloval, vždy byl mlčenlivý a zdrženlivý. Chodil rovně ve svém kovbojském oděvu. Jeho hubený obličej byl hnědý jako kůže, úplně hladký a bezvýrazný. Když se usmál, objevily se mu v koutcích očí drobné vrásky, které ho dělaly starším, než ve skutečnosti byl. Pozoruhodné byly jeho oči. Jejich barva se nedala zjistit.

Těžký revolver měl zavěšený podle texaského způsobu nízko u boku, stále v dosahu pravé ruky. Byla to stará zbraň, dlouhým používáním odřená do bělá. Když se přejelo prstem po dlouhé hlavni, našla se celá řada drobných vroubku, které lam Hoot vždy pečlivě vypiloval. Každý vroubek znamenal jednoho mrtvého. Na první pohled ani nevypadal nebezpečně. I jeho řeč byla tichá, zdvořilá a táhlá. Byla to však šelma s drápy v sametových rukavičkách.

Mallonay okamžik váhal a pak šel k Hootovi. Když jeho stín padl na stůl. Robin zběžně vzhlédl. Bez údivu krátce přikývl hlavou a opět se pohroužil do hry.

Jeho společník byl mladík červeného obličeje s jasnýma očima. Nepatrný zbytek peněz měl před sebou, ostatní se kupily před Robinem Hooiem.

Mallonay se nemohl ubránit lehkému úsměvu. Nikdo nemůže mít úspěch ve liře s Hootein. Robin byl prohnaný podvodný hráč. Dlouho to už nemohlo trvat. Mladík se podezíravé podíval na Mallonaye a pak se obrátil na Hoota.

Robin chvíli přemýšlel.,.Myslím, že vám to mohu říct,⁴⁴ řekl zamyšleně. „Máte dvě esa, spodka a krále.⁴⁴

„Nemýlíte se?“ zdvořile se zeptal Hoot. „Nemýlím-li se, máte jen pětadvacet bodii!“ . . .

Mladík počítal karty. „Souhlasí/⁴ zabručel a přisunul Hootovi část peněz. Pak dodal:

Za chvíli mladík vstal. Rty se mu třásly a na šťastnějšího hráče se nedíval ani trochu přátelsky. „Postačí vám mé slovo k další hře?⁴⁴

„Prosím! Přineste si peníze a já s vámi budu hrát celou noc,“ odpověděl Hoot.

„Dobře, přijdu hned/⁴ Mladík chtěl zřejmě ještě něco dodat, ale pak sevřel rty a odběhl.

Také ostatní přihlížející se rozešli. Mallonay si přitáhl ke stolu židli a posadil se proti Hootovi.

„Hm," Robin shrábl zisk. „ten zelenáč má doma ještě peníze/⁴ Ubalil si cigaretu, pohodlně se opřel o opěradlo a zasněně vypouštěl kouř ke stropu.

„Jsem rád. že jsem se s tebou setkal. Robině/⁴ zahájil Jim tichou rozmluvu. „Jdeš k Wellingovi?**

„Znám Wellinga/* přidušeně pokračoval Jim. „Nikdo nerozbije tlupu, připojíš-li se k němu/⁴

„Hádám, že by bylo nejlepší nedělat žádný povyk/⁴ opatrně řekl Jim. „Poslední dobou jsem o tobě slyšel podivné věci.⁴*

„To může být pravda ... Pozdvižení myslíš? Tuhle malou hru jsem hrál pořádně.

Ten chlapík nemá o hraní karet nejmenší potuchy. Nemohu přece propást tuto vhodnou příležitost/⁴

„Hm, to je konečně tvoje věc/* rozhodl Jim a pak se zeptal. „Znáš Kida Gumaye?**

„Slyšel jsem o něm.“ Slabý paprsek zájmu se objevil v Hootově pozoruhodné tváři. „Viděl jsi ho?”

„Dnes/* přikývl Mallonay. „Je ve Smallgate/⁴„Novinka ... Co je to za člověka?⁴*

„Vypadá skvěle. Velký hubený chlapík se širokými rameny a s ostrýma očima. Chladný a klidný. Myslím, že je to nebezpečný chlapík.”

„Jistě, jinak by to nebyl Kid-dobrodruh.” Hoot se zamyslel. „Nevyznám se v něm. Říkají mu .osamělý vlk*. Zastřelil McWésta a vyřídil Morrcovu tlupu. Rád bych věděl, co tu pohledává.**

„Ani já z něho nejsem chytrý/* poznamenal bručivé Jim. „Přes svou střelbu ještě neměl co dělat s žádným šerifem. Zvláštní okolnost!”

„Nezapomeň, že to byli lidé. s nimiž šerifové měli co dělat, kdyby je Kid nevyřídil. Giimeyovi protivníci stáli vždycky mimo zákon, a proto on pak nebyl pronásledován - dokonce si získal vděčnost. Na jihu to tak vyčistil, že američtí rančeři by pro něho šli do pekla. Kraj na mexicko-amerických hranicích osvobodil od zlodějů dobytka.”

„Vyloučené to není,” přiznal Hoot. „V poslední době se hodně mluví o Wellingovi a je známo, že lidé z Východu se usadili kolem Homole. Je možné, že se do toho chce Kid vmísil, ale bude litovat... Mluvil jsi s ním?**

Hoot se poněkud změnil. V jeho očích vyvstal temný lesk. Zbledl, ale nebyla to bledost ze strachu. Zvláštní napětí se zmocnilo jeho těla a jeho chřípí se třáslo. „Těšilo by mne. kdybych se s Kidem srazil,” řekl chraptivě.

„Poslyš/* rychle namítl Jim a ohlédl se, „snad nevíš, o co se tady hraje. Nesmíme na sebe upoutávat pozornost. Lidé jsou už podráždění. Budou stát na straně Giimeye, zacneš-li si s ním spor. Pak je budeme mít na krku.**

„Víc než si myslíš. Ostatně . . . kilo říká, žc půjde po nás. Snad je to jen náhoda, že je tady. Když zpozoruje, že si ho moc všímáme, pak jistě nebude mít nic přednějšího na práci...”

„Slyšel jsem, že se tu připravuje velký uder. Chce novým osadníkům osladit život lak, že dobrovolně odtáhnou. Lew si shromáždil všechny muže. Můžeme se připravit 11a pekelně ěasy. Welling je tvrdohlavý a nepovolí.**

„Nu, uvidíme,** zabručel Hoot. ..Když o tě věci přemýšlím .. .** Robin se odmlčel, protože se rozhrnul závěs a objevil se jeho dřívější společník ze hry. Ihned přišel k oběma mužům a posadil se. Z kapes vytáhl peníze.

„Poslyšte,** poznamenal Hoot. „nechci vás obrat o poslední peníze, ale když bezpodmínečně chcete hrál. budiž!**

„Že jsem hrál tuhle hru už jako dítě!** zabručel Robin a zamíchal karty.

Po první hře se ke stolu přiblížili diváci. Co se dnes dělo s Billem Stonem? Nikdy nebyl tak šílený do liry. Nebylo by správně říct o tom jeho snoubence, Lizzy Connoly?

Bili hrál sc střídavým štěstím a pak ztrácel jednu hru za druhou. Zbledl. Když to pů jde takhle dál, bude v několika minutách po ušetřených penězích. Chtěl se oženit

Když mel před sebou už jen několik dolaru, vešla do místnosti dívka. Jediným pohledem přehledla situaci a rychle přistoupila k Bil loví.

Nastalo ticho. Muži u sousedních stolu přerušili hiu. Diváci u Ilootova stolu ustoupili a přenechali místo Li/zy Connoly.

V příští vteřině začala hádka. Bili odpověděl trochu prudce a tím jen podnítil oprávněný hněv dívky.

Nikdo nepovažoval tento výstup za směšný. Bili byl trochu lehkomyslný a potřeboval pádnou ruku. která by ho vedla. Jindy vždycky poslechl, ale dnes k tomu neměl chul*.

„Jsou to mě peníze.** řekl velkomyslně a vzpřímil se. „Tady se stýkají jen muži, Liz/y. Nezesměšňuj mne!**

„Jsme spolu hotovi!** vmetla mu do tváře. „Když se mnou okamžitě neodejdeš, nemusíš mě víc zdravit. To jsem ti chtěla říct.**

Bili zneklidněl. Rozrušeně se rozhlédl, ale díval se jen do chladných a uzavřených obličejů. Vystřízlivěl, myslel jasně. Jeho pohled padl nu Hoota, který příhodu lhostejně sledoval.

Ve vteřině se muži rozutekli od stolu. Taková urážka se vyřizuje jen revolverem. Ať je tvrzeni' správné' nebo ne.

Jim Mallonay se jedním skokem ocitl u stěny a bdělýma očima sledoval přítele. Hott se trochu vzpřímil a v jeho očích se objevila nebezpečná světla.

Druhý byl bílý jako papír, ale patřil k udatným mužům. Hoot skutečně vytáhl z rukávu eso. Mohl Billa poctivě obehrát, ale dlouholetá podvodná hra ho zlákala. „Hrál jste podvodně,“ opakoval muž a skrčil se ke stolu jako tygr.

Kil) směřoval k šerifovi. Budova stála na konci městečka vedle vězení a obklopovala ji velká zahrada. Šerif Tom Butler byl po celém okrese znám pro svou lásku ke květinám. Kid byl na šerifa zvědavý, protože se o něm v horách vyprávěly podivné historky.

Dveře zahrady byly otevřené a Kid prošel po pískové cestě až k domu. Zazvonil a za chvíli se dveře otevřely.

Šerif Butler byl malý muž s obličejem jako starý pergamen. Šedé vlasy obklopovaly jeho úzkou hlavu. Rty měl pevně sevřené a bezmasé, nos zakřivený a v očích plál podivný oheň. Vypadal nepatrně, ale při pozorném pohledu do jeho očí se dalo poznal, že šerif není žádné neviňátko. Jeho pohled byl pronikavý a bodavý. Měl také vynikající pověst jako lovec lidí a střelec.

„Děkuju.** Kid se posadil a vylovil z kapsy několik listin. Mlčky je podal svému protějšku. Ten je chvíli držel mezi svými prsty a přitom pronikavě hleděl na Kida. Jeho hlas návštěvníka překvapil. Byl chladný a Kid měl dojem, že může znít pěkné kovově, považuje-li to majitel za nutné.

Po chvíli si šerif listiny prohlédl. V jeho obličeji se nepohnul ani sval, ačkoliv ho jistě musela překvapit skutečnost, že Kid je jízdním policistou. „Ach, to je podivné,“ řekl konečně a jeho hlas zněl stejně jako předtím.

Guiney mu ještě podal policejní hvězdu. ..Přejete si ještě nějaké důkazy, šerife?*⁴

„Děkuji, to stačí. Hni. Kid-dobrodmh je jízdním policistou,** zabručel šerif a kousl se do rtů. „Teprve jste nastoupil?**

„Překvapující! “ řekl Buller, ale jeho hlas byl lhostejný a klidný. Vrátil Kidovi listiny.

„Často jsem si s vámi lámal hlavu,“ doznal se slabým úsměvem, „ale na tohle bych nepřišel.**

„Skvěle, seržante. Tenhle případ je ojedinělý. Co pro vás mohu udělat?“

„Nemohu vám o tom mnoho nct.“ Butler vstal, ze skříně přinesl dvě sklenky a láhev se zlatou tekutinou.

„Nejlepší skotská whisky,** potvrdil šerif a pak zvážněl. „Byly to tři různé' společnosti. Dvě přišly z jihu a jedna ze severu. S vozy a všelijakým nářadím. Byli důvěřiví a spokojení. Klobouk dolů před jejich udatností!**

„Věděli, že je čekají těžkosti,“ opatrně mluvil šerif. „Samozřejmě jsme jim vysvětlili, že usídlení v horách není zádně potěšení. Mám oprávněnou starost o dvě společnosti, ktere' tudy prošly. Protože v nich byly ženy a děti. Nu, doufám, že všechno dobře dopadne. Třetí se jmenuje Tuck Fuller a přišel ze severu. Použil asi dráhy už do Marysvule. Měl s sebou jen muže a jak jsem slyšel, je to zdatný člověk. Měl farmu, ale písečně bouře a zátopy mu ji zničily. Usadil se v blízkosti Homole, kde má pravděpodobně svou skrýš i Welling. Rád bych Fullerovi přispěl na pomoc, ale máme plně ruce práce.**

„Slyšel jsem o toni.“ Buller opět naplnil sklenky a Kid zpozoroval v jeho očích chladný lesk. Byl přesvědčen, že malý muž si svou pověst opravdu zasloužil. „Chcete něco podniknout proti Hootovi?** ptal se.

„Mám ho přivést živého nebo mrtvého na šibenici,“ řekl Kid. „Provedl několik divokých věcí.**

„Znamenitá skutečnost,“ souhlasil Kid. „Přesto ... Buďte se svými lidmi popraven. Když padnu, bude záležet na vás, abyste se ho zmocnili. Když vyřídím já Hoota, zmizím. Pojedu do hor na pomoc usedlíkům.**

„Ti lidě nutně potřebují pomoc,“ řekl Butler. „Já jsem se doslechl, žc je Welling chce vyhnat. Neví se nic přesného, vždyť se zatím nic nepřihodilo. Ale Welling něco chystá, to je jistě. Kdyby se vám podařilo zneškodnit tlupu, zachránil byste poctivým lidem život a existenci.“

„Uvažoval jsem o tom, zda by nebylo lepší sledovat Hoola, aby nič dovedl k Wcllingovi. Ale to bych se odvažoval příliš. Kdyby byl Hoot v horách a především kdyby tušil, že je pronásledován, bylo by pak těžké ho chytit. Nesmím propást tuto příležitost.⁴¹

„Pokuste se o to, seržante, a buďte přesvědčen. Že vám přijdu na pomoc, kdykoliv to budete potřebovat.**

Zvenčí se ozval hluk. Šerif se zvedl a běžel ke dveřím, ale to už se do místnosti řítil rozčileny muž.

George byl těžkopádný chlapík s ulekanýma očima. Rozčilením koktal a tepně, když mu šeřil dal whisky, uklidnil se. „V Zeleně kupě se rozpoutalo peklo, šerife!** řekl.

