Psinec
 
Left
 
 
I
 
Ned Beaumont, vyrušený při snídani v posteli, zvolal: „Račte,“ a když se pak dveře na chodbu otevřely a zavřely, řekl: „Ano?“
Hluboký, skuhravý hlas v obývacím pokoji se zeptal: „Kde seš, Nede?“ Než mohl Ned Beaumont odpovědět, objevil se majitel skuhravého hlasu ve dveřích ložnice a pokračoval: „Máš to tu moc fajnový.“ Byl to urostlý mladík s hranatým, zažloutlým obličejem, se širokými ústy s tlustými rty, z nichž mu v koutku visela cigareta, a s veselýma, potměšilýma očima.
„Nazdar, Whisky,“ řekl mu Ned Beaumont. „Rač si posloužit židlí.“
Whisky se rozhlédl po místnosti. „Tomuhle říkám bejvák,“ pravil. Vytáhl cigaretu z koutku úst, a aniž se ohlédl, ukázal cigaretou přes rameno do obývacího pokoje, který měl za zády. „Co ty kufry vedle? Stěhuješ se?“
Ned Beaumont nejdříve důkladně v ústech zpracoval a pak spolkl sousto míchaných vajíček, a teprve pak odpověděl: „Pomýšlím na to.“
Cestou k židli, která stála u postele, Whisky řekl: „Tak?“.
Potom si sedl. „A kam?“
„Možná že do New Yorku.“
„Jak to, možná?“
Ned Beaumont řekl: „No, každopádně mám jízdenku, která platí do New Yorku.“
Whisky oklepal cigaretu na podlahu a dal si ji znova do levého koutku úst. Popotáhl nosem. „Jak dlouho budeš pryč?“
Ned Beaumont zdvihl šálek kávy a podržel ho na poloviční cestě mezi tácem a ústy. Zamyšleně přes něj pohlédl na zažloutlého mladíka. Potom po chvíli řekl: „To není zpáteční lístek,“ a napil se.
Whisky se potměšile zadíval na Neda Beaumonta, jedno tmavé oko úplně zavřel, druhé se proměnilo v tenký černý záblesk. Vyndal si cigaretu z úst a znova ji oklepal na podlahu. Skuhravý hlas zazněl naléhavě: „Co kdyby sis promluvil se Shadem, než odjedeš?“ navrhl.
Ned Beaumont postavil šálek na tác a usmál se. Řekl: „Nejsme se Shadem takoví přátelé, aby ho to urazilo, když odjedu bez rozloučení.“
Whisky řekl: „O to nejde.“
Ned Beaumont zvedl tác z klína a položil ho na noční stolek. Obrátil se na bok a opřel se loktem o polštáře. Přitáhl si pokrývku k bradě. Pak se zeptal: „A o co jde?“
„Jde o to, že nikde nestojí psáno, že ty a Shad byste spolu nemohli udělat kšeft.“
Ned Beaumont zavrtěl hlavou. „Pochybuju.“
„A nepleteš se někdy?“ naléhal Whisky.
„Ale jistě,“ připustil muž v posteli. „Jednou, někdy v roce 1912, jsem se splet. Už nevím, o co tenkrát šlo.“
Whisky se zvedl a zamáčkl cigaretu do jednoho z talířků na tácu. Zůstal stát u postele, blízko nočního stolku, a řekl: „Proč to neprubneš, Nede?“
Ned Beaumont pokrčil čelo: „Mám dojem, že by to byla ztráta času, Whisky. Pochybuju, že bysme se s Shadem snesli.“
Whisky do sebe s hlasitým sykotem vtáhl vzduch. Pokleslé koutky tlustých rtů provázely sykot pohrdavým výrazem. „Shad si myslí, že jo,“ pravil.
Ned Beaumont široce otevřel oči. „Tak?“ zeptal se. „On tě sem poslal?“
„Sakra, to je jasný, ne?“ řekl Whisky. „Přece si nemyslíš, že bych tu takhle mlátil hubou, kdyby mě sem neposlal.“
Ned Beaumont oči opět přivřel a zeptal se: „A proč?“
„Protože si myslí, že byste vy dva mohli spolu udělat kšeft.“
„Chtěl jsem říct,“ vysvětlil Ned Beaumont, „proč si myslí, že bych s ním chtěl dělat kšefty?“
Whisky se zatvářil znechuceně. „Chceš si ze mě dělat šprťouchlata, Nede?“ zeptal se.
„Ne.“
„Tak pro Kristovy drahý rány, to ti nedošlo, že si celý město povídá, jak jste se včera u Pipa Carsona posekali s Paulem?“
Ned Beaumont kývl. „Tak tak je to,“ řekl tiše, jakoby pro sebe.
