Líbá táta

Revolta hippies koncem 60. let vyrostla z

rozčarování více než jedné generace z podoby toho, čemu se říkalo americký sen

a co mělo všem přinést štěstí. Když dozněla, zbylo po ní rozčarování snad ještě

hlubší, než bylo to, z něhož, vzešla.

Evan Hunter tohle všechno revokuje ve svém románu v mistrovsky

zhuštěné zkratce vztahu otce a dcery. Nad přečtenými stránkami se postupné

rozptyluje kouř z marihuanových cigaret, jež přinesly vykoupení právě jen na

těch pár okamžiků, po které trvalo jejich vykouření. V tónech radostných

písniček Beatles slyšíme víc a víc praskaní gramofonových drážek, které čas

nemilosrdné nahlodal a proměnil je ze spásonosného vytržení jen v další produkt

hrabivého showbyznysu. Co v průběhu četby neubývá na intenzitě, to je dunění

bomb vybuchujících ve vietnamské válce, která neprobíhala dostatečně daleko na

to, aby celé Americe nepřinesla trvalé a hluboké trauma.

Z takto rozehrané partie není úniku, soudí autor, a dokumentuje

to na osudech jedinců ze dvou generací. Fotograf Jamie Croft dělal, co uměl,

aby své dceři dal veškerou lásku a výbavu pro život, jakou v sobě našel. Přesto

vidí, jak jeho snahy zkrachovaly, a nedokáže s tím nic dělat. Ví, že dceřin únik

do Indie je jen šidítkem, protože žádný mahariši nemá recept na neduhy

civilizace a jim propadle duše. Ví, že se vrátí stejné zklamaná jako její

květinkové vzory Ringo, George, Paul i John a od té chvíle si bude jen úspěšně

nalhávat, že se staví k životu čelem. Může se utěšovat jedině tím, že po mnoha

letech si možná s dcerou podají ruce na důkaz oboustranně sdílené skepse a

zklamání.