„Unes odpoledne přijel do města cizinec. Neznám ho, ale nemám o něm valně mínění. Přišel do krčmy a počal hráts Billcm Slonem. Bili je zatracený blázen a to jsme mu řekli. Prohrál peníze, přinesl si nově a opět prohrál. Myslím, že to nebyla náhoda. Bili byl brzy hotov a musel přestat. Jeho nevěsta Lizzy vešla do krčmy a pohádala se s ním. Choval se prudce, asi se styděl. Náhle se vmísil do věci Billy Dunu. Řekl cizinci: .Nehrál jsi poctivě* a já jsem přesvědčený, že měl pravdu. Můžete si představit další události. Všichni odběhli od stolu. Já jsem pozoroval cizince. Věděl jsem, že nastala Billyho poslední hodinka. Po krátkě výměně slov nazval cizinec Billyho zatraceným lhářem a nato Billy vytáhl zbraň. Ani se nedostal k výstřelu. Jeho protivník mu prohnal kulí břicho a pak to začalo. Stone si pravděpodobně uvědomil, že je vinen Billyho smrtí, začal cizince proklínal a dráždit. Ale muž byl chladný jako ledovec. Jdi do pekla, zelcnáči!* odpověděl na jeho nadávky. Chlapec ztratil rozvahu. Ztráta peněz ho hodně rozčilila a urážky ještě víc. Vytáhl zbraň a teď leží zraněný v krčmě. Ještě několik lidí se pokusilo cizince dostat, ale mají Špatnou zkušenost. Dobře jsem si cizince prohlížel a mohu říct: velká třída.** Odmlčel se.

„Zařízení v Zeleně kupě je rozbitě. Cizinec rozstřílel velké' zrcadlo jen z čistého potěšení. Donutil muže zůstat v krčmě a hostí je lihovinami, které musí krčmář dával zdanna. Všichni jsou postrašení a neodvažují se ani muknout. Mně se podařilo utéct a běžel jsem k vám.⁴*

„Je střízlivý tak jako já,“ odpověděl George králce. „Jiný chlapík, kterého neznám, k němu také patří.**

„Možná.** George se obrátil na šerifa. „Co uděláte? Nemůžeme přece přihlížet,

jak nám tady nějaký darebák střílí beztrestně lidi... Cizinec mimochodem poznamenal, že slyšel o přítomnosti Kida-dobrodruha a že jistě přijde do krémy, když se dozví o událostech ... Je Gumcy skutečně ve městě?"

Buller přikývl. Jeho obličej byl bílý a křečovitý, ale strach neměl. Kul se zvedl.

George otevřel ústa k udiveně otázce, ale šerif ho rychle umlčel. Buk udělil pokyny.

Kid spěchal ulicemi. Jeho obličej byl tvrdý a napjatý. Ovládal ho pozoruhodně chladný pocit. Vždycky pociťoval nechuťze zabití člověka. A přesto pni i teď třásla horečka šíleného rozrušení. Věděl, že zachrání mnoha lidem životy, když zabije Hoola. „Je to můj osud," chraptivě zabručel.

Čím víc se přibližoval ke krčmě, tím byl klidnější. Chladnokievne uvažoval á v duchu si maloval setkání s obávaným zločincem. Hool musel padnout, to bylo pro nebo samozřejmě. Ale věděl, že by lo mohl být i on, kdo loto setkání nepřežije.

Kid zpomalil. Musel předstoupit před svého muže liplnč klidný. Ani udýchaný, ani rozpálený.

Krčma byla na konci ulice. Před vchodem visela lampa. Kid vytáhl revolver a prohledl si ho. Když skončil své přípravy, pátravě se ro/hlědl. / domů vykukovaly hlavy. Ulice byla jako po vymření. Ve Smallgatc byli zřejmě zvyklí na střelbu.

V krčmě bylo ticho. Jen občas padlo slovo, někdo se zasmál. Kid věděl, že I loo| na něho čeká. Hoot byl pistolník a znal Kidovu pověst.

Jediným dlouhým krokem sc Kid ocitl před dveřmi a prudce |c otevřel. Druhým krokem se dostal do krčmy. Všechno ostatní se odehrálo bleskurychle. Okolí se rozplynulo, Kidův pohled se strnule upřel na vysokého, štíhlého muže u výčepního stolu. „Robině Hoote!" vykřikl.

CEDROVÝM lesem projížděl muž na dobrém koni. Vzduch byl ještě chladný, půda se zelenala novou trávou.

Jezdci bylo asi pětadvacet. Tuck Fullcr vypadal skvěle. Jeho trochu vystouplá brada svědčila o rozhodnosti a cílevědomé železné vůli. Byl snaživý a zdatný, chtěl se pevně usadit v této divočině, aby si nahradil ztracenou domovinu.

Fuller pocházel z Oregonu, ze země nekonečných lesu a zpěněných řek. Zelené

stromy, bíle řeky a hnědá půda ... jen těžko se s tím loučil. Ale muselo to být. Přišel o celý svůj majetek a zbylo mu jen velmi málo. Chtěl-li mťt nový ranč, nemohl zůstat v zemi, kde byla půda tak drahá. Musel sem, kde bylo možno získat velkou plochu půdy za málo penčz.

lomu vyhovoval jen Utah. Nejprve chtěl do Arizony, zázračné země, ale slyšel

0 nebezpečných tlupách, klete znepokojovaly kraj, a tak se rozhodl pro Utah. Samozřejmé slyšel i o Wellingovi. ale pověsti o tomto nebezpečném zločinci byly tak nejasné, že jim bylo těžko věřit. Nikdo dobře nevěděl, kde Well ing je, a Fullcr si řekl, že nemusí mít pořád jen smůlu.

Usadil se v báječné krajině. Divoké, romantické a panenské. Na míle daleko nebyla jiná farma. Několik čtverečních mil zabíralo Stříbrné údolí, uzavřené mezi ohromnými horami, kde byli dravci.

luller uvažoval. Muriel Brownová, jeho snoubenka, přijede později. Srub byl postaven, práce v plném proudu. Za poslední peníze si koupil tři sta kusů dobytka. Vlastně ne za poslední. Měl ještě částku na zakoupení chovných koní. Byl plný zápalu a radostně přemýšlel o své domovině. Až lady bude Muriel ...

Postupně se prosadí. Ale nejprve si musí získat domov, kam by mohl milovanou ženu přivést! Hodné se zapotí, než se pevně usadí. Ale ani pak nesmí složit ruce do klina. Práce bude stále dost, ale l uller se toho nelekal. Miloval těžkou práci mužů, měl s scbou jen zdatné chlapy a byl přesvědčen, že s patřičnou vytrvalostí svého cíle dosáhne.

Mladý muž se usmál při vzpomínce na svou Muriel. Och, společně s Muriel, společná práce, společná radost a... společné hoře. Bylo to statečné děvče, sirotek, hezké a přizpůsobivé. Tuck byl přesvědčen, že její ruce dovedou pracoval.

Muriel už vlastně musela být na cestě k němu. Vždyť jí psal, že pošle do Marysvale spolehlivé lidi. Až do jmenovaného města pojede děvče vlakem, ale pak musí jel sto mil divočinou přes hory, rokle a řeky. Nu, však on vyhledá nejlepší muže, kteří mu děvče bezpečně přivezou. Sám nemohl jet, protože jeho přítomnost na farmě byla nutná. Ale vždyť měl zdatné lidi. Bobby Kell a Sam Milion například.

Fuller byl na cestě k svému zamilovanému místu. Když měl za sebou cedrový les, sledoval úzkou, příkře stoupající stezku. Vpravo a vlevo spadala krajina. Asi po půlhodině dojel na planinku a odtud mel daleký pohled do kraje. Přes cedrový les sklouzl jeho pohled do Stříbrného údolí, jeho druhý konec ani nebylo vidět. Vlevo kraj stoupal zalesněným svahem. A daleko za tím se nezřetelně tyčila Homole. Šeptalo še, že tam kdesi hnízdí Lcw Welling.

Mladý muž dýchal čerstvý vzduch s požitkem. Jeho pohled znovu sklouzl ke Stříbrnému údolí. Svůj srub nemohl dobře vidět, byl ukrytý ve skupině stromů.

Na farmě panoval čilý ruch. Kovbojové uměli prostě všechno. Dvanáct mužů

následovalo Fullcra a/, sem. Skvělí chlapci, přátelští s trochu drsnou srdečností, zoceleni a především poctiví.

Tři muži byli zaměstnáni stavěním ohrady. Bobby Kell, Sam Milion a Andy Darwin se jmenovali ti tři kovbojové - Kell byl pružný a tuhý chlapík s typicky křivýma nohama jezdce. Jeho obličej vypadal staře, ačkoliv mu bylo teprve třicet let. Vyrostl společně s Fullerem a byl ihned srozuměn s cestou do Utahu, když se ho Tuck zeptal. Milion byl opak Kella, silný a tlustý s červeným obličejem řezníka a živýma očima. Jeho dřívější zaměstnání profesionálního boxera připomínal jeho plochý nos. Bylo mu pětatřicet let a jeho největším potěšením byl pěstní zápas.

Andy Darwin byl štíhlý chlapík s pihovatým obličejem a nemotorným smíchem, který mnohého již oklamal. Vypadal podivně nevinně a jen dobrý znalec lidí by přišel na to, co se vlastně skrývá za jeho nemotorností. Andy byl rychlý a jistý střelec. Andy nebyl výtržník, ale když se rozzuřil, pak byl nebezpečný. Měl za sebou několik přestřelek. A i když byli jeho protivníci lidé, kteří měli být pověšeni místo zastřeleni, zvířily jeho hádky trochu prachu a Andy byl ochoten |it s Fullerem. Andyho povaha nebyla špatná. Ke svým přátelům byl laskavý, všichni ho měli rádi a cenili jeho zdatnost.

„Když šéf nepošle llangmana a Creeka k čertu, pak tu vznikne hádka tak jistě, jako že chci při jít do nebe,“ poznamenal právě Andy při zarážení kulu do země.

Milion a Kell sestavovali mezi kuly příčno spojení. Oba se vzpřímili současné a hleděli na štíhlého chlapce. Darwin se sice nevinně usmíval, ale jeho hluš zněl tvrdě a ostře.

„Co tím myslím?" Darwin se také vzpřímil a hodil kladivo na zem. „Co tnu myslím? Hádám, že hodně. Oba dva chlapíci se tni vůbec nezamlouvají."

Asi před týdnem Fhil Hangman a Creck přijeli do tábora. Vydávali se za kovboje. Fuller je přijal přátelsky. Nepsaný zákon divočiny ho k tomu přinutil. Oba nm/i se zúčastnili prací. Chovali se přátelsky k ostatním kovbojům. Nic podezřelého na nich nebylo vidět, ale přesto ... Nčco nesouhlasilo. Co, to nikdo nemohl říct. Ale tento zvláštní pocit tady byl.

Andy Darwin byl dobrý pozorovatel. Zaslechl rozhovor mužů o ženách. Mormon by nemluvil špatné o druhém pohlaví. Zřídka viděl, žc muž jedna lak uctivé s ženou, jak to činí právě Mormoni.

V táboře bylo děvče. Jejím otcem byl Mexičan a matkou Cíňanka. Jistc zvláštní směs, ale láska kráčí často podivuhodnými cestami. Fuller ji vzal s sebou, neboť byl

přesvědčen, že ženu potřebuje, Nejprve pro vaření a domácí práce a později pro Muriel. Žena potřebuje ženu.

Kovbojové se k ní citovali dobře, nehledě k několika žertům a nevinnému škádlení. Ale Hangman a jeho přítel se chovali jinak. Dotěrně. Pronásledovali děvče a obtěžovali je. Darwin byl takové scény jednou svědkem a řekl Hangmanovi nepříjemnou pravdu. Určitě by bylo došlo ke střelbě, kdyby Fuller nezasáhl.

„Řekl jsem, že se mi ti muži nezamlouvají. Jsou příliš zvědaví a především laskaví. Hádám, že mají za lubem nějaká darebáctví, ale já se jim budu dívat na prsty. Obtěžování Rosie Pereirové stačí, abych se hodně rozčilil/*

„Nesmysl/* zabručel Andy a shýbl se pro kladivo, aby mu nebylo vidět do obličeje. „Ale mám vztek, když po ní Hangman hází očima.“

Za olšemi vyšli dva muži a loudali se ke stáji. Hangman byl vysoký a neuvěřitelně hubený. Creek byl právě tak vysoký, ale tlustý a široký v ramenou. Jeho brada by mohla dělat čest i boxerovi.

„Podívej se, jak nás pozorují/⁴ zabručel Kell, „Dívají se na nás tak mile, jako kdyby od nás očekávali pytel zlata/*

Oba muži zmizeli ve stáji. Za chvíli přijel Fuller na zpěněném koni. Radostně pozdravil pracující muže. Kromě tří kovbojů a dvou cizinců byl na farmě ještě chlapec, který se staral o koně a o stáj. Ostatní byli na pastvě nebo pátrali po vodě.

„-brý den, šéfe/* odpověděli kovbojové na pozdrav a na chvíli přerušili práci.

„Nic!** odpověděl Andy. „Před chvílí jsem říkal, že radostí budu poskakovat po dvoře, až nás opustí ti cizinci/*

„Jsou to mí hosté/* podrážděně odpověděl Fuller. „Zpozoroval jsem. že jsi na ně ostrý. Ale já tady nestrpím žádnou přestřelku/⁴

„Mýlíte se, šéfe/* protestoval Andy. „Já nehledám spor. Rád bych žil s každým v klidu. Ale mám dobré oči a když Hangmana ještě jednou přistihnu, jak obtěžuje Rosii, pak mu šlápnu na prsty.**

V chodbě potkal Rosii a zastavil ji. Bylo to hezké jednadvacetileté děvče. „Rosie/⁴ řekl Fuller a pevně se na ni díval, „obtěžují tě naši hosté?*⁴

Chvíli váhala a tváře jí zrudly. „Pan Hangman je dotěrný a někdy se chová drze.⁴⁴

„Nejednala jsi dobře, děvče,“ řekl Tuck. „Nemusíš mít strach, dovedu tě ubránit.⁴*

Ve své pracovně se Fuller posadil ke stolu a přemýšlel. Když je to tak, bylo by asi nej lepší, kdyby hoste' odešli. Při první příležitosti dá Hangmanovi na srozuměnou, že jeho přítomnost není vítaná. Nebylo to sice zdvořilé, ale o to se přece nejednalo.

Večer se kovbojové usadili pod olšemi a přidušené se bavili. Očekávali příjezd Chanea Wynnera, který jel s vozem na nákup nářadí a potravin. Do Smallgate to bylo tři dny jízdy.

Tuck Fuller byl mezi svými lidmi. Stranou od ostatních sedčli Hangman a Creek. Nezúčastnili se všeobecné zábavy, nýbrž jen poslouchali. Pončvadž se chovali naprosto tiše, zapomnélo se na jejich přítomnost.