„Tak je to,“ ujistil ho muž se skuhravým hlasem. „A Shad se náhodou dověděl, že jste se chytli kvůli tomu, že podle tebe měl Paul nechat Shadovy podniky na pokoji. Takže máš u Shada voko a záleží jen na tobě, abys nebyl pitomec.“
Ned Beaumont řekl zamyšleně: „Já nevím. Nejradši bych odsud vypad a vrátil se do velkoměsta.“
„Nebuď pitomec,“ zaskuhral Whisky. „Velkoměsto ti do voleb neuteče. Zůstaň tady. Víš přece, že Shad má plnou prkenici a dovede pustit chlup, když mu jde o to pobít Madviga. Zůstaň tu, a dostaneš se k lizu.“
„No,“ řekl Ned Beaumont pomalu, „konečně neuškodí si s ním o tom promluvit.“
„To ti bůh řek, že ne,“ řekl Whisky od srdce. „Zapni si plenky, a už ať jsme u něj.“
Ned Beaumont řekl: „To je fakt,“ a vstal z postele.
 
 
II
 
Shad O’Rory vstal a uklonil se. „Jsem rád, že tě vidím, Beaumonte,“ řekl. „Klobouk a kabát si dej, kam chceš.“ Ruku mu nepodal.
Ned Beaumont řekl: „Dobrýtro,“ a začal si svlékat svrchník.
Whisky mezi dveřmi řekl: „No, však my se ještě uvidíme, pánové.“
O’Rory řekl: „Ano, jistě,“ a Whisky vyšel pozpátku z místnosti a zavřel za sebou dveře.
Ned Beaumont si hodil kabát přes opěradlo pohovky, klobouk položil na kabát a sedl si vedle. Bez zvědavosti pohlédl na O’Roryho.
O’Rory se mezitím opět usadil v křesle, v rozložitém kusu nábytku s mohutným, temně vínovým a zlatým polstrováním. Dal si nohu přes nohu a na kolena si položil ruce tak, že se špičkami prstů dotýkaly. Hezky utvářenou hlavu nechal klesnout na prsa a šedomodrýma očima se zpod obočí zadíval na Neda Beaumonta. Řekl příjemně modulovaným irským hlasem: „Jsem ti něco dlužen za to, žes chtěl Paulovi rozmluvit –“
„Nejseš,“ řekl Ned Beaumont.
O’Rory se zeptal: „Nejsem?“
„Ne. Táh jsem tehdá s ním. Radil jsem mu to pro jeho vlastní dobro. Podle mého názoru vsadil na špatnou kartu.“
O’Rory se lehce usmál. „Však to pozná, než s ním budu hotov,“ řekl. Chvíli mezi nimi zavládlo mlčení. O’Rory seděl napůl zabořen do křesla a usmíval se na Neda Beaumonta. Ned Beaumont seděl na pohovce a hleděl na O’Roryho očima, na nichž nebylo znát, co si myslí.
Mlčení přerušil O’Rory otázkou: „Kolik ti toho Whisky řek?“
„Neřek mi nic. Povídal, že se mnou chceš mluvit.“
„Pokud jde o to, nelhal,“ řekl O’Rory. Přestal se dotýkat špičkami prstů jedné ruky špiček prstů druhé a hřbet jedné útlé ruky si pohladil dlaní druhé. „Je to pravda, že jste se s Paulem ve všem a nadobro rozešli?“
„Myslel jsem, že to víš,“ odpověděl Ned Beaumont. „Myslel jsem, žes proto pro mě poslal.“
„Slyšel jsem to,“ řekl O’Rory, „ale to není vždycky jedno a to samé. Cos zamýšlel teď dělat?“
„Mám v kapse lístek do New Yorku a kufry mám sbalené.“
O’Rory zvedl ruku a přihladil si hladké bílé vlasy. „Tys vlastně přišel z New Yorku, že?“
„Jakživ jsem nikomu neřek, odkud jsem sem přišel.“
O’Rory si přestal uhlazovat vlasy a ohradil se jemným gestem ruky. „Přece si nemyslíš, že jsem z těch, kterým vadí, odkud kdo přijde, že ne?“ zeptal se.
Ned Beaumont neřekl nic.
Bělovlasý muž řekl: „Ale vadí mi, že chceš odejet, a jestli dosáhnu svého, jak bych chtěl, nějaký čas do žádného New Yorku nepojedeš. Nenapadlo tě, že by sis tady možná přesto přese všechno moh hezky vydělat?“
„Nenapadlo,“ řekl Ned Beaumont, „totiž, dokud se neobjevil Whisky.“
„A co tě napadá teď?“
„Nevím, o co jde. Čekám, co mi chceš říct.“
O’Rory se znovu pohladil po vlasech. Modrošedé oči hleděly přátelsky a mazaně. Zeptal se: „Jak dlouho tu bydlíš?“
„Rok a čtvrt.“
„A jak dlouho jste byli s Paulem jedna ruka?“
„Rok.“
O’Rory přikývl. „Ledacos asi o něm víš,“ řekl.
