Římanka

Román o prostitutce bývá obyčejně historií degradace člověka. Moravia napsal v Římance příběh ženy, která projde zkušeností ulice bez újmy na své lidské důstojnosti. Jeho Adriana nemá ani tklivost Dámy s kaméliemi, ani štičí nezdolnost Moll Flandersové; když už bychom chtěli stůj co stůj srovnávat, mohli bychom říci, že vznikla křížením Zolovy Nany a Dostojevského Soničky Marmeladovové.

To obyčejné nevědomé děvče stává se pro Moraviu zosobněním neznámé a vždy se obrozující vitality a životní autentičnosti, plné a spontánní, kterou marně hledají jeho mužští hrdinové.

Tak jako student Michele v Lhostejných, prvním románě Moraviově, i student Giacomo v Římance trpí neschopností upřímného, „neuváženého“ gesta: nechce být tím, čím je, a nemá sílu, aby byl, čím být chce.

Nebyl by to Moravia, aby nedokázal dát svým postavám osudy plné dramatických zvratů, aby je nedokázal postavit do prostředí, které netvoří jen rámec, ale je určujícím faktorem pro vývoj jejich charakteru.

Děj románu, který byl prvním mezinárodním úspěchem Moraviovým, se odehrává v Římě za habešské války, v době triumfu fašismu, jehož ovzduší se autorovi podařilo znamenitě vystihnout, třeba veřejné záležitosti zasahují do příběhu jen nepřímo.