Tuck Fuller malomyslnč hleděl do plamenu. Počítal s tím, že se Cháne vrátí dnes. ale ted' se zdálo, že přijede až zítra. Doufám, že se mu nic nepřihodilo. Pro příště snad bude lepší, aby dva nebo tři muži doprovázeli vůz. Fuller nezapomněl na varování před WeDingem, ale protože potřeboval na farmě hodné rukou, neposlal s vozem žádný doprovod.

Náhle_fvšichni napjali sluch. Od hořejšího konce údolí se ozvalo řičení koní, pak skřípání nenaolejovaných os vozu a posléze kletba muže. Ano. byl to Cháne Wvnner.

Za pět minut vjel těžký vůz do světelného kužele ohně. Byl to neforemný povoz, těžkopádný a nemotorný, ale v tomto kraji prokazoval nejlepší služby.

Silný muž s holou hlavou seskočil z kozlíku, zasykl poslední radostné zatracené! a otřel si pot a prach z čela.

Kovbojové se nejprve na nic neptali. Složili náklad a když byla všechna práce hotova a Cháne Wynner vyřídil obchodní stránku nákupů, vyprávěl o svých zážitcích.

Nikdo se nestaral o Hangmana a Creeka, kteří ustoupili do stínu a pozorně sledovali nui/e u ohně.

„Dozvěděl jsem se mnoho věcí, šéfe,“ pomalu promluvil Wynner. „Když jsem provedl nákupy, rozhlédl jsem se po Smallgate a dozvěděl jsem se toto: Asi před měsícem vjel do města Robin Hoot. To jméno jistě znáte. Podvodně hrál. měl spor a zastřelil několik lidí. Jeden je mrtvý a ostatní jsou ještě v lékařském ošetřování. Hoot držel celou krčmu v šachu a choval se drze. Náhodně byl ve Smallgatu i Kid Gumey. Vyhledal Hoota, donutil ho k vytažení koltu a došlo k přestřelce. Kid beze stopy zmizel, než se do krčmy dostavil šerif. Hoot byl sice zraněn, ale rána nebyla nebezpečná.

Šerif odvezl zločince do vězení v St. Georgé. Hoot se dostal do nemocnice a před týdnem zmizel. Pravděpodobně mu při útěku pomohl jeho společník. Můžete si představit to rozčilení, když se zpráva dostala do Smallgate. Mluví se o tom, že se

Hoot obrátí k Homoli, aby se tam střetl s Wellingem. Šerif Butler kleje jako pohan a přísahá, že se nebude holit do té doby, dokud nebude mít Robina Hoota za

„Tvrdí se to! Šéfe. dal bych mnoho za to. kdyby Kid přišel k nám. Na něho se lze spolehnout. Sázím svůj poslední dolar na to, že budeme někoho jeho druhu brzy

Tuck Fuller se zamyslel. Litoval, že vzkázal pro Muriel, aby za ním přijela. Ale teď už bylo pozdě na návrat. Byla na cestě a kdyby jí vzkázal, aby se prozatím vrátila, postavila by se proti tomu a přijela by sem stejně. Fuller vstal.

„Hobby a Sam,” řekl pomalu, „vy brzy ráno vyrazíte do Marysvale. Víte, že má snoubenka přijede v nejbližší době.*'

„Více než sto mil po neschiidné cestě. V pěti dnech to můžete dokázat a za týden zde má byt Muriel.”

„Viděl jsem vaši snoubenku jen jednou” řekl Bobby, „a moc dobře se na ni nepamatuji.”

„Nevadí, dám ti s sebou fotografii a podle té ji najdeš. Hádám, že nebude v Marysvale příliš mnoho hezkých děvěat.”

Nikdo z mužů se nepodíval po obou cizincích. Hangman a Creck ustoupili hluboko mezi stromy. Něco si šeptali, ale tak tiše, že Creek se musel hodně namáhat, aby porozuměl slovům přítele.

Kovbojové vstali a šli do ěcledníku. Andy Darvin zaslechl tichý šustot a zpozoroval Hangmana, jak jde ke stáji. Za chvíli odbočil a spěchal k ohradě. Co tam ten chlapík chce? pomyslel si And. Vzpomněl si na rozhovor. Jako stín se plížil za mužem, kterému by stejně rád ukázal, za co ho pokládá.

Ostatní kovbojové už byli v místnostech a Fuller zašel do srubu. Darwin sledoval Hangmana. a tak neviděl, jak se Creek vplíž.il do domu a otevřel dveře.

Tuck Fuller dlouho nemohl usnout. Neklidně přecházel po místnosti. Zamyslel se ni\d Wynnerovou zprávou. Jestliže byl v kraji opravdu Robin Hoot a jestliže se spojí s Wellingem, pak nastanou zlé časy. Byla to hloupost, že pozval Muriel už teď. Ale kdo to mohl tušit? O Wellingovi samozřejmě slyšel, ale poněvadž se zločinec neukazoval, pokládal pověsti za přehnané.

Fuller ustoupil od okna. Vlahý vítr pohyboval závěsy a příjemně chladil rozpálené spánky mladého muže. Myslel na Kida Gumeye. Kdyby stál při něm ... Ale to byly přepjaté myšlenky.

Náhle se lekl. V prvním okamžiku nevěděl, co to znamená, ale když se volání opakovalo, vyběhl z pokoje. Domovní dveře byly otevřené. Před nimi zahlédl dva stíny.

Asi ve vzdálenosti deseti kroku od domu klopýtal Creek s Rosií Pareirovou v rukou. Z pravé strany přibíhal Andy Darwin a táhl za sebou Hangmana.

Creek poznal nebezpečí, pustil děvče a pokoušel se o útěk. „Stát!" ostře zvolal Darwin, pustil bezvědomého Hangmana na zem a namířil revolverem na Creeka. „Stát nebo střelím!**

Muž s kletbou splnil rozkaz. Kovbojové ho obklopili. Darwin zvedl Hangmana a přinesl ho ke Creekovi. Rosie byla hrůzou téměř bez sebe. Jeden z mužů ji podpíral. Konečné se natolik vzpamatovala, že mohla vyprávět.

„Nikdy jsem nezamykala svůj pokoj, nebylo to nutné. Tento muž o tom asi věděl- přišel ke mně a odnesl mne. Bránila jsem se. Muž klopýtl, dal ruku pryč z mých úst a já začala volat o pomoc.“

Hangman'se zvedl a nejisté se rozhlédl. „Co to k čertu znamená?*¹ vykřikl. „Jsme divoká zvěř, že na nás podnikáte honbu. Vaši lidé si dovolují příliš, Fulíere!"

„Klid!" křikl Andy. Jeho obličej byl zamračený a bílý. „Haló, muži,** obrátil se na Creeka, „v zemi, z které pocházím, se za každý takový čin střílí."

„To nevadí,** odpověděl Andy. „Někdo z mých přátel vám revolver s radostí

Fuller se vtlačil mezi muže a zabraňoval bouři. „Klid, Andy," řekl a uchopil Darwina za ruku.

„Právě proto," rychle poznamenal Fuller. „Buďrozumný, tu věc vyřídíme jinak. Co je s Hangmanem?**

„Pozoroval jsem ho, jak se plížil k ohradě." oznamoval .Andy. „Chápu jejich úmysl. Hangman chtěl připravit koně a jeho společník zatím zajišťoval děvče. Pak chtěli oba zmizet a také tuším proč."

„To je omyl," rychle řekl Hangman. „Tato malá kočka si hraje se všemi a když . . .** S kletbou šel k zemi pod úderem Andyho pěsti.

Napětí stoupalo. Fuller napomínal své lidi a nepustil Darwina z oéí. Andy še namáhavé ovládal.

„Šéfe," řekl tak tiše. že mu rozuměl jen Fuller. „uděláte velkou chybu, když. ty

darebáky pustíte. Nadělají nám spoustu nepříjemností, Jsou to zločinci na vý-.zvědech.*⁴

„Andy,*' rychle odpověděl Fuller, „jsme tady v zatraceně divoké krajině, kde si každý musí bránit své právo. Přesto i tady musí být spravedlnost. Kromě těchto přestupků jim nemůžeme nic dokázat. A ty nestačí na to, abychom je vyřídili. To by byla vražda a tu si nechci vzít na svědomí. Nejsme barbaři a já nechci být vrahem.**

„Jasné,⁴⁴ řekl Andy. „Je to v pořádku jako pěst na oko, šéfe, a musím vám dát za pravdu. Přesto jsem přesvědčen ..

„Pošlu je k čertu! Přiveď jejich koně. dejte jim zásoby na tři dny a pusťte je.‘*

Kovbojové se rozešli. Sam Milton odváděl Rosii do domu. Kell. Darwin a Fuller zůstali se zadrženými. Hangman vstal a nenávistně se díval na Andyho. „Tohle ti nezapomenu. Nikdy!⁴* poznamenal liše a skoro zdvořile.

Creek neřekJ vůbec nic. Stál se svěšenou hlavou a díval se na špičky svých bot.

„Nepoděkuji vám za pohostinství,** výsměšně řekl Hangman. „Pomáhali jsme vám při práci.⁴*

„Zříkám se vašeho díku,** chladně odpověděl Tuck. „Kliďte se k čertu a nezapomeňte, že při příštím setkání budu jednat jinak!⁴*

„Upřímné slovo,*⁴ zabručel Hangman a vskočil do sedla. „Nashledanou!“ řekl významně a zasadil koni ostruhy. ¹

Kovbojové se rozeběhli a na usedlosti se rozhostil klid. Fuller se zamyšleně loudal k domu. Jeho čelo bylo zbrázděno širokými vráskami. V chodbě na něho čekala Rosie a vděčně mu sevřela ruku.

„Já také, Rosic,*⁴ přátelsky odpověděl Tuck. „Jdi teď spát a zapomeň na to.“

Mladý muž odešel do své ložnice. Ale spánek nepřicházel. Události večera ho příliš zaměstnávaly. Kid Gumey, J^obin Hoot, Hangman a Creek - to byla jen jména a přece - kdesi v horách měl skrýš Lew Welling.

Pak myslel na Muriel. Pravděpodobně půjde všechno dobře. Na Sama a Bobbyho se mohl spolehnout, ale i nejspolehlivější a nejzdatnější muž není nezranitelný střelou.

PODLE rozkazu se Sam Milton a Bobby Kell brzy ráno vypravili na cestu do Mary svale. Místo bylo vzdáleno asi sto dvacet mil k severu a cesta byla namáhavá a obtížná.

Oba muži jeli na dobrých koních, byli dobře zásobeni vodou a potravinami, které neslo nákladní zvíře. Oba kovbojové byli dobře naloženi a nemysleli ne nebezpečí. Milton mčl fotografii Muriel a byl na to pyšný. Mezi tisíci by děvče poznal.

Tuck Fuller vypadal při jejich odjezdu starostlivě a přikazoval jim co největší opatrnost. Andy Darwin chtěl také jet, ale Fuller byl proti tomu. Andy byl na farmě nepostradatelný.

Příštího dne k večeru zastavili Sam a Bobby své koně na skalním výběžku. Ostré oči kovbojů se upřely do dálky, kde se na jedné stráni pohybovala spousta malých bodů.

„Opravdu,*⁴ přisvědčil Bobby. Zamlaskal jazykem a upřeně se zadíval do dálky. „Kdyby se šéf rozhodl k lovu divokých koní,“ pokračoval, ale přítel mu vpadl do řeči.

„Na to není ani pomyšlení,** protestoval Milton. „Fuller to nestrpí. Pozoroval koně a přiznal mi, že by si nemohl prominout, aby ta pyšná zvířata byla zbavena své svobody. A mohu jen říct, že s ním souhlasím.**

Ráno třetího dne byli Bobby i Kell časně na nohou. Tábořili vedle jezera u vstupu do údolí. Kell připravoval snídani, sbalil pokrývku a s odvahou zoufalce se vrhl do chladné vody. Plaval kolem rybníka a pak vylezl. Zimou klepal zuby, ale když se důkladně otřel, cítil se báječně.

Odpoledne jeli oba přátelé pod vysokým svahem. Náhle se Milton zarazil. Asi půl míle před sebou zahlédli dva jezdce. Stáli tiše. Ale když si všimli, že by je Sam nebo Bob mohli zpozorovat, zmizeli.

„Kčenu. kdo to byl?“ divili se oba Fullerovi kovbojové. Na Miltonově čele se objevila široká vráska. „Komické,** řekl.

Na věc se brzy zapomnělo. Přátelé byli sice opatrnější a hledali stopy, přes svou bdělost však nic podezřelého nemohli najít, a lak jejich pozornost časem polevila.

NOCI jeli mlčky dva muži. Jejich zvířata byla unavená a i oni sami cítili únavu po namáhavé jízdě. Náhle zvedl přední jezdec hlavu a čichal. „Kouř,** řekl a sklouzl ze sedla.

„Už je to lepil,“ zabručel Robin Hoot. „Rána sice trochu pálí, ale není to zlé. Hlavní je, že jsem nedostal horečku. Neboj se. Jimc, já už se probiju.“

„To je moje věc, Jime,*’ odpověděl Robin tiše. „Vyznám se v tom lip a potřebnou sílu taky mám. Zůstaň u koní a dej na ně pozor, Márn dojem, že nás někdo pronásleduje.⁴*

Hoot si pevněji připjal opasek, vtiskl si klobouk hlouběji do čela a zmizel. Plížil se podrostem, opatrně vyhlížel a poslouchal. Myslel stále na svou záchranu. Když se tehdy probudil, ležel spoutaný ve vězení ve Smallgate. Později byl převezen do St. George, kde přišel do vězeňské nemocnice. To bylo jeho štěstí. Protože jinak by ho sotva mohl Jim Mallonay vysvobodit.

Po útěku se oba zločinci obrátili k jihu, aby pronásledovatele nepřivedli do blízkosti Wellingova úkrytu. Křížem krážem projížděli pohořím, spali ve dne a jeli za noci. Konečně se rozhodli a zamířili k severu, aby se setkali s Wellingem.

Teď už nebyli příliš vzdáleni do Wellingovy skrýše. Ještě musí jet asi tak týden.

Hoot myslel na Kida a jeho obličej ztvrdl. Nenáviděl Kida a přesto si přál, aby se s ním srazil. Když si Robin vzpomněl na příhodu v krčmě, zachvěl se. Ne z bázně nebo ze vzteku, ale z hanby. Protože podlehl!

1 loot se vrátil do přítomnosti. Zápach kouře stále sílil a brzy už Robin viděl mezi stromy červenou zář. Konečně se přiblížil k poslednímu kmenu. Před ním leželo křoví a za ním viděl volné místo.