„To vím.“
O’Rory řekl: „Víš asi ledacos, co by se mi mohlo hodit.“
Ned Beaumont řekl zpříma: „Vyjádři se.“
O’Rory se zdvihl z hlubin svého křesla a přešel ke dveřím naproti těm, jimiž prve vstoupil Ned Beaumont. Když ty dveře otevřel, vkolébal se dovnitř obrovský anglický buldok. O’Rory se vrátil do křesla. Pes ulehl na kobereček před vínovým a zlatým křeslem a upřel mrzuté oči vzhůru na svého pána.
O’Rory řekl: „Jednu věc ti můžu nabídnout: příležitost pořádně si na Paulovi zchladit žáhu.“
Ned Beaumont řekl: „O to mi vůbec nejde.“
„Ne?“
„Co se mě týče, jsme si kvit.“
O’Rory zdvihl hlavu. Tiše se zeptal: „A ty bys nechtěl udělat nic, co by mu uškodilo?“
„To jsem neřek,“ odpověděl Ned Beaumont poněkud podrážděně. „Nevadí mi, když mu uškodím, ale to můžu udělat, kdy se mi zachce a na vlastní pěst, a nerad bych, aby sis myslel, že mi prokazuješ bůhvíjakou službu, když mi k tomu dáváš příležitost.“
O’Rory přívětivě zakýval hlavou. „To se mi hodí,“ řekl, „jen když mu to uškodí. Proč odkrouhnul mladého Henryho?“
Ned Beaumont se zasmál. „Tak pomalu,“ řekl. „Ještě ses nevyjádřil. To je hezký pejsek. Kolik mu je?“
„Sedm. Už stárne.“ O’Rory natáhl nohu a špičkou boty podrbal psa na čumáku. Pes netečně zavrtěl ocasem. „Co bys řek tomuhle: Po volbách ti přiklepnu bezvadnou hernu, jakou v tomhle státě ještě neviděli, a s tou si budeš moct dělat, co budeš chtít, s veškerou ochranou, o jaké se ti ani nezdá.“
„Tahle nabídka má ovšem háček,“ řekl Ned Beaumont poněkud znuděně. „Jestli vyhraješ. A stejně nevím, jestli budu mít náladu tu po volbách zůstat, anebo vůbec do voleb.“
O’Rory přestal drbat psa špičkou boty na čumáku. Znova pohlédl na Neda Beaumonta, zasněně se usmál a zeptal se: „Ty si myslíš, že ty volby nevyhrajeme?“
Ned Beaumont se usmál. „Netroufneš si na to vsadit jedna ku jedné.“
O’Rory se nepřestal zasněně usmívat a položil Nedu Beaumontovi další otázku: „Ty se do spolupráce se mnou zrovna dvakrát neženeš, co, Beaumonte?“
„Ne.“ Ned Beaumont se zvedl a sebral klobouk. „Můj nápad to nebyl.“ Řekl to nedbale a tvářil se přitom zdvořile a bezvýrazně. „Říkal jsem Whiskymu, že to bude jen ztráta času.“ Sáhl po svrchníku.
Bělovlasý muž řekl: „Posaď se. Ještě jsme neskončili, nemyslíš? A než domluvíme, třeba z toho něco vyleze.“
Ned Beaumont zaváhal, slabě pokrčil rameny, sundal si klobouk, položil klobouk i plášť na pohovku a usedl vedle nich.
O’Rory řekl: „Dám ti deset táců na ruku, jestli potáhneš s náma, a dalších deset hned po volbách, jestli pobijem Paula, a ta nabídka ohledně herny platí dál; buď ji vemeš, nebo nevemeš, jak budeš chtít.“
Ned Beaumont našpulil rty a zpod svraštěného obočí se ponuře a upřeně zadíval na O’Roryho. „Chceš pochopitelně, abych na něj prásknul, co vím,“ řekl.
„Chci, abys zašel do redakce POZOROVATELE a vyklopil na něj všechno, do čeho se namočil – kanalizační smlouvy, co a jak bylo kolem vraždy Taylora Henryho, ten podtrh se Shoemakerem loni v zimě a všechno svinstvo ohledně městské administrativy.“
„Ta kanalizační záležitost je teď už v pořádku,“ řekl Ned Beaumont a pokračoval, jako by měl v hlavě něco jiného: „Nechal plavat zisk, jen aby to nesmrdělo.“
„No dobře,“ připustil O’Rory s ironickou sebedůvěrou. „Ale pořád není v pořádku ta věc s Taylorem Henrym.“
„To ano, na to bysme ho dostali,“ řekl Ned Beaumont zamračeně. „Ale nevím, jestli bysme mohli použít toho Shoemakera,“ – zaváhal – „abych se nevez s sebou.“
„Sakra to ne, to rozhodně ne,“ řekl rychle O’Rory. „Tak to škrtáme. Co nám ještě zbývá?“
„Možná že něco by šlo podniknout s tím prodloužením licenční lhůty pro společnost pro pouliční dopravu a s tím loňským malérem v Okresní pokladně. Nejdřív se na to ale budem muset kouknout trochu zblízka.“
„Vyplatí se nám to oběma,“ řekl O’Rory. „Nařídím Hinklovi – to je jeden chlápek z POZOROVATELE – aby tomu dal nějakou formu. Stačí, když mu naleješ rozumy, a on už to sepíše. Můžeme začít s aférkou Taylora Henryho. Tu máme jako na dlani.“
Ned Beaumont si přihladil knírek nehtem palce a zabručel: „Snad.“
Shad O’Rory se zasmál: „Chceš říct, že bysme měli začít s těma deseti tisíci dolarů?“ zeptal se. „Na tom něco je.“ Vstal a přešel ke dveřím, které prve otevřel psovi. Otevřel je, vyšel ven a zavřel za sebou. Pes se nezvedl, zůstal ležet u zlatého a vínového křesla.
