43

vým způsobem soukromá a důležitá jednání. Co ode mne chcete, vy dva?"

Jeho pravice se hákovitě pokrčila nad revolverovým pouzdrem.

„Žádné hlouposti nechceme, Hartingu!" upozornil Red Warner, vytrhnuv colt a namířiv jej na zmateného padoucha. „Jsme přece ve-společnosti dámy!"

Obrátil se s úklonou k paní Barclayové.

„Madam promine, že jsme vyrušili. Ale bylo to právě ve vašem zájmu, že jsme se tu objevili ještě včas."

„Odnesete si tohle. Rede Warnere! Nejste již šerifem! Zakroutím vám krkem za tohle ...,“ zuřil zaskočený Harting.

„Šetřte si slov, Hartingu! Budete jich možná potřebovat před soudem, před který vás dostanu, i když nemám hvězdu na prsou. Mlčte! Teď budu mluvit já!"

Zbrklý Marian v té chvíli stál u okna.

„Je tu dusno, Rede Warnere! Otevru okno a pustím sem trochu čerstvého vzduchu, dovolí-li madam!"

Zmatěná paní Barcíayová přikývla. Morton mrkl přimhouřeným okem na Warnera a ten sotva znatelně pokývl hlavou.

„Jdu se sám trochu projít na čerstvý vzduch, Warnere," pokračoval Morton. „Vidím, že tu již na to stačíte sám!"

Red Warner po druhé pokývl hlavou a jeho oko se zalesklo. Vrátil se k své přerušené řeči.

„Nebudu dlouho zdržovat, madam! Chci vám jen říci, že jsme se dopátrali, že pan Harting je největším ničemou a podvodníkem pod naším sluncem."

„Urážka!“ zavrčel Harting.

Warner podtrhl namířeným revolverem.

„Podruhé mne nevhodně rušíte, Hartingu! Buďte již opatrný! Nemám šerifskou hvězdu na prsou a bude mi tudíž jedno, odevzdám-li vás úřadům jako prosťří-leiié řešeto!“

„Podvodník, madam," pokračoval, obraceje se opět napolo k paní Barclayové. „Za ty tři neděle, co já a Zbrklý Morton, který není vrahem pana Barelaye, madam, jezdíme po kraji, podívali jsme se hodně zblízka na prsty toho ničemy. A nashromáždili jsme řadu nezvratných důkazů proti němu. Podpis vašeho pana manžela na všech těch směnkách, které jste proplácela. a na všéc-h těch podvržených listinách a smlouvách, byl padělán! Ano! Nalezli jsme v bytě pana Hartinga, když nebyl přítomen . .."

„Po je vloupání!" zavrčel Harting, jehož tváře byly bledší a bledší.

Warner umlčel ho jen opovržlivým pohledem.

„... nalezli jsme kusy papíru, na kterých se pan Harting cvičil v napodobení Barclayova podpisu. Napodobil jej k nerozeznání, u všech ..., to je tedy pravda. Ale nebylo mu to nic plátno. — Jiný důkaz, madam, máme ještě v rukou. Důkaz, že tento ničema zaplatil Kachnovi Kenmoreovi za to, že odstraní vašeho pana manžela, který byl příliš těžkou překážkou na cestě k splnění jeho hanebných plánů. A ještě to není všechno! Zjistili jsme, že tento zdánlivě počestný rančer..."

Harting dále neposlouchal. Slyšel toho již dosti. Poznával, že za těchto okolností a v této místnosti pod dohledem namířeného eoltu je i se svými úspěchy ztracen. Viděl, že by takto svou hru prohrál. Věděl, že důkazy ve Warnerových rukou by znamenaly jeho konec. Ne! je tu jediné Východisko! Musí se dostat odtud živ a zdráv. Postarat se o to, aby Warner i Zbrklý padli i se svými důkazy do rukou jeho šerifa Mif-cliella. Pak se již najdou v pokroucených paragrafech advokáta Rattclifa nějaké cestičky.. *

j ak ale odtud ?