„Pozítří bychom měli být v Marysvale, když budeme mít Štěstí,⁴⁴ zamyšleně poznamenal Sam Milton.

„Jistě,** lhostejně potvrdil Kell. Pak pokračoval: „Vlastně to pokládám za nesmysl, pozvat sem děvče do tak neklidné doby. Hangman vypadal tak, že k nám přijel jen proto, aby vyšpicloval co nejvíc o naší farmě. Hádám, že se brzy střetneme s Wellingem a vůbec bych se nedivil, kdyby mezi jeho darebáky byl i Hangman.**

Milton vyndal z kapsy fotografii a prohlížel ji. „Je to hezké děvče,⁴⁴ řekl uznale. „Myslím, že Puller by se vzdal majetku, kdyby byl postaven před rozhodnutí: buď se zříci Muriel nebo farmy.**

„Jen vždy klidně,⁴⁴ přerušil Sam přítele. „Vzpomínám si teď. že Hangman a Creek seděli mezi stromy, když nám Fuller přikázal, abychom jeli do Marysvale pro jeho snoubenku.⁴*

Bobby se škrábal na hlavě. „To nevadí. Vždyť Muriel neznají a nemají její fotografii.⁴⁴

„Mohou si na nás počíhat, zastřelit nás, sebrat fotografii a děvče odvléci. Představ si: když ti darebáci opravdu patři k Wellingovi a teď by mu přivedli Muriel. Jakou zástavu by měl zločinec v rukou . .. Náš šéf se zřekne všeho majetku, jen aby zachránil svou snoubenku."

,Jistě,“ zabručel Kell, „musíme mít otevřené oči a odjištěné revolvery v pouzdrech.**

„Ti dnešní jezdci.“ řekl Sam po chvíli, „se podivně chovali. Možná, že se jedná o Hagmana a Creeka, kteří nás sledovali..

„Bez dalekohledu ne. To bychom je přece poznali i my. Ale počkej, vzpomínám si, že Hangman měl u sebe dalekohled.** Po tomto rozhovoru se muži odmlčeli.

Robinovi zářily uspokojením oči. To bylo neslýchané štěstí! Ksakru! Málem by se sumou radostí prozradil. Ti dva mu přišli do cesty jako na zavolanou. Jeli pro nevěstu svého šéfa a tento Fuller byl jistě jedním z pěstitelů, které chtěl Welling zničit. To byla příležitost! V mžiku měl Hoot hotov plán. Až přivede děvče, pak bude Fuller tancovat, jak budou zločinci pískat. S tímto kouskem se on, Hoot, u šéfa dobře uvede;

Podle obrázku je možno děvče poznat. Nu. tu fotografii si opatří. A pak do Marysvale - ale stop! Zná snad Muriel muže, kteří ji odvezou? V příslí vteřině měl na tuto otázku odpověď¹.

„Ještě nikdy jsem neviděl slečnu Brownovou,⁴⁴ poznamenal Kell. „Jistě je hezká, jestli ten obrázek neklame.“

„Na mne se také asi nebude pamatovat,“ zabručel Sam. „Není to tak důležité. Máme obrázek a najdem ji. Přece ví. že někdo z farmy na ni bude Cekat, aby ji doprovodil.**

„Tuck říkal, že ne. Ale teď bychom už měli spát. Jsem zatraceně unavený.*‘

Po krátké době se Hoot vrátil k Mallonayovi. Jim se ulekl, když se před ním objevila vysoká, štíhlá postava. Robin začal rychle šeptat a Jim se jen šklebil.

Mallonay potom sledoval Hoota a brzy se dostali na místo, kde Robin vyslechl rozmluvu.

Kovbojové se už pevně zabalili do přikrývek a teď zřejmě spali. Jejich těla se podobala neforemným balíkům vedle ohně a zločinci se dorozuměli krátkým pohledem.

O deset minut později odtáhli vrazi nehybná těla do křoví. Vyprázdnili zavraždě-nyní kapsy a Robin Hoot horečnatým pohledem prohlížel hezký obličej Muriel Brownove.

Kromě obrázku nenašli zločinci nic významného. Dva sáčky na tabák, nože, néco peněz a maličkosti; jaké' potřebuje muž na cestách.

„Koně vezmeme s sebou," odpověděl Hoot na Jimovu otázku. „Můžeme je potřebovat, Jime.“

Mallonay hodil 11a oheň roští. Společné si prohlíželi okolí. Zvířata se chovala klidně a jen zařičela, když oheň náhle vzplál. Jim šel pro vlastní koně.

„Nevím," pomalu doznal Robin. „Mám pocit, že nám je někdo v patách. Bude lepší, nenechámc-li oheň lak hořel, nebo bude kouř cítit na deset mil daleko."

Jim něco zabručel a zašlapoval oheň. Náhle sebou trhl a Robin takě. V podrostu podezřele zapraskalo.

„Pozor!" zasykl Robin a vytáhl revolver. Chtěl skokem prcluiout do temna, ale chladný a ostrý hlas ho zarazil.

Zločinci okamžitě vyhověli rozkazu. Jejich obličeje byly vztekem ztrhané, ale prozatím byli bezmocní. Plíživé kroky se přiblížily, něčí ruka vytáhla Robinovi revolver z pouzdra a za ním přišel 11a řadu i Jim.

„Co k čertu ...!" vyrazil ze sebc cizinec a rovněž se rozesmál. „Opravdu, Jim Mallonay," udivené řekl a sklonil revolver.

„Uhádl jste," šklebil se zločinec a potřásl si rukama s Hangmanem a Creekem. „Zde. přátele, vidíte Robina Hoota. Hádám, že znáte to jméno!?"

Hangmanův obličej měl napjatý výraz. Creek vysunul bradu a se zájmem pozoroval štíhlého Texasuna.

„Před hodinou jsem o vás slyšel," řekl Robin Hangmanovi. „Znáte Fullera?"

„Samozřejmě. A já jsem zase slyšel o vás," dodal významně, „je to divné."

Robin nerad mluvil a proto nechal vyprávěl Jima. Jim vyprávěl o Hoolově srážce s Kidem-dobrodruhem a o útěku, a nakonec řekl, že při celé věci měli ďábelské štěstí.

S vyprávěním přišel na řadu Hungman. „Posléze jsme se rozcházeli s Fullerem," končil. „Bylo to pro děvče. Svou úlohu jsme vyřídili a já jsem chtěl vzít s sebou i děvče. Můj plán se nepodařil a nemohu říct, že bychom se s Fullerem něžně rozloučili. Nu, náš úkol je vyřízen, co, Creeku?"

„Vis," vysvětloval Mallonay Hoolovi, „tito dva jsou z Wellingova tábora. Společně už provedli hodně věci. Co je nového u nás v táboře, Phile?"

Hangínan zářil. „Všechno je v pořádku a při starém; jen Fuller musí pryč je moc blízko u tábora. O ostatní se nemusíme starat."

„Musím říct, že jsem překvapen,“ nadhodil hubený Hangman. Podíval se na keře, v nichž leželi mrtví, a otřásl se. „Co teď?"

„To můžu snadno vysvětlit. Chtěli jsme do Marysvale. Poněvadž jsme Muriel neznali, chtěli jsme počkat, až ji kovbojové' najdou, a pak je odstranit. Měli jsme tentýž úmysl jako vy, Hoole. Za soumraku jsme neočekávaně narazili na silnou patrolu. Znal jsem jednoho z mužů a on znal mne. Začala šílená honba a nám nezbylo nic jiného než jet cestou, po níž jsme přijeli. Konečně jsme se zbavili pronásledovatelů.

Za tmy ztratili naái stopu. Vyhledali jsme si tábořiště a náhle jsme zaslechli výstřely. Plížili jsme se sem a překvapili jsme vás a Jima. To je vše."

„Myslím, že se tady nesmíme dlouho zdržovat," promluvil Mallonay. „Někdo nás sleduje a poněvadž máme všechno, potřebně, musíme zmizet. Co myslíš, Robině?"

„Hádám, že my dva pojedeme do Marysvale a uvítáme děvče. Hangman se svým přítelem pojedou k Weílingovi, oznámí mu, co viděli na farmě a připraví ho na náš příjezd."

O něco později bylo místo tragedie opuštěno. Jen světlo měsíce strašidelně poskakovalo po místě a žhnoucí oharky se podobaly olinivým očím. Všude bylo ticho, jen vítr šelestil v korunách stromů a křoví.

ŠERIF Tom Butler měl výjimečně špatnou náladu. Jeho mrzutost se zvětšovala s každým krokem koně.

„Hm, to se leliko řekne. Doufal jsem, že během dne polapím Iioola, a poněvadž

nevím, jak silný je jeho doprovod, chtěl jsem vás mít s sebou. A mimoto... kdybychom měli vězně, potřebovali bychom být alespoň dva.*⁴„To je všechno krásné. Co ted' podniknete?*¹

„Musím vypátrat tábor Lew Wellinga. Raději bych šel do hnízda lvů a tahal je za vousy, ale musí to být.⁴⁴

Tři dny již oba muži pátrali po Hootovi. Před dvěma týdny uprchl Hoot z nemocnice, a když se o tom Butler dozvěděl, obdařil policii sousedního města jmény, která dělala čest jeho velké znalosti zvířat. Pak se dozvěděl, že Hoot jc v horách a pravděpodobně se obrátí k jihu. Ale o něco později prý byl viděn v okolí Smallgate ... Ze zatykačů ho znala spousta lidí.

Příští noc navštívil šerifa Kid a vyzval ho, aby s ním jel. A teď byli tady a Kid ho opět posílal domů.

Oba muži nesledovali žádnou stopu. Byla noc a ačkoli měsíc jasně svítil, přece jeho světlo nedostačovalo na rozpoznání stopy.

„Zatracená věc,“ prohlásil po chvíli šerif. „Jste si jist, že Hoot jde tímto směrem?**

„Naprosto, Butlere. Jsou pro to různé důvody. Je to směr, kterým je možno dostat se k Wellingovi. Tam vzadu je Homole. Mimoto má Hoot důvod, aby se ukryl, a kde může lépe než v horách, kde ho nenajde ani pluk vojska.**

„To je něco jiného. Já jsem zvyklý sledovat stopy a propracuji se až k Wellingovi. Co přijde pak, to se přenechá náhodě.*⁴

„Poslyšte,“ řekl starostlivě Butler, „viděl jsem lidi, jak se probili zatraceně beznadějnou situací, ale v tak zoufalém postavení, jako vy, nebyl nikdo, to mi věřte!⁴*

„Vy se na tu věc díváte jen očima policisty,“ usmál se Kid, „a zapomínáte na to, že jsem známější jako dobrodruh než policista. To znamená: ve veřejnosti jsem známý dobrodruh a pistolník. Žádný zločinec neví, že jsem seržant Jezdců smrti. Můj představený mi nedal žádné pokyny, mohu jednat, jak se mi zlíbí. Vyčistit zdejší kraj od zločinců a zjednat lidem možnost, aby klidně mohli jíl po své práci - to je můj úkol. A já ho splním ..., i když je to cesta přes mrtvoly.*⁴„Doufám, že se vám to povede, Gumeyi.*'

„To musím, nebo mi všechno zkazíte. Až do rána mě můžete doprovázet a pak se vraťte. Mám dojem, že ještě dnes v noci něco zažijeme!*⁴

Mlčky pokračovali oba muži v cestě. Kidův obličej byl napjatý a tvrdý. V krčmě Hootovi zachránila život příznivá okolnost. Nebyla to vlastně příznivá okolnost, ale nepoctivé chování zločince. Hoot se pravým bokem opíral o nálevní pult a nikdo

neviděl, že v pravé ruce drží revolver. Kid pochopil tuto skutečnost v jedné vteřině a teď b> lo třeba rychle a bez váhání střílet, jinak by byl konec. A tak střelil... ovsem ne s lakovou jistotou jako jindy.

Náhle koně zařičeli a zaslavili se. Kid sklouzl ze sedla a položil koni ruku na nozdry. Také Buller ucítil zápach ohně. ..Počkejte tady," zašeptal Kid a zmizel.

Ať se šerif sebevíc namáhal, neslyšel nic podezřelého. Časem se uklidnil. Stalo se něco Gumeyovi? Pak se usmál. Nesmysl. Kida nemohl nikdo nehlučně zneškodnit. Sotva Buller dospěl k tomuto závěru, Kid se objevil.

„Žádné nebezpečí," krátce oznamoval. „Našel jsem zraněného. Prohledal jsem okolí, ale nikdo není nablízku. Vpřed, snad můžeme toho muže ještě zachránit!"

Po několika minutách přišli na volné místo. Uprostřed doutnalo několik oharků a Butler se pokusil o rozdělání ohně.

Kid zatím pustil koně, šel k okraji mýtiny. opatrné zvedl raněného a odnesl ho k ohni. Cizincova košile byla na levé straně prsou zakrvácená, jeho obličej byl bledý a vpadlý. Oči měl zavřené.

Při nejmenším pohybu muž tiše a bolestně sténal a Kid vytáhl nůž, aby mu rozřezal oděv. Pozorně prohlédl zranění.

„Rána není životu nebezpečná," řekl. „Ten muž je hodné oslabený ztrátou krve. To je vše. Bul let e, obstarejte mi vodu, abych mohl zranění obvázat."

Šerif se mlčky vzdálil a Kid zatím vlil cizinci do úst trochu whisky. Ostrá kapalina vykonala své. Bledý obličej se trochu zabarv il a oční víčka se zatřásla.

V této chvíli se vrátil Butler s plným kloboukem čerstvé vody. Kid vyndal ze sedlové brašny obvazy a pustil se do práce.

Brzy byl hotov a opětovné povzbuzení alkoholem pak přivedlo i raněného k sobě. Kid čekal na nevyhnutelné Kde to jsem?, ale nedočkal se.

„Nic z obojího, příteli," pomalu odpověděl Gumey. „Napijte se ještě, to vám udělá dobře.”

„Jmenuji se Bobby Kell," promluvil muž po napití. „Co je se mnou? Vyškrabu se z toho nebo ne?"

„Hádám, že to přestojíte. Trochu horečky mít budete, ale jinak ..." Včtu dokončil povzbudivým úsměvem. „A teď vyprávějte, ncnamáhá-li vás lo."

Náhle si Kell vzpomněl na své poslání a na Sama Miltona. Vzpřímil se, ale Kid ho tiskl zpět.

„Pak mi prokažle laskavost a poohlédněte se tam ještě jednou. Měl jsem přítele..