Ned Beaumont si zapálil doutník. Pes k němu otočil hlavu a zadíval se na něho.
O’Rory se vrátil s tlustým svazkem zelených stodolarových bankovek, sepjatých páskou z balicího papíru, na níž modrým inkoustem stálo: $10 000. Praštil svazkem o dlaň druhé ruky a řekl: „Hinkle je vedle. Řek jsem mu, aby přišel.“
Ned Beaumont se zamračil. „Měl by mi popřát trochu času, abych si to srovnal v hlavě.“
„Vyklop to Hinklovi tak, jak ti to slina na jazyk přinese. On už to srovná.“
Ned Beaumont přikývl. Vyfoukl tabákový kouř a řekl: „Ano, to bych moh.“
O’Rory mu podal svazek papírových peněz.
Ned Beaumont řekl: „Díky,“ a strčil je do vnitřní kapsy saka. Sako se mu tím na plochých prsou vyboulilo.
Shad O’Rory řekl: „Poděkovat můžeme jeden druhému,“ a vrátil se do svého křesla.
Ned Beaumont si vyndal doutník z úst. „Něco mi napadlo. Musím ti to povědět, než to zapomenu,“ řekl. „Hodit vraždu toho Westa na krk Waltu Ivansovi, to Paulovi neuškodí tolik, jako když to necháme, jak to je.“
O’Rory na chvilku zvědavě spočinul pohledem na Nedu Beaumontovi a teprve pak se zeptal: „Proč?“
„Paul zařídí, že alibi z klubu mu nebude nic platné.“
„Chceš říct, že poručí mládencům, aby zapomněli, že tam Ivans byl?“
„Ano.“
O’Rory lehce mlaskl a zeptal se: „Jak na to přišel, že to chci s Ivansem zafixlovat?“
„No, domysleli jsme si to.“
O’Rory se usmál. „Chceš říct: ty sis to domyslel,“ pravil. „Paulovi to v mozkovně tak nefunguje.“
Ned Beaumont se skromně zašklebil a zeptal se: „Jaký podfuk jste to na něho vlastně chystali?“
O’Rory se zachechtal. „Poslali jsme našeho policajta do Braywoodu, aby koupil bouchačky, z kterých se střílelo.“ Najednou tvrdě pohlédl na Neda Beaumonta a šedomodré oči mu zpozorněly. Potom v nich zase zasvitla dobrá nálada a O’Rory řekl: „Jenomže to už vlastně není žádný sólokapr, když si teď Paul umanul, že se kvůli tomu bude rvát. Ale právě proto do mě začal rejpat, že?“
„Ano,“ pověděl mu Ned Beaumont. „I když dřív nebo později by to stejně tak dopadlo. Paul si myslí, že tě tu etabloval a že máš zůstat pod jeho ochrannými křídly, a ne růst tak, abys ho moh pobít.“
O’Rory se slabounce usmál. „Může se spolehnout, že toho jednou bude litovat, že mě tu kdy etabloval,“ pronesl. „Může –“
Dveře se otevřely a vstoupil jakýsi muž. Byl to mladík ve vytahaných šedivých šatech. Měl velmi veliký nos a uši. Neurčitě hnědé vlasy potřebovaly holiče a v poněkud ukoptěném obličeji byly vrásky příliš hluboké na mladíkova léta.
„Tak pojď, Hinkle,“ řekl O’Rory. „Tohle je Beaumont. Ten ti naleje rozumy. Až to dáš dohromady, chci se na to kouknout a první pralinku vrazíme do zítřejších novin.“
Hinkle se usmál, vycenil zkažené zuby a zamumlal na Neda Beaumonta jakousi nesrozumitelnou zdvořilost. Ned Beaumont vstal a řekl: „Výborně. Půjdem ke mně a dáme se do práce.“
O’Rory zavrtěl hlavou. „Bude lepší, když zůstanete tady,“ řekl.