Plaše se rozhlédl. Well! Bylo tu to otevřené okno, jediná naděje na útěk. Pohlédl na Warnera a k svému potěšení pozoroval, že naň ten sezazený šerif sice stále míří revolverem, očima a obličejem však že je stále častěji obrácen k paní Barelayové, Tak se zdál zaujat vzrušeným líčením svých úspěchu při shromažďování důkazů proti němu!

Vyčkal chvíle, kdy Red Warner opět cosi horlivě vykládal paní Barelayové tváří v tvář. Obrátil se jako blesk a dvěma dlouhými kroky dosáhl okna. Skokem byl na verandě. Zaslechl sice poděšený výkřik paní Barelayové, ale ten jej již nemohl zadržet. Byl volný! Pod verandou stál jeho kůň. Ukáže jim ještě všem, kdo Ilarting je a jak dovede zákon dostat na svou stranu za vše cli okolností!

Přeskočil zábradlí verandy a dopadl měkce do písku pod ní. jeho osedlaný kůň stál před ním. Chtěl se již vyšvihnout do sedla, když ho kdosi vzal pevně pod paží. Ohřátí] se a pohlédl do usměvavé tváře Zbrklého Mor tona.

„Kam tak naspěch, Hartingu? Neodjíždějte ještě. Chci si s vámi promluvit. Ovšem z dohledu i doslechu takové dámy, jakou je paní Barelayová. Pojďte se se mnou projít dvorem!*'

Harting sě nezmohl na odpor, když ucítil pevný stisk tvrdých prstů Mortonových na své paži. Sevřel jen pevně rty. II ďasa, tak to tedy přece prohrál! Jak mohl na Zbrklého,nádobro zapomenout? Jak se mohl dát tak hlouDČ umést vzrušením dařícího se -útěku! Vždyť mu teď bylo jasné, že to otevřené okno bylo jen důvtipnou pastí, na něho nalíčenou.

Ve dveřích stáje zahlédl černého Jímá. Opíral se o dlouhou pušku a divoce se šklebil, když viděl, jak se bezmocný Ilarting dává Zbrklým vést někam dozadu za kůlny,

„Ani ve snu mí nenapadlo, Hartingu, že ve vás poznám nakonec ,Podpisového Jackab Oh, zachvěl jste se?“ hovořil Morton klidně v chůzi. „Tedy se na mne pamatujete. Bylo to asi před třemi lety v Albuquer-que, Také tam jste padělal dovedně řadu podpisů. Vaše podvody stály tam šest poctivých mužů život. Ztratil jste se mi tehdy s ocí a jen zázrakem ušel jste zaslouženému trestu. Nu, jsem rád, že jsem se s vámi ještě jednou setkal. Dokončím, co jsem tehdy před třemi roky již nemohl splnit!*'

Odhalený podvodník se nezmohl ani na slovo. Sevřel jen pevněji rty. až mu svalv ve tvářích křečovitě ztuhly. Tak spolu došli až za stáje a kůlny. Tam se Zbrklý na jednou zastavil a pustil HarHugovu paži.

„Teď si také dovedu představit, proč právě vy jste měl takový zájem 11a torn, abych byl v Tule Dumpu lynehován, .Podpisový Jacku*. Nu, nic si z toho všeho, co vám povídám, nedělejte! Prohra je také hra! Vzmužte se a ustupte do vzdálenosti, z jaké se vám nejlépe střílí!“

Podmračený podvodník ustoupil o tři kroky.

„Vzchopte se! Žil jste celý život jako ničema a zbabělec. af se o vás aspoň vypráví, že jste zemřel jako muž. Dám vám příležitost k poctivému souboji, jakého si ani nezasluhujete! A dám vám také náskok! Máte právo začít! Nu?!¹¹

Podpisový Jack olízl své suché rty. Chápal, že stojí na konci své ničemné stezky životem. Prohrál! Nadobro prohrál. Měl se nyní snad zhroutit, vzdát, a skončit pak v oprátce? Ne! To byla smrt v střeleckém souboji přece příjemnější! A při tom byla tu přece

ještě naděje. Oh, je-li soupeřem Zbrklý Morton, pak naděje jen velmi slabá, ale — jediná!