Kid se /.vedl a pátral. Stenání ho upozornilo jen na Kclla, proto teď vnikl hlouběji do křoví. Iám nalezl druhé tělo. Vytáhl je z křoví ven a poznal, že každá pomoc je už mamá. Muži vlétla střela mezi oči.

Kell několikrát polkl a odvrátil se. Po chvíli se opět obrátil a v jeho očích plál temný oheň. „Poslouchejte, cizince, jsem kovboj od Fullera ...“

„Ano." Kell mluvil trhaně a pomalu, často se odmlčel a musel se napít. Konečné skončil své vyprávění výzvou, aby se muži podívali do Milionový kapsy po obrázku Muriel.

Kid věděl, dřív než prosbě vyhověl, že je to mamě. „Zbyteěpá práce, příteli," řekl klidně a posadil se vedle zraněného. „Bože, zatracení lupiči, lumpové!"

„Nejhoršího, Bullerc. Děvče bude odvlečeno do Wellingova tábora ..řekl Kid a prudce vyskočil. „Kdy přijede?"

Kid namítl: „Myslel jsem na tohle: nevím, má-li tuto věc na svědomí Robin Hoot, ale jsem přesvědčený, že je to tak. Napočítal jsem čtyři stopy koní a hádám, žc poslední dvě pocházejí od Hangmanova a Creekova koně. Přestože jste řekl, že oba muži byli před vámi, když. jste je dnes viděli."

„Nebo včera.. Darebáci nesporně věděli, že děvče má být odvezeno, a teď ji chtějí přivést k Wellingovi. aby měli l ullera v ruce. Příteli, nechám vám tu šerifa. Až sa uzdravíte, vrátíte se k Fullerovi a řeknete mu, že jsem se věci ujal sám."

„lim, nejlepší bude. když se nebudete ptát proč a zač," řekl rychle Kid. „Jednou vám vysvětlím souvislosti. Teď musím vpřed. Vy víte, co mále dělat?"

„Spolehněte sc na to," odpověděl Kid s chmurným úsměvem. „Jsem přesvědčen, že v tom má prsty Hoot, pravděpodobně se setkal s Hangmanem. Hangman věděl, že přijede dívka, a řekl to Robinovi."

„Nezapomeňte pro íhaliěkosli na celek," vpadl mu do řeči Kid. „Není důležité,

proč se Hangman vrátil. Jisté tady byl. Kdo jiný by měl zájem na odvlečeni dívky? Komu by to posloužilo? Vidím-li to správné, pak Hangman je členem Wellingovy tlupy. Proto sc strachuji o Fullera. Ale teď není čas k dlouhým hovorům. Postare jte se o Kella a dovezte ho na farmu. Varujte Fullera, situace je vážná. Já se budu snažit, abych byl v pravý čas v Marysvale a doufám, že budu moci dévče zachránit. Když bude pozdě, budu sledovat zločince a co přijde pak, šerife, to sice neviní, ale můžu si to domyslet. Buďte připravený ve Smallgalc, budu vás potřebovat. Patři krajina kolem Homole k vašemu okresu?"

Butler chtěl ještě něco říct, ale Kid se už dotkl ostruhami slabin koně a zvíře vyrazilo.

V nádražní hale v Marysvale stalo mladé děvče a zvědavě se rozhlíželo. Vedle sebc mělo několik kufrů.

Muriel Brownovc bylo dvaadvacet. Své rodiče ztratila už dávno. Vychovávala |i bručivá teta. Pravděpodobně proto byla tak vážná a zamyšlená. Musela tetě obstarávat domácnost a nejnevinnější zábavy jí byly cizí. Ale Murier se nenechala podrobit a často prchala oknem, aby ze svého mládí něco užila.

Fuller odešel do Utahu, když se s Muriel zasnoubil, a teď přišla zpráva, aby za ním přijela. S lehkým srdcem se děvče rozloučilo .se svým dosavadním domovem.

„Dobrý den, slečno Brownováozval sc hlas. Vysoký muž sc zastavil u dívky a podal jí fotografii, kterou vyndal z kapsy.

Hoot zamlčel své příjmení, neboť sc obával, že by je Muriel mohla znát. U Mallonayc lakové nebezpečí nehrozilo.

„Jsem Muriel Bro\vnová,“ odpověděla dívka. „Vy mne budete doprovázet?**

„Ovšem," trochu mrzutě hleděla na své kufry. Ačkoliv se snažila vzít toho co nejméně, byla to přece jen velká hromada.

„Nevadí," velkomyslně poznamenal Hoot. „Vezmeme o jednoho soumara víc a pak (o půjde. Pů jdete s námi, prosím?"

Robinova zdvořilost. Muriel trochu překvapila. Znala kovboje, kteří mluvili s drsnou srdečností a kteří se nestyděli zívat v přítomnosti dámy.

Robin i Mallonay se chopili zavazadel a zamířili do Mortimcrovy krčmy. Hoot byl samá laskavost. Všechno obstaral, a tak Muriel mohla jen nasednout a odjet.

„Pěl dní pro kovboje/* klidně odpověděl Robin. „Ale s dámou nemůžeme postupovat lak rychle/'

Muriel mlčela. Překvapilo ji, že sc Robin pohybuje po městě tak bázlivě. U obchodníků vystupoval jistě, ale když sc v blízkosti objevil policista, zmizel. Ale pak sc uklidnila.

V poledne vyjeli a Muriel byla ráda. Nenáviděla len živý meh a toužila se seznámit s mormonským státem.

Utábořili sc, Mallonay sc podíval zuřivě na Hoota, ale neodvážil se nic říct. Robin mu přenechal všechny práce v táboře a sám měl oči jen pro Muriel. Jim s proklínáním rozdělal oheň. Muriel se pustila do přípravy večeře a Hoot protestoval, že to může stejně dobře vyřídil Mallonay.

Muriel žila jako ve snu. Praskající oheň, v trávě se válející koně... Byla nadšená tím romantickým obrazem táborového života.

/Poslyš, Robině/* chraptivě začal Jim, „mně je jedno, když to děvče hltáš očima, ale snad také' mohu očekávat, že mě nenecháš dělat všechnu práci/*

Mallonay zmizel ve svých pokrývkách; lloot zůstal sedět u ohně a hleděl do plamenů. Zamiloval se do Muriel, nebo si to myslel. Její krása ho okouzlovala. Myslel na to, co by mu řekla, kdyby jí řekl o svých citech. Pokládala.ho za zaměstnance svého snoubence...

■ Robinova vášeň rostla den ze dne a rozčilovalo ho, když viděl, jak to Muriel přehlíží. Opravdu nic nepozorovala, nebo to jen tak dělala? „Nějak to půjde," ospale zabručel a odhodil cigaretu.

Ve svém stanu ležela Muriel a nespala. Byla zneklidněna a Robinúv pohled jí nešel z mysli. A Robin vůbec... Kdyby měla aspoň potuchu o směru cesty. Ve stanu bylo temno. Samota na ni působila nepříjemně. Co se to s ní dělo? Mohl Robin za to, že takhle přemýšlela! Jeho pohled ... to ale nebyl zločin. Líbila se mu a obdivoval ji. A přece! Muriel zamrazilo.

SESTY den ráno přistoupil Robin k Muriel a ukázal rukou do dálky. „Tam je náš cíl a zítra večer jsme u Fullera. Ta hora, nejvyšší tímto směrem, je Homole a stranou od ní, v širokém údolí, leží fauna vašeho snoubence, slečno Brownová/* Přikývla a netušila, že právě před dvěma dny jela kolem Fullerova majetku. „Tak tady/* řekla zamyšleně Muriel. „Bože, jak je to krásné, divoké a klidné a..

Prudce se otočila na podpatku a hleděla na Hoola. ..Znale jméno Lew Welling?"

Robin si přejel rukou po čele a zamyšleně na ni pohledl. „Welling? Slyšel jsem o něm. Proč se pláte, slečno Brownová?"

..Ano, proč?" zmateně poznamenala a nevěděla; v jakém myšlenkovém spojeni položila tuto otázku.

„Ne, pane Robině! Bát se? Vůbec ne. Ale nevím, je mi tak divně ..., ta divoká krajina - divoká a nedotčená. To na mě silně působí, víte?"

Hoot se 11a ni stále díval. „Ano, máte pravdu," řekl pomalu. „Váš snoubenec je jediný usedlík v širokém okolí."

„Smallgate. Pět dní jízdy na jih. Nevěděla jste, že pan Fuller si vybral necivilizovanou krajinu?"

„Ovšem, to jsem věděla, ale přesto ..bezmocně pokrčila rameny a pohlédla k tajemné Homoli.

Děvče cítí něco nejistého a neví proč, pomyslel si Hoot. No, mně je to jedno. Čím déle nebude nic tušit, tím lépe.

Muriel bolelo celé tělo. Dříve často jezdila, ale to byla hračka proti této jízdě. Denně se ujelo třicet až čtyřicet mil pohořím.

. „Bože, vy jste stoprocentní děvče," řekl Hoot s poctivým obdivem. „Nejudatnější děvče a nejlepší jezdkyně, kterou jsem viděl."

Krajina byla stále divočejší, temnější a neschůdnější. Muriel se bránila strachu a pomalu se zahloubávala do kouzla přírodní krásy. Když pomyslela na Tučka, vběhla jí krev do lící. Sem patřila, do této krajiny, ke svému snoubenci.

V poledne se zastavili. Muriel chodila kolem tábora a 11a jednom kmeni zpozorovala blýskavou kuru. Hmátla na ni a přilepily se jí prsty. Běžela tedy k vodě, aby si umyla ruce. Za sebou slyšela hlasy mužů a zdálo se jí, že se hádají. Nerozuměla a také ani nechtěla. Myla si ruce, ale smůla nechtěla dolů. Vrátila se tedy do tábora pro kousek mýdla.

Muriel vyndala z kufru věci, zabalené v papíře. Měla v balíčku několik kartáčů a mýdlo a s tím se vrátila k potoku. Pomalu rozbalovala balíček. Náhle sc zarazila. Strnule hleděla na papír, v němž byly zabaleny její potřeby. Na papim byl obrázek. Fotografie Robina Hoola. A nad ní bylo silně napsáno: 'Zatykač!' a pod fotografií: 5 000 dolarů odměny! Pak bylo odůvodnění a Muriel četla se zděšenýma očima. To tedy byl důvod, proč jí obličej Robina připadal známý.

Teď tedy věděla, proč sc Hoot v Marysvale ukazoval tak bázlivě, teď věděla, Že... „Co to vlastně znamená?" ptala se rozrušeně. Když je Hoot kovbojem

u Tučka... Usmála se a bránila se tomuto pocitu. Ale nic nepomáhalo. Jistota přicházela pomalu a neúprosně. Stále zřetelněji poznávala léčku, do níž padla. Souvislosti ovšem neznala, ale to bylo konečně lhostejné. Jen skutečnosti měly cenu a skutečnost byla, žc se ocitla v nikou zločinců.

Co ted'? Co s ní zločinci chtějí udělat? Jaké souvislosti tu byly? Důvod únosu jí nebyl jasný, účel této jízdy do neznáma také ne.

Co mohla dělat? Jak uniknout? Utéct? Tento plán musela ihned zamítnout. Zabloudí a zahyne. V této divočině potřebovala zkušeného průvodce. Bylo třeba znát místa, kde byla voda, schůdné stezky.

Ale pak se ovládla a uklidnila. Prudká zlost, zklamání a strach se změnily v chladnou rozvahu. Bylo jasné, že musí pryč. Sama přes hory do Marysvale? Ne. Žádná naděje na úspěch.

Tiché zařičení ji poděsilo. Její osedlaný kůň přiběhl. Za sedlem byl balík potravin. S nekonečnou opatrností nacpala Muriel včci do sedlové brašny a vedla koně za uzdu. Přebrodila potok na mělkém místě a zamířila do lesa. Po sto krocích se zaslavila, pozorně naslouchala a pak vyskočila do sedla. V této chvíli ji někdo volal.

„ Ostruhami bodla koně a zvíře vyjelo. Vzpomínala na směr jízdy a jela s důvěrou v Boha a rychlost koně.

Muriel pobízela koně k rychlejší jízdě. Hluk za ní na okamžik zmlkl. Pak se ozval Robinův hlas, tvrdý a ostrý, bez bývalé měkkosti. Mallonay odpověděl a nato zařičeli koně ...

Hoot čekal na Muriel. Když se mu zdálo, že je dlouho pryč a když zpozoroval, že chybí i její kůň, šel k řece. Překvapeně zjistil, žc Muriel zmizela. Zapomenutý hřeben ležel na zemi a vítr mu vmetl do tváře kus papíru. Chtěl papír odhodit, ale pak si všiml fotografie. Okamžitě věděl, co to znamená. Čert věděl, jak přišla Muriel k zatykači. Kde byla ted'? Robin naslouchal, zaslechl tichý dusot kopyt a zavolal. Mallonay přiběhl a tajně se usmál, když poznal, co se stalo.

Za půl hodiny už byli na cestě za Muriel. Robin měl výborného koně, a tak předhonil brzy Mallonaye. Zavolal na Jima, aby ho co nejrychleji následoval, a jel dál.

Muriel jela roklí po úzké stezce. Nízko visící větve stromů ji šlehaly do obličeje ;j hrozily ji shodit ze sedla. V půli rokle se jí leknutím téměř zastavilo srdce. Hořejší část rokle byla zasypána kamením. Hromada kamení byla vysoká přes dvacet stop!

Muriel byla zoufalá. Hluk pronásledovatelů byl nebezpečně blízko a když se

ohlédla, spatřila vítězný obličej "Robina Hoota. Tvrdě duněla kopyta jeho koně po kamenité' půdě. Už jen třicet kroků od ní byl zločinec, který ji zostudí a možná i zabije, a přesto sc nebála.

„Um," cynicky řekl Hoot, když k ní dojel. ..Co jste si myslela, slečno?⁴*

„Chtěla bych mít u sebe revolver,“ odpověděla Muriel a pevně se dívala na Robina.

Byl teď jiný. Jeho maska spadla a pravý obličej vyzařoval chlad, napjatost a vášnivost. Sledoval každý pohyb dívky, usmál se a hlasitě pak vykřikl, aby Jimovi

„Jsem vlastně rád, že ta komedie skončila,*⁴ zamyšleně řekl Robin. „Není příjemně být považován za kovboje:⁴⁴

.Jako kovboj byste měl určitě větší cenu, než jako vrah a zločinec.⁴⁴„Kde jste vzala ten zatykač?**

„V obchodě mi zabalili nakoupené věci do zatykače.⁴⁴„To je možně. Projížděla jste Idaho a lam mě dobře znají.**

Hoot čekal na Mallonaye a pozorně si prohlížel dívku. Měla rozcuchané' vlasy a přes čelo měla nepatrný červený šrám. pravděpodobně od větve.