Ned Beaumont sebral kabát a klobouk, usmál se a řekl: „Bohužel, čekám pár telefonů a tak. Hinkle, vemte si klobouk.“
Hinkle se zatvářil poděšeně a zůstal beze slova stát.
O’Rory řekl: „Budeš muset zůstat tady, Beaumonte. Nemůžem si dovolit, aby se ti něco stalo. Tady nad tebou držíme ochrannou ruku.“
Ned Beaumont se usmál, jak nejlíp uměl. „Jestli máš strach o ty peníze –“ sáhl si pod kabát a vytáhl svazek bankovek, „– můžeš si je nechat, dokud nevyklopím, co vím.“
„Nemám strach o nic,“ řekl O’Rory klidně. „Ale jestli se Paul doví, že ses spřáh se mnou, začne ti tu hořet koudel a já nechci riskovat, že tě někdo odkrouhne.“
„To už budeš muset riskovat,“ řekl Ned Beaumont. „Já jdu.“
O’Rory řekl: „Nejdeš.“
Ned Beaumont řekl: „Jdu.“
Hinkle se rychle obrátil a odešel z místnosti.
Ned Beaumont se obrátil a vykročil k druhým dveřím, k těm, jimiž prve vešel, a kráčel rovně jako svíce, nespěchal.
O’Rory řekl něco buldokovi, který mu ležel u nohou. Pes se kvapně a neohrabaně zvedl a odkolébal se kolem Neda Beaumonta ke dveřím. Zůstal před nimi stát na široce roztažených nožičkách a mrzutě pohlédl na Neda Beaumonta.
Ned Beaumont se usmál sevřenými ústy a obrátil se na O’Roryho. V ruce držel balíček se stodolarovými bankovkami. Zdvihl ruku, řekl: „Víš, kam si to můžeš strčit,“ a hodil balíčkem bankovek po O’Rorym.
Jak máchl rukou, buldok nemotorně vyskočil a chňapl po ní. Sevřel Neda Beaumonta čelistmi v zápěstí. Úder otočil Nedem Beaumontem doleva, až klesl na jedno koleno a ruku svěsil k podlaze, aby ulehčil váze psova těla.
Shad O’Rory se zvedl z křesla a přešel ke dveřím, jimiž předtím vstoupil Hinkle. Otevřel je a řekl: „Pojďte sem na moment.“ Potom přistoupil k Nedu Beaumontovi, který pořád klečel na jedné noze a pokoušel se podvolovat psovi, který ho tahal za ruku. Pes téměř ležel na břiše, vzpíral se na všech čtyřech a ruku nepouštěl.
Do pokoje vstoupil Whisky ještě se dvěma muži. Jeden z nich byl ten křivonohý, opici podobný chlap, který tehdy doprovázel Shada O’Roryho do klubu „Srub“. Druhý byl devatenácti nebo dvacetiletý mladík s pískově žlutými vlasy, podsaditý, růžolící a zachmuřený. Zachmuřený mládenec Neda Beaumonta obešel a postavil se mezi něho a dveře. Křivonohý rváč chytil Neda Beaumonta pravičkou za levou ruku, za tu, kterou nedržel pes. Whisky se zastavil na půl cesty mezi Nedem Beaumontem a druhými dveřmi.
Potom řekl O’Rory psovi: „Patty.“
Pes pustil Nedu Beaumontovi zápěstí a odkolébal se k pánovi.
Ned Beaumont vstal. Byl bledý a na obličeji se mu perlil pot. Pohlédl na svůj roztrhaný rukáv, na zápěstí a na krev, která mu stékala po ruce. Ruka se mu chvěla.
O’Rory pravil libozvučným irským hlasem: „Říkal sis o to.“
Ned Beaumont zdvihl oči od svého zápěstí a pohlédl na bělovlasého muže. „Ano,“ pravil. „A budete se muset činit trochu víc, abyste mě tu udrželi.“
 
 
III
 
Ned Beaumont otevřel oči a zasténal.
Růžolící mládenec s pískově žlutými vlasy se ohlédl přes rameno a zavrčel: „Zavři klapačku, mizero.“
Muž podobný opici řekl: „Nech ho, Rusty. Třeba zas zkusí frnknout a bude nějaká zábava.“ Zašklebil se na oteklé kotníčky svých prstů. „Rozdávej.“
Ned Beaumont zamumlal cosi o Fedince a posadil se. Seděl na úzké posteli bez jakýchkoliv přikrývek nebo prostěradel. Na holé matraci byly krvavé skvrny. Obličej měl napuchlý, plný šrámů a krve. Uschlá krev mu přilepila košili k zápěstí, kam ho kousl pes, a celá ruka byla potažena strupem zasychající krve. Ned Beaumont byl v malé žlutě a bíle vymalované ložnici, zařízené, kromě postele, dvěma židlemi, stolem, prádelníkem, nástěnným zrcadlem a třemi francouzskými rytinami v bílých rámečkách. Naproti nohám postele zely otevřené dveře, jimiž bylo vidět vnitřek bíle vykachlíčkované koupelny. Z místnosti vedly ještě jedny dveře, ale ty byly zavřené. Okna místnost neměla.