Švihl rukou k pouzdru u pravého boku. Svíral již rukověť svého revolveru pevně v ruce, vytáhl jej již z pouzdra usměvavý Morton však dosud nehnul ani prstem. V Jackových očích zasvitlo. Jeho naděje vzrostla. Trhl rukou.

Zbrklý Morton učinil bleskový pohyb. Tak rychlý, že jej bylo možno okem sotva postihnout. Jackův revolver mířil ještě někam do země, když oba jeho six-shootery krátce štěkly.

Harting-Podpisový Jack vytřeštil oči v bezmezném posledním údivu. Chladný revolver vypadl mu z ruky, bez hlesu zřítil se k zemi jak poďtatý strom.

Zbrklý Morton klidně vyfoukl dým z hlavni svých zbraní a zasunul je do pouzder. Na svého soupeře již nepohlédl.

Když obcházel opět stáje, střetl se s Redem Wernerem. který mu běžel vstříc.

„Vyřízen?" optal se krátce.

„Je to odbyto, Rede! Můžeme jít. Jsme tu hotovi!"

Ve dveřích hlavní budovy spatřil paní Barclayovou. Byla dosud stejně bledá a vzrušená, její černé oči se však zdály přece o poznání veselejší.

„Ještě něco, Warnere!‘‘ zavolala za vzdalujícími se muži. „Kde je Jane?"

„Buďte bez starosti, madam! Je nyní jistě již v dobrých rukou!"

Paní Barelayová si oddechla. Zdálo se, že jí v tu chvíli dokonce ruměnce vyskočily na bledé tváře.

Hleděla dlouho a nehnuté jedním směrem, i když již oba muži dávno jí zmizeli z dohledu. Vteřina za vteřinou, minuta za minutou míjela, a ona stála dosud nehybně na svém místě. Byla zamyšlena? Či čekala?

Dočkala se konečně. Od Prašných skal přijížděli jak s větřena o závod dva jezdci. Úsměv na její tváři stal se hlubším. Oči jí opět zvlhly. Nabrala dech a vydechla dlouze teprve, když jí Jane padla do náruče.

Ace Lamb stál opodál, mačkal širák rozpačitě v rukou a cekal, až si ho také paní povšimne.

„Nalezl jsem a přivezl miss Jane, madam! Warner a Zbrklý mi pověděli, kde ji mám hledat. Čekali na mne na pokraji hor. Nu, měl jsem pak s těmi dvěma muži, kteří miss unesli, -snadnou práci. Jsou vyřízeni. madam!"

Zavrávoral poněkud po těch slovech a opřel se o zábradlí verandy. Jane Barelayová k němu poděšena přistoupila.

„Vy jste raněn, Ace?!“

„Jeden z těcli ničemů měl u sebe ještě nůž, o kterém jsem neměl tušení, miss, dostal však přesto, co mu patřilo. Nic mu nebyl platný! — Nestojí ta ranka za řeč. Ne, je to jen ..."

Skutečnost usvědčila ho však ze lži. Omdlel náhle a Jane jen s námahou ho držela v náruči.

,.Jíme, pospěš sem!" zavolala na černocha, který dosud s puškou v ruce přihlížel dojemné scéně šťastného shledání na verandě. „Pospěš! Pojď mi pomoc Ace dooravit na lůžko! Je raněn!"

Jim odhodil pušku a jeho bosé nohy zatleskaly o zem, jak se rozběhl splnit přání té dobré miss, která se mu vrátila.

„Pak si osedláš kouě a pojedeš do Tule Dumpu pro lékaře, Jíme!"

XII f.