„Budete nám dělat těžkosti nebo s námi půjdete dobrovolně, Muriel?⁴⁴ ptal se

„Nic špatného,*⁴ chladně řekl zločinec. „Dovedu vás ke svému spojenci Wcllin-govi. Je to bezpečně místo, kde vám bude sotva dlouhá chvíle. O změnu bude postaráno, i kdyby to měla být jen přestřelka.**

„Co se mnou chcete udělat?⁴* opakovala klidně. „Musím vědět, oč se jedná, než sc rozhodnu.*⁴

Zamyšleně sc na ni díval. ,Jak jsem řekl, dopravím vás na bezpečně místo. Váš snoubenec nám slojí v cestě. Chceme ho odtud vypudit a vy nám pomůžete.*⁴„A když vás Tuck poslechne? Budu moci jít s ním?**

KID Gumcy měl smůlu. Jako ukazatele cesty měl jen mapu a kompas. Tyto předměty mají dost malou cenu, když kompas neukazuje správně.

Kid zabloudil v divočině. Dva dny neviděl vodu. Jeho kůň vypadal na zhroucení. Pak přišla spása. Narazil na indiánský tábor a byl přátelsky přijat. Dostal vodu a potraviny. Indiáni mu popsali cestu do Marysvale, a tak odejel. Mezitím ztratil spoustu Času, který už nemohl dohonit.

Jeho domněnka se potvrdila, když vjel do města. Hovorný přednosta stanice mu s radostí dal veškeré informace a dodal několik osobních poznámek a názorů, pro něž Kid neměl porozumění, ale ze slušnosti je musel, vyslechnout.

„Vzpomínám si dobře na onu dámu. Ano a pak ji odvedli dva muži. Působili dobrým dojmem ... ne, bohužel se nemohu upamatovat na jejich podobu. Větší z nich nedal na sebc pohlédnout. Ve třech pak odjeli. Nevím kam a tak vám nemohu posloužil. Ta dívka je vaše nevěsta? Ne? To jsem si vlastně mohl myslet."

Muž na-Kida hleděl trochu podezíravě, protože Kid nevypadal nijak skvěle. Jízda horami ho zle zřídila a poněvadž měl naspěch, neholil se. Vypadal zdivočele se stmiskem na bradě a zamazaných šatech. Kid poděkoval a loudal se městem. Chtěl dopřát koni několik hodin odpočinku. K večeru zašel do několiku krčem a prohlížel si přítomné.

Náhle narazil na skupinu, která se mu zdála podezřelá. Nevinně se loudal kolem, pochytil několik slov z tiché rozmluvy a jemně se usmál.

Kidovu pozornost zaujali tři muži. Pravé šibeniční obličeje s výrazem jakési nejistoty označující člověka, jehož činnost nesnese denní světlo.

Kid zušlechtil svůj zevnějšek a pak navštívil šerifa. Byl to mladý muž, věrný svým předpisům.

„Je mi líto pane Gurncyi. ale krajina kolem Homole podléhá šerifovi Butlerovi ze SinalIgale a kdyby on mě vyrozuměl, mohl bych vám pomoct."

Kid chtěl začít energicky, ale pak si řekl, že podpora člověka, který nejde do věci s nadšením stejně nemá žádnou cenu.

UKRYT Lcw Wellinga byl v ideálním místě. V malém údolí stály dva tucty srubů, pásl se tu dobytek a bučela telata. Odtud podnikal obávaný zločinec své loupcživé výpady, při nichž byl často týdny vzdálen z tábora. Čas a vzdálenost nic neznamenaly.

Tlupa měla na čtyřicet lidí. Někdy jich bylo víc, někdy trochu míň a jistě by jich bylo aspoň sto, kdyby přestaly vzájemné přestřelky. Přitom přišlo do pekla víc lidí než při výpadech.

Welling měl rozsáhlé spojení. Ani členové jeho organizace někdy nevěděli, jak se zbavuje dobytka. Všichni měli určitý úkol a vlákna celku se sbíhala ve Wellingově ruce. Welling byl bohatý, jeho lidé se ho obávali a rádi by ho zabili, ale takové pokusy vždycky ztroskotaly. Welling byl rychlejší než oni.

Jen jediný muž měl jeho neomezenou důvěru. Byl to jeho podnáčelník, Růst Dclanc, ostrý chlapík, rychlý jako blesk a nehlučný jako stín. S revolverem byl o nč£0 pomalejší než Welling.

Hlídka byla pro příznivou polohu ukrytu zbytečná. Jen náhoda sem mohla cizince zavést. Různé patroly pátraly po horách, často zašly až do nebezpečné blízkosti, ale nikdy se nedostaly do údolí. Když byla celá tlupa v údolí, nebylo třeba obávat se útoku a kdyby nějaký útok přišel, pak by si patrola rozbila hlavu. Zločinci znali každou píď zdejší půdy a to znamenalo hodně.

Nové členy přiváděli starší zločinci. Sami by se lady nevyznali a když, pak by stejně nebyli přijali.

Teď měla tlupa pohov. Welling se zaměstnával situací. Všichni věděli, že neměl radost z nových usedlíků. Rovněž se vědělo, že je chce doslat pryč. A proč nechce začít otevřeným nepřátelstvím, to bylo také známé.

„Náš šéf zná své lidi,'* prohlásil Růst Delane. „Domnívá se, že by nebylo prospěšné, krást jim dobytek a pálit domy. Osadníci jsou tvrdí lidé, kteří se nedají jen lak zastrašit. Ani Indiáni nezastavili postup průkopníků. Když padl jeden, nastoupilo na jeho místo deset jiných. Právě tak je tomu u nás. Zničímc-li je, přijdou jiní a ve větším počtu. Welling sleduje plán, přimět cizince k odchodu. Aby se dobrovolně vzdali své půdy a pak nepřijdou jiní lak rychle. Rozumíte? Když my ukážeme zuby, odpoví nám druzí stejně. Musíme na ně sáhnout, v sametových rukavičkách, pod nimiž jsou železné spáry. Když lidé dobrovolně odejdou, máme vyhráno, ale když budou zabili, nastane věčný boj. Jak chce tu věc Welling začít, to nevím, ale nějak to udělá.**

V největším a nejlepším srubu bydleli Lew Welling a Růst Delane. Chata měla čtyři místnosti a malou kuchyň. Největší pokoj nazýval ironicky Welling „poradnou**.

V pravém rohu stála skříň s lihovinami a v levém byla železná pokladna. V ní byly peníze ... majetek, který stál životy mnoha lidí.

V místnosti byli čtyři muži. Robin Hoot, Hangmun, Delane a Welling. Hoot se s Wellingem ještě nesetkal a pozoroval tedy obávaného zločince se zájmem.

Welling byl alespoň šest stop vysoký, ale poněvadž měl široká ramena a ohnutá záda, vypadal menší než Hoot. Ramena měl skloněná kupředu, pravé níž než levé. Na první pohled vypadal přátelsky. Každý jeho pohyb však ukazoval na zvířecí sílu. Jeho obličej by byl hezký, kdyby jeho blýskavé oči neprobouzely pocit hnusu a odpom. Spojoval v sobě faleš hada se silou tygra.

Ačkoliv byly teprve tři hodiny odpoledne, bylo už v místnosti šero. Před otevřeným oknem stály stromy a za nimi se tyčila kolmá skála. Z okna bylo možno vidět na rozervanou Homoli. Vpravo se rozprostírala zelená pastvina údolí, uzavřená vysokými keři.

„Hoolc,⁴⁴ řekl chladně a rychle Welling, „to nejdůležitější jsem už slyšel od Hangmana. Přivedl jsi děvče?⁴⁴

„Mallonay přece patří k tvě tlupě a mimoto jsem dostal radu od Hangmana.⁴⁴. „Dobře; ty jsi měl srážku s Kidem-dobrodruhcm?⁴⁴

„Ovšem. Málem mě vyřídil. Wellingu, jistě jsi o mně slyšel. Dovedu vytáhnout revolver a přeju si, abych se s Kidem ještě srazil. Čert ví, že si to přeju, ačkoliv mám málo naděje... Mallonay mi vyprávěl, že nemohl Kidovu ruku sledovat. Jim viděl nejlepší pistolníky a říká, že nikdo není tak rychlý jako Kid.“

„Doufám, že nás Kid nenavštíví,⁴⁴ chladně řekl Welling. „Byl by to tuhý boj a my teď máme na práci něco jiného. Děvčete použiju jako rukojmí. Ihned někoho pošlu k Fullerovi a oznámím mu své podmínky.⁴⁴

„Ovšem, ale to nic neznamená,“ odpověděl Hangman. „Vezmu si od děvčete nějaký předmět, aby Fuller věděl, že je opravdu tady a čert mě vem, když se Fuller odváží nějakého podrazu proti mně. Vyznám se na farmě a myslím, žc jsem nejvhodnější k vyřízení tvého poselství.⁴⁴

Welling chvíli přemýšlel. „Ujednáno, pojedeš!⁴⁴ řekl Hangmanovi a pak'se obrátil na Hoota. „Jak se chová dívka?⁴⁴

„Rozumně. Mohu jen říct, že mě svým chováním příjemně překvapila.⁴⁴

„Ne,⁴⁴ rychle odpověděl Robin. „Po celý den jsem se měl na pozoru a nikoho jsem neviděl.⁴⁴

„Čert ví, kde jc. Někde se jistě potlouká. Nelíbí se mi, že o něm nic nevíme. Ale mě nesledoval. Nebylo to také možné; ani nevěděl, kde by mě našel. Myslím, že se o to nemusíme starat.⁴⁴

„Nejel jsi vzduchem, a já myslím, že Kid se trochu vyzná ve stopách,⁴⁴

s úšlebkem řekl Welling.

„Co se stane s děvčetem, když Fuller opravdu odjede?⁴⁴ zeptal se náhle Delane. Muži na sebe překvapeně pohlédli a pak řekl Welling: ,Myslím, že ji nechám odejít.⁴⁴

Hoot chtěl ještě něco říct, ale rozmyslel si to.

„A když budou muži drzí?⁴⁴ ptal se Hangman.

„Přijde čas, při jde rada,⁴⁴ odpověděl Welling a ostatní se ušklíbli.

„Škoda, že jsem ztratil tolik času vyzvídáním na farmě,⁴⁴ řekl Hangman.

„Tím se nic zlého nestalo.⁴⁴

„Něco jsem se přece dozvěděl. Do dvou týdnů čeká Fuller chovné' koně. O tom se můžeme dohodnout."

„Až přijde vhodná doba," potvrdil Welling. „Hangmane, žádám od Fullera, aby opustil krajinu. Když s tím bude srozuměn, pak mu označím místo, kde dostane svou snoubenku. Dokonce mu dám polovinu peněz, které vložil do farmy. Zapamatuj si, Phile, polovinu peněz mu dám, protože se ho potřebuji zbavit. Když se bude zdráhat, oznam mu jen holé skutečnosti a on už bude vědět, na čem snoubenka je. Připomeň mu, že s tebou nesmí jednat hrubě, nebo.. " Obrátil se. „A teď se podívám na děvče. Ubytujeme ji v jedné chatě a postaráme se, aby neuprchla."

V jednom srubu byla kantýna, opravdová krčma. Majitel byl Welling a to zločince zlobilo. Neboť tak se většina jejich peněz vracela do šéfovy kapsy.

Velká místnost pojala asi dvacet lidí. Ostatní se opírali o dveře, hráli karty a popíjeli své nápoje venku. Zločinci věděli o přítomnosti dívky a vyměňovali si mezi sebou dohady a domněnky. Dělali špatné vtipy, ale příliš se o to nestarali. Samozřejmě se mezi nimi vyskytly výjimky a Robin Hoot sevřel rty. Nedopustí, aby někdo Muriel obtěžoval. Bude jen jeho.

Welling, Hoot a Delane vyšli ven a uviděli Muriel s Mallonayem. Welling pokynul, aby šli za ním. Celá společnost pak zmizela v jedné chatě, odkud za chvíli začali vylétávat věci. Obyvatelé se museli ubytovat jinde.

Muriel měla hezký pokoj. Za chvíli jí přinesli zavazadla a dívka byla ráda, že se může zabývat plněním skříní.

Zločinci ji nechali o samotě a zato jim byla vděčná. Dveře byly zamčeny a později upevnili na oknech mříže.

Později se u ní objevil Hoot. Pečlivě za sebou zavřel dveře a pozoroval ji se zkříženýma rukama na prsou. „Muriel," řekl po chvíli, „jistě jste zvědavá jako každá žena. Pokusím se vám tedy objasnit souvislosti, přejete-li si to."

„Proč ne?" řekl a oči se mu zablýskaly. „Musí to být hezké, když jste krotká. Dávejte tedy pozor: Fuller nám stojí v cestě a chceme ho odtud vypudit

„To jste mi už jednou vyprávěl a ještě něco," rychle ho přerušila. „Chcete mne použít jako rukojmí. Máte něco nového?"

„Myslím, že to je všechno," řekl Hoot pomalu. „Co se celku týká. Osobně vám udělám návrh. Miluji vás a jste-li srozuměna, vysvobodím vás z tohoto pekla."

„Jak si přejete," chladně se usmál. „Zítra odejdu na lov," lhostejně pokračoval Robin, „a několik dní budu pryč. Až se vrátím, budete snad už přesvědčena o významu mé nabídky. Pak můžeme pokračovat v hovoru."

Unaveně se posadila na lůžko a naslouchala hluku před oknem. Za hodinu byl v táboře klid.

lloot a Mallonay vyšli na lov, Hangman se připravoval s nervózním spěchem k odjezdu. Od Muriel žádal, aby tnu dala prsten, kterým by Fullera přesvědčil, že dívka je opravdu v táboře. Muriel mlčky poslechla, Hangman odjel.

Odpoledne bylo v láboře živo. Muži sc živě bavili a také se vrátili tři jezdci. Jejich koně byli uštvaní a jezdci zaprášení.

Jeden z příchozích, stihlý chlapík s myším obličejem se spokojeně usmál a vyhodil sombrero do vzduchu. „Mám pro vás novinky!** zvolal. „Budete se divit . .. Pojďme do kantýny!" Šli tam všichni.