Muž podobný opici a růžolící mládenec s pískově žlutými vlasy seděli na židlích a hráli u stolu karty. Na stole leželo asi dvacet dolarů v papírových bankovkách a stříbrných mincích.
Ned Beaumont upřel hnědé oči, z nichž matně žhnula nenávist, přicházející z velké hloubky, na oba karbaníky a pokusil se vstát z postele. Vstát z postele byl pro něho nesnadný výkon. Pravá ruka mu visela bezvládně podél těla. Nohy si musel levou rukou jednu po druhé přehodit přes okraj postele, dvakrát se přitom překotil na bok a do sedu na posteli se musel vzepřít pomocí levé paže.
Muž podobný opici se po něm od karet zlomyslně ohlédl a humorně se zeptal: „Jak ti to jde, kamarádíčku?“ Jinak ho ti dva u stolu nechávali na pokoji.
Konečně se, celý roztřesený, postavil na nohy vedle postele. Levou rukou se přidržel a došel až na konec postele. Tam se s námahou vztyčil, upřeně se zadíval na svůj cíl a vrhl se k zavřeným dveřím. Když byl skoro u nich, zakopl a klesl na kolena, máchl zoufale levou rukou po klice, uchopil ji, přitáhl se a opět vstal.
V té chvíli položil muž podobný opici karty opatrně na stůl a řekl: „No tak.“ Odhalil pozoruhodně krásné bílé zuby a v úšklebku dost širokém, aby bylo zřejmé, že to nejsou jeho vlastní zuby, přistoupil k Nedu Beaumontovi a stanul vedle něho.
Ned Beaumont škubal klikou.
Muž podobný opici řekl: „Ale no tak, Houdini [Pozn. překl.: V Americe nesmírně populární profesionální kouzelník, jehož specialitou byly úniky z uzavřených a všemožné zajištěných prostor a místností.],“ a vší silou udeřil Neda Beaumonta pěstí do obličeje.
Rána odhodila Neda Beaumonta ke stěně. Narazil na ni nejdřív hlavou, teprve potom na ni dopadl celou plochou zad a sklouzl po ní na podlahu.
Růžolící Rusty, který zůstal sedět u stolu s kartami v ruce, řekl ponuře, ale nevzrušeně: „Ježíš, Jeffe, vždyť ho odrovnáš.“
Jeff řekl: „Toho?“ Naznačil, o koho jde, tím, že muže ležícího mu u nohou kopl, nijak zvlášť silně, do stehna. „Toho nejde odrovnat. Má zdravej kořínek. Je jako pařez. Ten to má rád.“ Sehnul se, popadl muže ležícího v bezvědomí za klopy kabátu, přitáhl si ho k sobě, až zas klečel, zeptal se: „Že to máš rád, milánku?“ jednou rukou si ho přidržel vkleče a druhou, zaťatou v pěst, ho udeřil do obličeje.
Zvenčí někdo zaremploval klikou.
Jeff zvolal: „Kdo je?“
Ozval se příjemný hlas Shada O’Roryho: „Já.“
Jeff odvlekl Neda Beaumonta kousek ode dveří, aby šly otevřít, hodil ho na podlahu a odemkl dveře klíčem, který vytáhl z kapsy.
Vešli O’Rory s Whiskym. O’Rory pohlédl na muže na podlaze, potom na Jeffa a konečně na Rustyho. Modrošedé oči měl zastřené. Když promluvil, otočil se na Rustyho: „To ho Jeff zfackoval jen tak pro legraci?“
Růžolící mládenec zavrtěl hlavou. „Tenhleten Beaumont je pěkná svině,“ řekl zasmušile. „Vždycky když přijde k sobě, sebere se a začne nějakou neplechu.“
„Nechci, aby zaklepal bačkorama, aspoň zatím ne,“ řekl O’Rory. Pohlédl na ležícího Neda Beaumonta. „Zkuste ho zas probudit. Chci si s ním pohovořit.“
Rusty se zvedl od stolu. „To nevím,“ řekl. „Je v limbu, ale pořádně.“
Jeff projevil víc optimismu. „Maličkost,“ řekl. „Ukážu ti jak. Vem ho za nohy, Rusty.“ Sám popadl Neda Beaumonta oběma rukama v podpaží.
Odnesli omdlelého do koupelny a položili ho do vany. Jeff dal do odtoku zátku a z kohoutku i ze sprchy nahoře pustil studenou vodu. „Po tomhle za moment vyskočí a začne si prozpěvovat,“ zaprorokoval.
Pět minut nato ho, promočeného na kůži, vytáhli z vany, postavili ho na nohy a on dokázal stát. Odvedli ho zpátky do ložnice. O’Rory seděl na jedné z obou židlí a kouřil cigaretu. Whisky byl pryč.