„Není s vámi rozumná řeč, Zbrklý!“

isg Jane seděla na svém oblíbeném lehátku v zahradě za hlavní budovou a pozorovala se zájmem hru vrabčíků ve větvích mladé jabloně.

Oh, cítila se opět šťastna. Zdálo se jí, že slunečko svítí pro ni zase jasněji a tepleji. Připadalo jí, jako by se byla z nějakého ošklivého, dlouhého snu probudila opět do růžové skutečnosti.

Pravda, ztrátu drahého otce nemohl jí nikdo nahradit. Ta rána sice hodně pálila v srdci, ale Jane si rozumně uvědomovala, že je nezbytné, aby jednou pře-bolela. Proto pociťovala čistou, nezkalenou radost nad skutečností, že se její matka nečekaně uzdravuje z dlouhé a vleklé choroby. Ano matce se vracelo zdraví. Nebylo to neuvěřitelně radostné?

1 se vším ostatním, co se s ní a kolem ní dělo, mohla být nyní spokojena. „Hvězda B“ byla zachráněna ze spárů padoucha Hartinga. Notář Lawers, starý poctivec, kterému svěřila s matkou konečné urovnání otcovy záležitosti, ji ujistil, že dostane zpět vše, oč ji chtěl Harting připravit, dokonce s úroky.

Nu, a Ace Lamb se také již uzdravoval ze svého poranění. Bodná rána nožem, kterou měl v zádech, ukázala se málo hlubokou, aby mohla ohrozit jeho život. Byl sice ještě upoután na lůžko, lékař ji však ubezpečil, že za čtrnáct dnů bude opět ve sedle. Co tedy chybělo ještě k její dokonalé spokojenosti?

Nějaký jezdec projížděl vraty dvora a zastavil před plotem zahrádky. Tváře Janiny zrudly jak pivoňky, když naň pohlédla. Vždyť to byl Zbrklý Morton! Smekl stetson a hluboce se uklonil v sedle.

„Pojďte jen dále, pane Mortone! Jsem šťastna, že vás mohu uvítat na Jdvězdě B‘. Vstupte sem. Je tu tak krásně v tomto koutku zahrádky!"

Zbrklý Morton, vymydlený a nažehlený ještě více než jindy, nedal se dvakrát zvát. Stiskl pevně ručku, kterou mu Jane podala.

„Jsem ráda, že jste k nám přijel a že vám mohu konečně poděkovat za vše to, eo jste pro mne učinil. Ano! Vím, že nerad slyšíte díky, ale bez vás byla bych bývala zničena. A pak ještě prosím za omluvu. Víte, za ty urážky, které jsem vám vmetla ve tvář při prvém našem setkání tam v horách .. .“

Morton, utápějící se, jako tehdy v horách, v dívčiných violkových očích, přerušil Jane.

„Zapomeňte na díky a omluvy, miss Jane! Pro ty jsem si nepřijel. Dostal jsem však tehdy váš slib, že mne přijmete do svého mužstva, dokáži-li, že nejsem vrahem vašeho pana otce. Dokázal jsem to již!"

„A já budu ráda, že vás mohu do svého mužstva přijmout, Mortone!" ubezpečila ho dívka se zářícíma očima.

Morton chopil se znovu její ručky a dívka mu ji ponechala. lnů. Zbrklý šel nejraději vždy přímo a rychle za svým cílem.

„Miss Jane!" pokračoval měkce a s hlasem podivně se chvějícím. „Vím, že ode dne vašeho hlubokého smutku neuplynula ještě dosti dlouhá doba, abych mohl vám položit jednu svou otázku přímo. Přesto však smím se snad již teď zeptat aspoň tolik... Mohu doufat, že naleznu své místo také ve vašem srdci?"

Morton dobře postřehl, jak se v krásných očích dívčiných cosi Jámě. Pokračoval s ještě větší vroucností.

„Mohu doufat, až k vám jednou přijdu s tou svou