Tři příchozí se postavili ke kantýnskěmu stolu. Ostatní napjatě čekali.-

„Seděli jsme v krčmě," začal jeden z mužů vyprávět. „Zapomněl jsem její jméno, ale to je bezvýznamné'. Venku už byla tma, ale ne laková, aby nebylo vidět. Náhle se lidí na ulici zmocnila panika. Rozutekli še a hledali úkryt. Nu, byli jsme zvědavi, vyšli jsme na ulici. Spatřili jsme běžícího chlapíka, který křičel, že Kid-dobrodruh je ve městě. Ta zpráva nám vjela do těla a rozhlédli jsme se. Obyvatele Marysvale zmizeli. Zaslavili jsme se ve vchodu do krčmy a hleděli vzhůru ulicí. Zazněl výkřik, nějaký muž vyskočil a padl výstřel. Muž se otočil a padl k zemi. Objevil se jiný muž s kouřícím revolverem v ruce. U ležícího se zastavil, odkopl ho nohou a kráčel k nám. Zmizeli jsme v krčmě a vyhlíželi jsme okny.

A poprvé' jsem viděl Kida-dobrodruha. Vysoký, štíhlý chlapík s obličejem jako z kamene. Se vztyčenou hlavou kráčel podle krčmy a revolver stále v nice. Gumcy -vypadal skvělo. Nikdo se nepohnul, ani nepromluvil. Když Kid přešel, zmizeli jsme. Kus dále ležel s obličejem k zemi mrtvý. Mezitím se setmělo, tak že jsme nerozeznali podrobnosti.

Co bych ještě řekl? Když Kid zmizel, běželi jsme jako ostatní k mrtvému. Jo to stará věc. Na ulici ležel Red Noon. To jméno snad znáte?"

Ozvaly se překvapené výkřiky. Ren Noon nedávno uprchl z káznice a přitom zabil dva lidi. Noon doslal pro bankovní loupež a přepadení třicet let vězení. Beze stopy zmizel a nikdo ho nemohl doslat, až teď...

„Red Noon tedy," ozval se hlas ode dveří. Zločinci se ohlédli. Lew Welling. „Nemýlíš se?" ptal se šéf. i

..Ne, Lew. Ještě něco jsme zjistili. Noon se skrýval, v Marysvale a nikdo o tom nevěděl. Ale snad čert lomu chtěl, že ho při nějakém výletu potkal Kid a střelba byla nevyhnutelná. Obyvatelé hledali Kida, ale musím říct, že ne ve zlém úmyslu. Jak jsem řekl, stará věc. Ten zatracený dobrodruh je vždycky tam, kde o něho nikdo nestojí a jc-li mi někdo záhadou, lak je to on. Chci..

Pokynem ruky ho Welling ulmčcl. „Viděli jste jesle Kida? Byli jste pronásledováni?" ‘

„Pozor!'' řekl Welling. „Je možné', že vás Kid nesledoval, ale přesto budu opatrný. Ode dneška budeme tábor hlídat!"

ANDY Darwin křičel ze všeeh sil a práskal dlouhým bičem. Pčt kovbojů objíždělo stádo. V noci uprchlo sto kusu dobytka. Kovbojově měli za sebou den těžké práce a tvrdě spali. Když druhý den zpozorovali, že chybí stádo, pomysleli nejprve 11a zloděje dobytka a proklínali je jako o závod. Brzy si uvědomili svůj omyl a pustili se do pronásledování. Poněvadž stádo postupovalo pomalu a častěji se zastavilo na dobré pastvině, dohonili je v poledne a vraceli se s nimi zpátky. Mezi zvířaty bylo několik divokých býků, praví chlapíci, zlí a zákeřní.

Stádo se pomalu blížilo k údolí. Andy Darwin byl neúnavný. Byl vyčerpaný, ale-ncpovolil. Posléze stálo stádo 11a původním místě. Byla to vražedná práce. Muži sesedli a lehli si. Téměř deset hodin byli v sedle a mimoto se štvali stále kolem stáda. Koně se sotva mohli hýbat.

Pět mužů teď leželo mlčky v trávě a zíralo do nebe. Soumrak se snášel 11a zem a stíny se prodlužovaly.

„Jedeme, chlapci," řekl Andy Darwin a vstal. „Musíme se vrátil na farmu."

„Můžete tu zůstat všichni," určil náhle Andy, „na farmě není co dělat a stádo je neklidné. Dávejte pozor, aby zase ncuprchlo. Sbohem!" Andy vskočil do sedla a odjel. Muži si začali připravovat večeři.

Když se Andy biížil k farmě, měl dojem, ze se něco zvláštního stalo. Před domem uviděl dva pěnou pokryté koně. „Haló," zavolal na krmiče. „Otři koně a trochu ho proveď, než I10 dáš do stáje. Kdo to přijel?"

Andy zvedl obočí a překvapeně zahvízdl. Kell a cizinec? Pak se objevil Tuck Fullcr a jeho hezký obličej byl bílý.

„Haló, Andy," řekl rychle, „pojď dovnitř." Bez čekání na odpověď vešel opět do domu. V chodbě narazil Andy 11a Rossii. „... brý večer, děvče " řekl Andy, „jak se vám vede?"

Andy ji chtěl následoval, ale z chodby se ozvalo jeho jméno. S pokrčením ramen šel k Fullerově pracovnč. U stolu seděl bledý Kell a zběžně kývl na Darwina. Vedle něho stál menší živý muž s šedivými vlasy.

Fuller stál u okna a díval se ven. Teď se rychle obrátil. „Muj nejlepší muž," řekl a ukázal na Andyho. „Darwine, to je šerif Butler ze Smallgate"

l ullerův bílý obličej Andyho zneklidňoval. Jeho šéf vypadal špatné. V očích mél divoký a rozrušený výraz a jeho rty tvořily jedinou přímku. Rychle a trhané začal mluvit.

„Kell a Mihon byli přepadeni. Sam je mrtvý a Bobby mél namále. Obrázek Muriel ukradli u.. " Zaváhal a jeho hlas zaznél trhané..„mám dojem, že má snoubenka je v rukou zločinců."

Šerif začal se svou zprávou. Andy pozorné poslouchal a zaťal pěsti. Když šerif skončil, bylo chvíli ticho.

„To jsou jen domněnky, pravděpodobné budou souhlasit,“ řekl Butler. „Kell myslí, že to provedli Mangman s Creekem a já myslím na Hoota. Možná, že to byly obé skupiny. Vyloučeno to není, Ciumey .. "

„Co je vlastně s Kidem-dobrodruhem?⁴⁴ vpadl mu do řeči Andy. Proč se té věcí ujímá? Proč šerife?"

„Neptejte se, Darwine,⁴⁴ odmítal šerif. „Věřte mi, že není lepší člověk, který by se do této věci mohl pustit, než Gumey. Stačí vám mé slovo?"

„Ale jistě." řekl Butler a krátce se zasmál. „Opatroval jsem Kella a dovedl ho sem. Nevede se mu sice skvěle, ale tady $e může uzdravit."

Fuller mlčel. Neklidné přecházel sem a tam se zbrázděným čelem. Jen silou vůle se ovládal.

„Gumey soudí, že Welling bude děvčetem vykonávat nátlak na Fullera. Myslím si totéž.⁴⁴

„Když je tomu tak." odpověděl Andy, „pak dostaneme brzy zprávu. Má-li Welling slečnu Muriel skutečně ve své moci, muže klást požadavky, aby Fuller odtud zmizel."

„A když to tak bude?" vmísil se Tuck. „Myslíte, že dostanu Muriel, když povolím? Samozřejmě bych neváhal, kdybych mél jistotu."

„To je právě to," přerušil ho šerif. „Tím, že k vám zločinci přijdou, není řečeno, že dodrží daný slib. Welling to může myslet upřímně, to přiznávám. Je to velký zločinec, ale slovo drží. Každý velký duch, ať už využívá schopností jakkoli, je velkomyslný. Jak řečeno, Lew Welling to s vámi může myslet dobře."

„Když nedodrží svůj slib, vy se vrátíte. A Welling chce, abyste se nevracel. Musí tedy jednat poctivě, jinak by celá věc neměla smysl. Tak myslí Welling. Ale má velkou tlupu, jedovaté chlapíky, Špinavé ve vzhledu i v myšlení. Robin Hoot patří k nim. Ten nebo onen by se mohl zamilovat do dívky ..

„Vyčkat a zbytečné si nelámat hlavu,** odpověděl šerif. „Dozvíme se, jaká je situace a pak vymyslíme nějaký plán.**

„Vím, co mám dělat,** odpověděl šerif. „Chytit muže, který sem přijede a vyptat se ho. Když se v tom člověk vyzná, pak tito ptáčkové mluví docela rozumně.**

„Shromáždit lidi a vyjet! O život děvčete nemám strach. Zločinci ví, co jim hrozí, když se přehmátnou na ženě. Pak se rozpoutá pekJo. Ale teď jsem unaveny a chtěl bych do postele. Můžu u vás zůstat?**

Za chvíli byl Fuller sám. Oblečený stál u okna a zíral nevidoucíma očima ven. Myšlenka, že Muriel je v moci zločinců, mu byla nesnesitelná a mučila ho. Ruce se mu třásly a pomalu se ho zmocňovala zuřivost.

PŘÍŠTÍHO jitra se Fuller probudil první. Dřív než vyšlo slunce, potuloval se už kolem domu, podnikl delší výlet do hor a vrátit se teprve k deváté hodině.

Šerif Butlcr stál u pumpy a poléval se studenou vodou. Vesele pozdravil Fullera. ale v jeho hlase byl nevědomý chlad a ostrost.

Fuller něco zabručel a věšel do domu. Rosic mu oznámila, že Andy Darwin odjel už před hodinou na pastvinu. Tuck zašel za Kellem.

„Hádám, šéfe, že potřebuji jen vzduch, abych byl v nejbli/ší době zase fit."

„Budu jen rád," srdečně odpověděl Fuller. „Budu potřebovat všechny lidi."

„Co je to?“ zeptal se náhle Kell. Z.c dvora se ozval dusot kopyt a hlas. který oběrna mužům připadal známý.

Šerif Butler liž byl oblečený a teď hleděl na cizince, který seskočil zc sedla a za cinkotu ostruh kráčel k domu. Jezdec byl Hangman. Jeho obličej byl zaprášený a hrozivý. Ostrým pohledem se rozhlédl a zběžně přikývl Fullerovi. „Musím s vámi mluvit," řekl krátce.

Ve Fullerovi vzpál divoký, šílený vztek. Nejraději by darebákovi skočil na krk. Ale ovládl se. Řekl si, že nesmí jednat ukvapeně, když chce mít úspěch. „Pojďte do domu." A k Butlerovi. „Vy si přece vyslechnete tu rozmluvu?"

„Mne nezajímá, co vy si přejete,“ ostře řekl Fuller. „Ten muž bude rozmluvě přítomen a konec! Varuji vás, Hangmane!⁴¹

Hangman pokrčil rameny a vešel do domu. Necítil se dobře, ale spoleTial na to, že má v ruce trumf, který Fullera odradí od nějakého násilí.

Šerif Butler si upravil opasek a následoval oba muže. Pracovnu Fuller za šerifem zamkl. Zločinec stál nedbale u stolu s nikou u boku a výsměšně sledoval přípravy.

Šerif se obrátil k oknu, zády k ostatním. Vypadal tak duchem nepřítomen, až to vypadalo, že z rozhovoru nic nevnímá. Hangman sáhl do kapsy a vytáhl prsten; při pohledu na něj Fuller strnul. Znal ho velmi dobře, vždyť ho sám koupil.

„Vidím, že víte, co znamená ten prsten,“ ironicky řekl Hangman. „Vaše snoubenka je v naší moci. A teď poslouchejte; Lew Welling žádá, abyste opustil krajinu a usadil se někde jinde. Na Západě je místa dost. Nesmíte farmu prodat, jen se jí vzdát. To je hlavní podmínka. Welling je ochotný vám zaplatit polovinu peněz, které jste <;cm vložil. Když s sebou vezmete dobytek, neutrpíte větší škodu. Přijmete-li tyto nabídky, určíme místo, kde dostanete svou snoubenku. Upozorňuji, že vás nesmí ani napadnout hrozit mi. Dívce by se mohlo něco přihodit. Za dva dny musím být zpátky v táboře. A teď se rozhodněte!“ Ticho.

Fuller stál bez hnutí za stolem a hleděl na úzká záda šerifa. Jeho prsty se chvěly, celé tělo se třáslo vztekem. ^v

Butler se pomalu, rozvážně otočil a jeho obličej neprozrazoval nic dobrého.

„Říkám vám,“ začal Hangman, když spatřil šerifův obličej, „že budete litovat

„Rozuměl jsem každému slovu,⁴⁴ vysvětlil Butler. „Každému slovu,¹⁴ zdůraznil, „a teď ti něco pošeptám do ouška, příteli. Nevypadám sice silně, ale moje pěst už uspala dost lidí. Když tomu nevěříš, tak ti to dokážu.¹⁴ Dosud mluvil pomalu, ale teď se jeho hlas změnil. „Kde je váš tábor?⁴¹

Hangman zbledl vztekem. „Kdo jste, že se tak naparujete?¹⁴ křikl. „K čertu, mluvím s vámi, Fullcre, postarejte se o to, abychom mohli vyjednávat.⁴¹

„Ach, šerif,⁴⁴ ušklíbl se Hangman. Rychle pohlédl ke dveřím a pak k oknu. Zřejmě nešlo všechno tak hladce, jak si myslel.

„Časy,⁴⁴ zdvořile řekl šerif, „se změnily, ale tresty pro zloděje a vrahy zůstaly tytéž. Káznice pro jednoho, šibenice pro druhého. Nemýiím-li se, přijdete nejprve do káznice a pak na šibenici..., když vás nezabije rychlá střela z revolveru.⁴¹

Butler přLkývl. „Radostí, že mám konečně před sebou zločince z Wellingovy tlupy.“ Šerif chtěl mluvit dále, ale byl přerušen.

Rychlé kroky se přiblížily ke dveřím a za vteřinu se do odemčeného pokoje vřítil Andy Darwin. Jeho obličej byl Červený a tvrdý. Skokem byl farmář u něho a chytil ho za ruku.

„Allright,“ řekl klidně. „Můžete mě vynechat. Neudělám nic tomu cukrovému panákovi.¹*

Zločinec chtěl využít zmatku, ale šerif ho nepustil z očí a srdečně ho ujistil, že mu narazí lebku, kdyby se pokusil o útěk.