„Položte ho do postele,“ nařídil O’Rory.
Jeff a Rusty odvedli svého svěřence k posteli, otočili ho čelem vzad a násilím ho posadili na postel. Když ho pustili, svalil se naznak na matraci. Znova ho popadli za ruce, posadili ho a Jeff ho plácl přes rozbitý obličej se slovy: „Tak honem, ty Šípková Růženko, probuď se.“
„Takhle se ti zrovna probudí,“ zabručel ponurý Rusty.
„Myslíš že ne?“ zeptal se Jeff vesele a znova Neda Beaumonta plácl.
Ned Beaumont otevřel jedno oko, to, které nebylo tak oteklé, aby nešlo otevřít.
O’Rory řekl: „Beaumonte.“
Ned Beaumont zdvihl hlavu a pokusil se rozhlédnout po místnosti, ale z jeho výrazu naprosto nebylo možno soudit, že Shada O’Roryho vidí.
O’Rory se zvedl ze židle, postavil se před Neda Beaumonta a shýbl se k němu, až měl obličej jen několik centimetrů od obličeje Beaumontova. Zeptal se: „Slyšíš mě, Beaumonte?“
Jedním otevřeným okem se Ned Beaumont podíval tupě a nenávistně O’Rorymu do očí.
O’Rory řekl: „Já jsem O’Rory, Beaumonte. Slyšíš, co ti říkám?“
Ned Beaumont s obtížemi pohnul naběhlými rty a chraptivě pronesl: „Ano.“
O’Rory řekl: „Dobře. Tak si poslechni, co ti chci povědět. Vyklopíš všechno, co víš na Paula.“ Mluvil velmi zřetelně, aniž pozvedl hles, aniž ten hlas postrádal cokoliv z obvyklé libozvučnosti. „Třeba si myslíš, že nevyklopíš, ale vyklopíš. Hoši na tobě budou pracovat tak dlouho, dokud to neuděláš. Rozumíš mi?“
Ned Beaumont se usmál. Stav jeho obličeje proměnil ten úsměv v strašlivý škleb. Řekl. „Vyklopím starou belu.“
O’Rory ucouvl a řekl: „Zapracujte na něm.“
Rusty zaváhal, ale Jeff srazil Nedu Beaumontovi ruku, kterou pozvedl k obraně, povalil ho na postel a vrhl se na něho. „Něco si vyzkouším.“ Podebral Nedovi nohy a hodil je na postel. Sklonil se nad Neda Beaumonta a oběma rukama do něho bušil.
Nedovo tělo a ruce sebou křečovitě škubaly a třikrát zasténal. Pak zůstal ležet bez hnutí.
Jeff se narovnal, sundal ruce z muže na posteli. Těžce oddychoval opičáckými ústy. Zavrčel a znělo to napůl jako stížnost, napůl jako omluva: „Teďka to nemá cenu. Už je zas v limbu.“
 
 
IV
 
Když Ned Beaumont opět přišel k sobě, byl v místnosti sám. Světlo u stropu svítilo. Dostal se, stejně pracně jako předtím, z postele a přes pokoj ke dveřím. Dveře byly zamčené. Chvíli zkoušel kliku, a vtom se dveře rozlétly a přirazily ho ke stěně.
Do místnosti vešel Jeff ve spodním prádle a bos. „Ty seš přece číslo,“ řekl. „Furt musíš dělat vylomeniny. Copak tě nikdy nepřestane bavit dostávat přes dršku?“
Popadl levačkou Neda Beaumonta za krk, a pravou pěstí ho znova několikrát, ale ne už tak silně, udeřil. Pak ho dotlačil k posteli a hodil ho na ni. „A koukej nějakou chvíli hezky hajat,“ zavrčel.
Ned Beaumont s námahou vylezl z postele a doštrachal se ke dveřím. Zkusil kliku. Pak ustoupil o dva kroky a pokusil se vrhnout se na ně celým tělem, ale dokázal do nich jen vrazit. Zkoušel to znova a znova, dokud je Jeff zas prudce neotevřel.
Jeff řekl: „V životě jsem nepoznal chlápka, kterej by měl tak rád bití a kterýho bych tak rád bil.“ Naklonil se hluboko k jedné straně a mohutným rozmachem až od kolen udeřil Neda Beaumonta pěstí.
Ned Beaumont zůstal stát pěsti v cestě, jako by neviděl. Pěst mu přistála na tváři, takže odletěl přes celou místnost. Dopadl a zůstal ležet bez hnutí. Dvě hodiny nato, když do místnosti vešel Whisky, ležel Ned Beaumont dosud v bezvědomí na podlaze.