,A teďk obchodu!*¹ řekl pevně Fuller. „Vy jste mi tady udělal několik návrhů, ale žádný mi nevyhovuje. Teď budu mluvit já. Až uvidím Muriel a z jejích úst se dozvím, že se jí nic nestalo, pak budu vyjednávat dál. Vaše slovo mi nedostačuje,’* pokračoval chladně, „musím se přesvědčit, mám-li se rozhodnout.**

,Je mi líto, Fullere, ale musíte mi říct své rozhodnutí. Welling Ceká. Není prospěšné nechat ho čekat.¹*

„Vypadá to tak,“ zašklebil se šerif. „Proč to vlastně Welling dělá? Nikdy jsem neslyšel, že by o takových věcech vyjednával. Uloupené stádo dobytka nebo spálená farma - to by se víc podobalo jeho metodám.**

„To je Wellingova věc,“ zabručel cizinec. „Chci slyšet vaše rozhodnutí. To mluvení je zbytečné a já vás .. .**

„Ano,“ vpadl mu Fuller netrpělivě do řeči, „víme, že vaše osoba je tabu, ale mám dojem, že je to jen jednostranný názor.*¹

,.Budete litovat, když se mne jen tak dotknete,** vysmíval se zločinec. „Nezapomínejte, že vaše snoubenka je v našem táboře a že mne Welling očekává v jistou hodinu.*¹

„Jsem přesvědčen,“ zvolal Tuck, „že váš báječný šéf bude muset čekat. I když nepřijdete, neudělá dívce nic.“

Hangman si uvědomil neúspěch svého poslání. Rychlým pohybem vytrhl revolver a namířil na Fullera. Ale šerif dával pozor a vyrazil mu zbraň z. ruky.

„Andy, ruku od zbraně, potřebujeme toho muže!“ prudce volal Tuck, když Darwin předskočil.

Ale Darwin věděl sám, co má dělat. Trhlo mu sice v ruce, ale jasná rozvaha

zvítězila. Divokým skokem přiskočil k Hangmanovi a svou tvrdou pravici mu vrazil do žeber. Pak ustoupil zpět, aby pozoroval účinek údem.

Hangmani.iv obličej na okamžik zbělel a byl strhaný bolestí. Pevně sevřenými rty vtáhl do sebe vzduch.

Butler se k němu přiblížil, ale Andy ho prudce odkázal a řekl, že Hangman nemá důvod, aby si stěžoval na ránu.

Puller ustoupil a Butler ho následoval. Mezi zločincem a Andy Darwinem se měl vybojovat poctivý boj.

Hangman se rychle zvedl, neboť přes svou slabou konstrukci měl hodné síly. Shýbl se a rychle uhodil Andyho do obličeje, ale kovboj se uhnul a pěst sjela po tváři.

Andy také zpozoroval předmět v Hangmanově ruce. „Tak chceš bojovat?** zabručel hlubokým, hrozivým hlasem. „Tak tedy? Jen do toho chlapče?** Vyskočil, krátce oklamal protivníka a udeřil.

Úder dopadl na Hangmanovu bradu a zvedl ho na Špičky nohou. Jeho hlava se zvrátila a v příští minuté mu kovboj vrazil svou ocelovou pěst do žaludku. Zločinec narazí na stěnu a klesl do kolen. V mžiku byl na nohou, divoce zaklel a hmátl do podpaží.

Andy si ale věděl rady i s těmito úskoky. „Tak, ty nosíš zbraň po texaském způsobu?" ptal se tiše. Opět zasáhl zločince a pak ho zasypal krupobitím ran.

Zločinec klopýtal jako opilý a mamě se snažil krýt. Za každou svou ránu dostal šest dalších.

Hangman měl sice sílu, ale neměl železnou vytrvalost, kterou muže člověk získat jen těžkou prací.

„Dost/* vzkřikl šerif a vtlačil se mezi bojující. „Hádám, že chlapík je ochotný mluvit. Slyšíte. Darwine, mrtvý pro nás nemá cenu/*'

TŘI zločinci jedoucí z Marysvale do Wellingova tábora se snažili nezanechávat stopy, ale Kid je přesto sledoval. Z několika slov. která zaslechl v krčmě, poznal, že jde o Wellingovy lidi.

A teď s železnou vytrvalostí sledoval jejich stopy. Svému koni dopřával jen nejnutnější odpočinek, vždyť každá hodina byla vzácná a mohla mít velký význam.

.Krajinu Kid neznal, měl jen nepatrné náznaky stopy a vzdálenou Homoli jako ukazovatele cesty. Po osmi dnech neviděl Kid přes všechnu námahu ani stopy.

Stopa zmizela, ale Kid tušil, ze už je v blízkosti úkrytu. Postupoval s největší opatrností, na bezpečném místě skryl koně a pokračoval ve svých pátráních pěšky.

Nastal soumrak a Kid stál na stezce, která v mnohých zatáčkách vedla z hor. Po obou stranách vysoké křoví, které bylo tak spletité, že by potřeboval k projití sekyru.

Náhle se Kid zarazil a naslouchal. Jeho ostrý sluch zaslechl lidské hlasy. Zastavil se a pokoušel se zjistit směr. Za chvíli někdo proklínal, pak následoval hluk padajícího těla.

Kid rozeznával dva hlasy a podle zdání přicházeli muži k němu. S chmurným úsměvem vytáhl revolver a chytil ho za hlaveň. Nechtěl střílet, jen udeřit.

MURIEL nespala a tak zaslechla hluk u svých dveří. Oknem padalo do její místnosti bledé světlo měsíce a děvče si všimlo, že klika dveří se pohybuje.

Rychle vstala a oblékla si šaty. Člověk, který byl přede dveřmi, musel mít výjimečně jemný sluch. Když byla u dveří, zaslechla tichý hlas.

„Kdo jste?** ptala se Muriel stejně tiše jako cizinec, který žádal, aby ho pustila dovnitř.

Muriel byla nedůvěřivá. O přátelích, kteří žádali vstup do ložnice ženy v noční době, se muselo uvažovat. Napadl jí Robin Hoot. ale pak si řekla, že tohle není jeho způsob. Několik vteřin váhala, ale když cizinec svou žádost opakoval a dodal, že tu nesmí dlouho stál, otevřela.

Ve tmě zpozorovala Muriel jen obrysy vysokého muže, který měl hluboko do čela stažený klobouk. V nice držel revolver, který jí podal pažbou napřed.

„Abyste se nebála,** vysvětlil. „Pusťte mne k vám. musím vám něco říct.**

Muriel tato žádost udivila, ale vyhověla jí. Cizinec za sebou pečlivě zavřel dveře a Muriel si’stoupla k oknu. Čekala, co se stane.

„Poslyšte,** řekl neznámý tlumeným hlasem. „Jmenuji se Kid Guiney. Bližší souvislosti vám vysvětlím později. Jen tolik: pronásledoval jsem Robina Hoota a přitom jsem narazil na těžce zraněného kovboje vašeho snoubence. Zraněný mi pověděl, že on a jeho přítel byli přepadeni. Zločinci uloupili vaši fotografii, aby s ní odjeli do Marysvale, protože věděli o vašem příjezdu. Já jsem nechal svého průvodce - šerifa Butlera - u zraněného a sám jsem jel do Marysvale. Měl jsem smůlu, zabloudil jsem a tak jsem se dostal do Marysvale pozdě. Nemohl jsem už zabránit vašemu únosu. Ve městě jsem viděl několik šibeničníkú. pochytil jsem jen několik slov a z rozhovoru jsem poznal, že se jedná o členy Wellingovy tlupy. Později jsem se setkal s Redcm Noonem a zastřelil jsem ho. Nemusíte se děsit, není

mrtev a kdyby byl, zbavil bych jen kata práce. Nevím, zda ti tři zločinci byli kvůli této příhodě nedřivčřiví, ale na každý způsob se snažili smazat všechny stopy. Krátce a dobře, sledoval jsem je až sem. Před nčkolika hodinami jsem vyslechl dva muže a dozvědčl jsem se, kde jste. Zneškodnil jsem oba muže a teď jsem tady.“ „A proč jste se vydal do takového nebezpečí?*⁴ zpříma se ptala Muriel. „Právě vy?**

„Později, slečno Muriel. Sbalte si nejdůležitčjší věci. Většinu tady musíte nechat, ale nedá se na tom nic měnit. Později všechno dostanete. Nedělejte žádný hluk...“ Muriel prozatím na nic nemyslela. Věřila Kidovi, jeho slova ji přesvědčila. Spěšné se připravila a za chvíli byla se vším hotova.

BANDA se shromáždila v kantýně. Poslouchala dva muže, kteří střídavě mluvili a své řeči doprovázeli divokými pohyby rukou.

„Věc je v pořádku/* řekl jeden z mužů. „Za čtrnáct dní převezme Fuller koně u průsmyku Thury. Myslím, že nám to nedá mnoho práce.“

„Jistě/* řekl jeho přítel. „Je to osmdesát kusů chovných koní a já jsem přesvědčen. že za kus dostaneme nejméně sto dolarů/*

„To je dobré a krásné/* ymísil se do řeči Růst Delane. „Ale co uděláme, Levv, když Fuller přijme naše podmínky?“

„Myslím, že se Fuller nepodrobí. Hangman by tu už byl a neudivilo by mne ...“ Nedokončil větu, zaklel a zavolal pak na dřívějšího řečníka. „Do čtrnácti dnů jsi

„Ano. Můžeš se na to spolehnout, že jsme z kovbojů vytáhli všechno, co věděli. Fuller prý vložil do tohoto obchodu poslední peníze.*¹

„Nic lepšího se nemohlo stát/* surově vysvětlil Lew a usmál se. „Fuller naše podmínky pravděpodobně nepřijme.“ Obrátil se na Rusta. „Halo, Delane, jsou hlídky na svých místech?**

„Nic. Lew. Tři muži, kteří přijeli z Marysvalc, přece říkali, že nezanechávali stopy a já jim věřím. Jsou to natolik chytří chlapci, aby se zbavili pronásledovatele. i kdyby to byl Kid-dobrodruh/*

„Není to jen Gurney sám.“ řekl Welling. „Když Fuller zadrží Hangmana, pak můžeme počítat i s farmářovou návštěvou.**

„Když. to udělá, brzy si uvědomí, že byl zatracený blázen,** vysvětloval Delane s úšklebkem. „Jeho snoubenka je stále ještě v naší moci a když Fuller.. /*

Byl přerušen. Dveře se náhle prudce rozlétly a na prahu se zastavil jeden z členů

bandy. Pak rychle přistoupil. Obličej příchozího se třásl potlačovaným rozčilením a všichni pochopili, že se asi stalo nčco neobyčejného.

„Našli jsme Hcndersona a Boltona,“ řekl malý zločinec! „Byli spoutáni a s roubíkem v listech leželi v křoví. Můj průvodce zůstal u nich a já jsem vám to přišel říct.**

„Ajio. Šli na obhlídku, tiše se bavili a byli přepadeni. Kdo to byl, to nevíme ale . ..“ Welling ho přerušil prudkým pohybem ruky.

„Není mnoho lidí, kteří nčco podobného svedou. Vypátrali jste ještč něco jiného?“

„Do toho, chlapi,** zabručel Welling a zrudl. „Tady se děje nějaká Čertovina. Všechno dobře prohlédnete a když ...“

KIDOVA vysoká postava se objevila před Muriel.

„Všechno v pořádku, slečno Brownová,** uklidňoval ji šeptem. „Pojďte, nesmíme ztrácet čas. Všechno jsem připravil. Vidíte koně?** Táhl ji za sebou a mluvil dál. „Tlupa má opět návštěvu. Čert ví, co je tak silně zajímá, álc pro nás je to příznivé.**

Kid zvedl dívku na hřbet jednoho z nich. Z kantiny doléhaly zmatené hlasy. Když chtěl Kid vyskočit do sedla, ozvalo se prudké „ruce vzhůru!⁴*.

Muriel neviděla ani neslyšela, co se děje za ní. Zasadila koni ostruhy a jpla druhým směrem.

Zlomek vteřiny na sebe muži hleděli, pak vylétly jejich pravice a těla se zatřásla pod pohybem ruky.

Dva výstřely téměř splynuly v jeden a Robin se zamotal. Jeho střela se zaryla do země těsně před Kidovýma nohama. Kid vystřelil podruhé, pak se jediným skokem

ocitl na hřbětč koně a zasadil mu ostruhy. Poděšené zvíře bázlivě zařičelo a rychle vylétlo vpřed.

Dveře kuntiny se rozlétly a zločinci se vyřítili ven. Mnozí upadli, s kletbou se rychle zvedli a spustili vražedný pokřik, když zpozorovali padlého Hoota.

Pak si teprve všimli prchajícího jezdce a zahájili na něho palbu. Ale Kidův náskok byl příliš velký. Po několika vteřinách zmizel ve změti křoví.

Welling zvedl hlas a jeho přesné a ostré rozkazy vnesly pořádek do řad proklínající! mužů. Zločinci se hnali k malé ohradě, vyvedli své koně a spěšně je sedlali. Ani patnáct minut to netrvalo a již se deset jezdců pustilo za prchajícím.

Lew Welling běžel ke srubu, kde bydlela Muricl. Krátká prohlídka potvrdila jeho podezření. V čele svých lidí vyjel za uprchlíky.

Kid dívku dohonil. Vedle sebe pak postupovali vpřed. Gumey měl revolver v ruce.

„Doufám," chmurně odpověděl Kid. „Měli jsme štěstí, že nás nepřekvapil

„Jistě," řekl klidně Kid. „Tlupa je šílená vzteky a běda, kdyby nás chytili." Pohlédl k jasným hvězdám. „Když si člověk přeje, aby pršelo, pak se to určité nestane," zabručel.

Kid si dobře zapamatoval okolí a poznal, že se blíží k místu, kde přemohl zločince. Sotva nu to pomyslel, už se zablesklo stranou od něho. Odpověděl tedy palbou a neviditelný střelec přestal střílel.

V příští půlhodině se nebezpečně přiblížil pokřik pronásledovatelů, ale stále ještě jmi Kid mohl uniknout. Poznenáhlu však ztrácel orientaci a sledoval neznámé stezky. Občas se vepředu objevili protivníci a Kid se domníval, že se jedna o skupiny, které mu měly zabránit v postupu.

Náhle spustili zločinci vražedný řev. Znělo to tak vítězné, že se Kid až zarazil.-Hluk pronásledovatelů poznenáhlu zmlkal a to Kida znovu překvapilo. Tlupa měla jisté důvod k lakovému jednání. Po tomto posledním řevu bylo povážlivě klidno a Kid zpředu zaslechl pravidelné šumění.

Jízda do záhuby

Na úzkém skalním výběžku zastavil Kid Gurney