Whisky ho probudil vodou z koupelny a pomohl mu do postele. „Mysli trochu,“ řekl mu prosebně. „Tyhle gorily tě zabijou. Nemají z ničeho pojem.“
Mdlým a krvavým okem pohlédl Ned Beaumont mdle na Whiskyho. Dokázal ze sebe vypravit: „Tak ať.“
Potom usnul a spal, dokud ho neprobudil O’Rory, Jeff a Rusty. Odmítl říci O’Rorymu cokoliv o záležitostech Paula Madviga. Vytáhli ho z postele, ztloukli ho, že pozbyl vědomí, a znova ho hodili na postel.
Za několik hodin to opakovali. K jídlu mu nepřinesli nic. Když po jednom takovém bití přišel k sobě a dovlekl se po čtyřech do koupelny, uviděl na podlaze za stojanem na umyvadle úzkou žiletku, celou červenou rzí mnoha měsíců. Plných deset minut trvalo, než ji dostal zpod stojanu, a tucetkrát mu vypadla ze zchromlých prstů, jak ji zvedal z kachlíčkové podlahy. Pokusil se podřezat si krk, ale vyklouzla mu z ruky a dokázal se jenom na třech místech říznout na bradě. Pak se natáhl v koupelně na podlahu a rozvzlykal se, až usnul.
Když znovu procitl, vzchopil se natolik, že se postavil na nohy a zůstal stát. Strčil hlavu do studené vody a vypil čtyři sklenice vody. Z vody se mu udělalo špatně a pak ho roztřásla zimnice. Odešel do ložnice a lehl si na holou, zakrvácenou matraci, ale téměř ihned zase vstal a spěšně a vrávoravě se odpotácel zpátky do koupelny, kde se spustil na všechny čtyři a hledal na podlaze tak dlouho, až našel tu rezavou žiletku. Posadil se na podlahu a strčil žiletku do kapsy u vesty. Jak ji tam dával, dotkl se prsty zapalovače. Vytáhl zapalovač a podíval se na něj. V jediném otevřeném oku mu při tom pohledu bleskl nápad. Nebyl to záblesk, který by svědčil o zdravém rozumu.
Roztřásl se, až začal cvakat zuby, vstal z podlahy v koupelně a vrátil se do ložnice. Při pohledu na noviny pod stolem, u kterého muž podobný opici a ponurý růžolící mládenec hráli prve karty, se drsně zasmál. Noviny roztrhal, zmuchlal a zmačkal, odnesl je ke dveřím a tam je položil na podlahu. Ve všech zásuvkách prádelníku našel po kuse složeného balicího papíru, který přikrýval dno. Zmačkal jej a položil pod dveře k novinám. Žiletkou rozřízl matraci po délce, vytáhl z ní plné hrsti hrubé šedivé bavlny a nanosil to ke dveřím. Už se netřásl ani neklopýtal a oběma rukama pracoval zručně, ale náhle ho unavilo dolovat bavlnu z matrace, a tak odtáhl všechno, co z ní zbylo – i s povlakem – ke dveřím.
Pak se zachichotal a po třetím pokusu se mu podařilo rozžnout zapalovač. Podpálil jím hromadu u dveří. Nejdřív se postavil hned vedle hromady a sehnul se nad ní, ale když začala víc kouřit, zahnalo ho to a on krok za krokem, váhavě a s kašlem couval dál ode dveří. Potom ho napadlo zajít do koupelny, kde namočil ve vodě ručník a omotal si ho kolem hlavy, přes oči, ústa a nos. Klopýtavě se vrátil do ložnice, nezřetelná postava v místnosti plné kouře, překotil se přes postel a sedl si na podlahu vedle ní.
Tam ho našel Jeff, když vstoupil.
Jeff vstoupil s nadávkami a s kašlem, třebaže si na nose a na ústech držel kus hadru. Jak otevřel dveře, odšoupl větší část hořící hromady trochu stranou. Další kus odkopl z cesty a zbytkem se s dupáním prodral k Nedu Beaumontovi. Popadl ho za límec a vyvlekl ho z místnosti.
Venku ho, aniž ho pustil, postavil kopnutím na nohy a hnal ho na opačný konec chodby. Tam ho vrazil do otevřených dveří, vyštěkl: „Až se vrátím, ukousnu ti ucho, ty mizero,“ znova ho kopl, vyběhl na chodbu, přibouchl dveře a otočil klíčem v zámku.
Neda Beaumonta, jímž Jeffův kopanec mrštil do místnosti, zachránilo před pádem to, že se chytil stolu. Přidržel se ho, téměř se postavil na nohy a rozhlédl se. Ručník mu sklouzl z obličeje a měl ho jako šálu okolo krku a ramenou. V místnosti byla dvě okna. Přistoupil k bližšímu a zkusil je vytáhnout nahoru. Bylo zavřené. Otočil rukojetí a okno zdvihl. Venku byla noc. Přehodil jednu nohu přes rám okna, pak druhou, otočil se a položil se na břicho přes okenní rám, spustil se, až visel za ruce, zašmátral nohama po nějakém výstupku, nic nenašel, a potom se pustil.